Výměna [NaruSasu] ✓

9. Skryté touhy

Ráno při snídani se ke dvěma chlapcům připojil konečně zbytek jejich týmu, se kterým se před pár dny rozdělili.

,,Jsem tak ráda, že jste v pořádku," vydechla Sakura úlevně.

,,Koukám, že vy taky," zazubil se Sasuke a spolkl sousto přežvykující v ústech.

,,Dali nám zabrat, ale zvládli jsme to," pousmál se Kakashi pod maskou a posadil se k nim na dřevěnou lavici.

,,Zdržíme se tu ještě? Asi si budete chtít odpočinout," zajímal se Naruto poměrně zvědavě.

,,Vyrazíme až zítra ráno," přikývnul Asuma.

,,Jak to zvládáte, kluci?" zeptala se Ino sedajíc si vedle Sasukeho, který po její otázce nepatrně zrudnul v obličeji, myšlenkami se upírajíc na přechozí večer ve sprše.

,,V pohodě," řekl Naruto.

,,Necítíte se nějak divně?" zajímal se dál a oba rentgenovala ustaraným pohledem.

,,N-ne, proč?" nechápal Sasuke.

,,Spojil se se mnou táta. Už dorazil do Konohy... Řekl mi, že pokud jste vyměnění takovouhle dobu, začnete vnímat city, pocity a skryté touhy těla, ve kterém jste." řekla zadumaně.

V tu chvíli zaskočilo nejen Sasukemu sousto v ústech, ale i Narutovi. O pár ran do zad Sasukemu se postarala Ino a Naruta si vzala do parády Sakura.

,,V pořádku?" dívala se na ně blondýnka.

,,J-jo," heknul černovlásek.

,Co to kecá? Jak jako touhy těla?' přemýšlel zmateně, ,Přece nechci Sasukeho!'

Rychle dožvýkal zbytek snídaně a postavil se na nohy.

,,Omluvte mě, musím za Gaarou," řekl spěšně a pádil z jídelny pryč.

,,Co mu je?" nechápal Chouji.

Shikamaru si jenom tiše vzdychnul a pokrčil rameny.

Ino se zvědavě podívala na Naruta, který ji raději ignoroval a dál se zaobíral svou snídaní. I on přemýšlel nad tím, co mu bylo právě sděleno. Vlastně na tom byla špetka pravdy, jinak si nedokázal vysvětlit, proč se včera stalo to, co se stalo. Jeho já nechtělo jít za svým vlastním tělem do sprchy a rozhodně nechtěl mít svůj penis v ústech, ale jedině po Ininých slovech si to dokázal vysvětlit. Jako kdyby ho něco za svým vlastním tělem táhlo.

º•º•º

Sasuke se procházel Písečnou vesnicí. Ne, opravdu za Gaarou nešel. Byla to jen trapná výmluva, jak se dostat z dosahu všech a vlastně hlavně Sasukeho.

,Řekl mi, že pokud jste vyměnění takovouhle dobu, začnete vnímat city, pocity a skryté touhy těla, ve kterém jste,' znělo mu v hlavě stále dokola.

Zamračil se.

,To mi chce jako říct, že toužím po Sasukem? Co je to za kravinu? Nikdy se mi nelíbil! Hlavně ne rozhodně teď, když je v mým těle!... Jenže proč by se mi tu první noc postavil? Nááh, tohle už je na mě moc zmatený, ttebayo! Vážně se v tom už ztrácím! Musíme se co nejrychleji dostat domů, aby nás Inin táta konečně dal zase do pořádku a věřím, že mě nějaký choutky na Sasukeho přejdou raz dva!... A konečně si dám svůj ramen!'

Procházel se vesnicí a míjel její občany, kteří se po ní potulovali. Slunko začínalo nabírat na síle. Větřík si lehce pohrával s jemnými zrnky písku a Sasuke pronikavýma očima sledoval dění kolem sebe. Zatoulal se do jednoho blízkého knihkupectví, kde procházel mezi regály a díval se po různých svitcích.