„Víš co, Bakugou?“
„No nevím, povídej.“ Podíval jsem se do těch jeho krásných očí. Nechápal jsem jak může být tak roztomilý.
„Mám takový nápad.“ Jak může být tak nádherný?
„Jaký nápad?“ Pohladil jsem ho po tváři a on se zaculil. Byl hrozně sladký.
„No možná je to špatný nápad, víš.“
„No když mi to ne řekneš, tak můžu sotva vědět jestli je tvůj nápad špatný nebo dobrý. Prostě se vymáčkni.“
„Co takhle...“ Záměrně jsem se významně odmlčel.
„Co takhle mě dál ne napínat a vyklopit to? To taky není špatný nápad že? Ale já ti ho řekl hned. Mluv nebo ser písmenka zlatíčko.“
V břiše se mi snad rozletělo hejno motýlů. A to jen z jednoho oslovení. To není zrovna mužné, řekl bych...
„Co takhle začít od znova?“
„Uhm.. Fajn?“
„Kirishima Eijirou.“ Nabídl jsem mu ruku.
„Bakugou Katsuki.“ Nabízenou ruku jsem s úsměvem přijal.
ČTEŠ
Fanatik
FanfictionJednoho dne se Kirishima probudí na neznámém temném místě a přivázaný. Ten stejný den také zjistí, že se stal zajatcem a hračkou nějakého kluka a taky zjistí, že mu ten hlas je velmi povědomý.
