Později toho dne jsem si šel nakoupit. Když jsem vyšel z obchodu, někdo mi dal ruku před pusu a já raději dobrovolně šel tam, kam ten člověk chtěl. Věděl jsem dost dobře kdo to je. Zatáhl mě do blízké uličky, kde nikdo ne bydlel. Kromě pár popelnic a toulavá kočky tam nikdo nebyl. Ucítil jsem jak mi po tváři stéká slza. A nebyla jen jedna. Bakugou si me otočil k sobě a až s něžným pohledem mi ty slzy setřel. Nechápal jsem to. Nechápal jsem proč to dělá. Po tom všem. Nechápal jsem jak se na mě může takhle dívat. Jak se mě může dotýkat tak jemně. Aby to nebylo málo, ještě k tomu všemu.. Mě objal. A objimal mě dlouho. Nechal jsem ho. Lepší bylo mu nevzdorovat.
Stisk povolil a odtahl se. Ne však moc, byl opatrný. Pozoroval jsem špinavou dlažbu.
„Proč..?”
Jednoduchá otázka, která mi vrtala hlavou. Podíval jsem se mu do tváře. Oči se mu leskly a usmíval se. Nebyl na něj vůbec hezký pohled. Pod napuchlýma očima se mu rýsovaly kruhy, byl bledý a vyhublý. Jeho dřívější krása byla pryč. Řekl bych, že stejně tak byl pryč i jeho zdravý rozum.
„Proč? Kiri. Copak si to furt neuvědomuješ?”
Naklonil hlavu na stranu
„Miluji tě“
ČTEŠ
Fanatik
FanfictionJednoho dne se Kirishima probudí na neznámém temném místě a přivázaný. Ten stejný den také zjistí, že se stal zajatcem a hračkou nějakého kluka a taky zjistí, že mu ten hlas je velmi povědomý.
