-16-

32 7 0
                                    

Po úžasné snídani, kdy jsem se fakt dobře najedl a mohl toho spořádat kolik jsem jen chtěl, mi šel pomoct vybalit a zútulnit pokoj. I když jsem byl že začátku nervózní, bylo to nakonec fajn. Nečekal jsem, že to může být tak zábavné a příjemné s někým, jako je on. S někým, kdo mě držel bůhví jak dlouho... Zavrtěl jsem hlavou abych na to už nemyslel. Teď je to jiné, on je jiný. Podíval jsem se na něj.

„Chtěl bych pokoj do červena.“

Zasnil jsem se a sledoval ho. Když zavrtěl hlavou, udělal jsem na něj psí oči.

„Pjosím.“

Povzdychl si.

„Faaajn. Tak já udělám oběd a zajdu do obchodu.“

„Ne né, já zvládnu oběd.“

S úsměvem protočil oči a odvedl mě do kuchyně aby mi ukázal kde co je. Potom šel do obchodu.

Mohl bych utéct. Mohl bych, ale neudělám to. Jsem tu dobrovolně. Vyhnal jsem z hlavy dotěrné myšlenky a začal připravovat oběd.

FanatikKde žijí příběhy. Začni objevovat