Zápis osmnáctý, 16. 12. 2131

40 4 2
                                    

Přestala jsem počítat dny od zajetí a začala jsem počítat dny do smrti. Všechno šlo ráz naráz. Občas jsem potkávala některé další nešťastníky, kteří se stali, stejně jako já, jen hračkou v rukách vědců. Cestou na sál, ze sálu, na toaletu, do sprch. Do všech těchto míst jsem však samozřejmě měla doprovod.

Jednou jsem zaslechla rozhovor nějakých dvou lidí, muže a jisté ženy s velmi nepříjemným hlasem. Odehrával se v podstatě stále ve stejném duchu. Experimentování má skvělý vývoj, už jsou prý na dobré cestě k něčemu velkému a dokonce prý doslova budou moci zahájit „poslední fázi“. Víc jsem nepochytila. Od onoho okamžiku jsem nemohla tu „poslední fázi“ pustit z hlavy. Co mi ale vrtalo hlavou ještě víc, byla úplná ztráta kontaktu s lidmi. Ač jsem kdysi vídala jen pár ubožáků mně podobných, věděla jsem alespoň, že v tom nejsem sama. Od jisté chvíle jsem však přestala vídat všechny kromě vědců a pracovníků samotných. Až mi jednou bylo sděleno, že nadešel také můj čas.

Pochopila jsem to. Zítra ráno má být můj život u konce. Srdce mi buší nesmírnou rychlostí, už když tato slova píšu. Poslední týdny byly strašné a začala jsem po smrti skoro toužit. Tak srašné byly. A přesto, když vím, že mám zemřít, zdá se mi to nespravedlivé.

Možná to bylo naivní, ale vždycky jsem v sobě cítila tu kapku naděje. Ten pocit, že si pro mě pořád někdo může přijít. Dnes mi ale i tohle málo sebrali.

Je konec a já to vím, je mi dvacet jedna let a každý normální člověk zažívá v mém věku to nejkrásnější období svého života. A co já?

Vyvrhel společnosti, v podstatě už mrtvá. Ten tajemný mladík jistě dávno zapomněl. Už nikdy nedám květiny matce na hrob, už nikdy mi nepocuchá vítr vlasy, už nikdy se z plných plic nenadechnu čerstvého voňavého vzduchu.

Sbohem, slunce. Sbohem, hvězdy. Sbohem, krásný světe. Přes to všechno jsem tě milovala.

Sbohem, otče.

Alexis Dallas


Právě jste se pročetli na konec první, kratší části příběhu: DENÍK ALEXIS DALLAS. Odteď bude následovat vyprávění z pohledu jiného člověka, nikoliv ve formě deníku. Odteď se bude příběh komplikovat a rozvíjet. Odteď se se mnou můžete ponořit do nedaleké budoucnosti, která je šedší a smutnější, než náš svět.
Po dlouhé době jsem opět na Wattpadu, tentokrát s příběhem z roku 2131. Doufám, že se vám bude líbit!:)

Definice lidskosti [DOKONČENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat