Zařval jsem a nevěřícně koukl směrem k tomu rudovlasému parchantovi. Pořádně jsem ho udeřil, díky bohu byl vztek na chvíli silnější než bolest. Musel jsem si to ošetřit. Nedaruju mu to. Bude litovat toho, že se narodil. Ne, nemůžu na něj být zlý. Vždyť ho miluju. Ty jeho vlásky, oči, úsměv. To jeho tělo. Je dokonalý. A taky je jen můj. A nikoho jiného! Miluju ho ta dlouho a teď ho mám. Konečně. Akorát trošku zlobí. To se změní až se do mě zamiluje. Vím to.
Probral jsem se, hlava mi třeštěla. Chvíli jsem nevěděl, kde jsem. Pak jsem si vzpomněl. Jsem v té nechutné místnosti připomínající sklep. V puse jsem cítil krev, tak jsem si odplivl. Možná to nebyla jeho krev, ale moje... I tak je to nechutné. Musím se dostat pryč.
ČTEŠ
Fanatik
FanfictionJednoho dne se Kirishima probudí na neznámém temném místě a přivázaný. Ten stejný den také zjistí, že se stal zajatcem a hračkou nějakého kluka a taky zjistí, že mu ten hlas je velmi povědomý.
