Zaváhal jsem. Něco mi říkalo, že budu muset jít tak či tak. Teď už bylo jen na mně, jestli tobude dobrovolně nebo ne. Cítil jsem na sobě jeho pohled, který se stával čím dál více zoufalý. Odtáhl se, opět a dal ruce dolů z mých tváří. Neměl jsem na výběr. Ne doopravdy.
„Půjdu... Jen mě prosím nech ještě do večera.“
Zarvaril se nesmlouvavě, ale pak se na jeho tváři rozlil úsměv.
„Samozřejmě zlatíčko. S radostí.“
Řekl že půjde.. To je nečekané, ale úžasné. Má láska bude se mnou. Dobrovolně. To je výborné.
Nechal jsem ho jít, pro zatím a došel plný radosti domu. Nemůžu se dočkat až přijde. Chytim ho a už nepustím. Nenechám si ho utéct. Už nikdy. Ne ne ne ne.
Zasmál jsem se a zatleskal si. Jsem dobrý. Přesvědčil jsem ho. Bude tu se mnou. Jen my dva. Spolu.
ČTEŠ
Fanatik
FanfictionJednoho dne se Kirishima probudí na neznámém temném místě a přivázaný. Ten stejný den také zjistí, že se stal zajatcem a hračkou nějakého kluka a taky zjistí, že mu ten hlas je velmi povědomý.
