-8-

41 4 0
                                    

O týden později

Denki se o mě prostě a já se konečně odvážil vyjít ven. Bylo to trošku nezvyklé a hlavně jsem se toho bál. Celý ten týden jsem přemýšlel nad Bakugem. Nad tím proč to dělal. Pořád jsem to nechápal. Došel jsem do bytu, který mi propůjčil Kaminari. Je to vážně dobrý kamarád a teď jsem byl rád i za to, že měl takové prachy a majetek. Zabydlel jsem se skoro hned. Během následujících dní jsem se bál vycházet ven. JENŽE dny plynuly a stávaly se z nich týdny, z týdnů měsíce a ty přešli v rok. A nic. Prostě jsem úplně vytěsnil co se mi stalo. Nepamatoval jsem si to.

Šel jsem si takhle k večeru domů, trošku opilý a vrazil jsem do někoho. Okamžitě jsem se začal omlouvat, ale ten člověk to bral úplně v pohodě a nechtěl, abych se mu pořád tak bláznivě omlouval. Nakonec jsem šel s ním k němu a užil si pořádně divokou noc.

Ráno jsem se vzbudil kupodivu u mě doma a jediné, co nasvědčovalo tomu, že se mi včerejšek nezdál byla kocovina, cizí mikina, kterou mi ten kluk půjčil, když jsme šli k němu a taky bolest mého pozadí. Šel jsem si uvařit pořádnou kávu a pak jsem koukl na tu mikinu.

Když jsem ji zvedl, něco z ní spadlo. Podíval jsem se, co že to je. A ono to byla občanka.

Jakmile jsem si přečetl jméno, úplně jsem ztuhl. Všechno se mi vrátilo a došlo mi, že jsem se včera večer vyslal s klukem, který mě  držel ve sklepě a skoro dennodenně mě znásilňoval. Posadil jsem se na židli a nevěděl, co mám dělat.

FanatikKde žijí příběhy. Začni objevovat