Začal se mě různě dotýkat.
„Přestaň!”
Samozřejmě to nepomohlo. Spíš ho to jen víc povzbudilo. Věděl jsem, kam to míří. Nechtěl jsem. A taky jsem nechtěl prosit. Nakonec jsem tiše vzlykl a on ztuhl. Přestal a ustoupil ode mě.
Byl jsem hrozně překvapený. V jeho očích se zračilo něco jako pocit viny a lítost. Absolutně jsem to nechápal. Po chvíli ke mně vykročil, ale já se rozeběhl ke dveřím a jakmile jsem zjistil, že jsou odemčené, utekl jsem pryč.
Utíkal jsem dlouho a ani jsem nevěděl kam. Bylo to namáhavé. Po tak dlouhé době zase běhat. Nebo prostě se vůbec hýbat. Chtěl jsem na policii, jenže něco mě nutilo to nechat tak. Možná to byl ten jeho pohled, možná to bylo to, že mě nechal být i když nemusel. Možná to bylo i to, že jsem ho znal, že jsme bývali nejlepší přátelé. Nevěděl jsem, kam jít. Nakonec jsem doběhl až k domu, kde bydlel Kaminari. Další z mých bývalých spolužáků. Navíc, byl to můj kamarád. Zazvonil jsem. Musel jsem ten zvonek stisknout několikrát, než se ozvaly nadávky a zvuk zámku. Dveře otevřel rozespalý, rozcuchaný a v županu. Bylo mi to trochu blbé. Když mě viděl, vykulil oči a pustil mě dál. Najednou byl úplně probraný a chtěl vědět co se stalo. Tak sem mu to vyklopil. Informaci, že šlo o Bakuga Katsukiho jsem zamlčel a donutil jsem ho, aby mi slíbil, že o tom pomlčí. Nechal mě se osprchovat a ustlal mi v pokoji pro hosty. Byl jsem mu neskonale vděčný a usl jsem téměř hned.
××××××××××××
Upřímně se divím, že tohle někdo čte 😂
Tak či tak jsem neměla v plánu tuhle povídku zveřejňovat, tak doufám že vás baví i když je taková jaká je 😂😂
ČTEŠ
Fanatik
FanfictionJednoho dne se Kirishima probudí na neznámém temném místě a přivázaný. Ten stejný den také zjistí, že se stal zajatcem a hračkou nějakého kluka a taky zjistí, že mu ten hlas je velmi povědomý.
