Family

Tatínka už nikdy neuvidím?

Kirishima
Bakugo
Ostatní
Uvidíte kdo             

Držel jsem za ruku černovláska. Byl tak moc podobný Katsukimu.... Teda až na ty vlasy a dva špičaté zuby... bylo mu teprve osm let a koukal přes sklo na svého otce co mu umírá před očima. Klekl jsem si k němu a pohladil ho po tváři. ,,Mám se zeptat sestřičky jestli nemůžeme za tatínkem?" Jen zakýval hlavou.

Tolikrát jsem mu lhal o tom že to tatínek zvládne až do dnes... dnes budou vypínat přístroje, které Katsukiho udržují ještě při životě... ,,Počkáš tu na mě?" Kývl a jen dal ruku na sklo. Odešel jsem za sestrou co byla jen kousek od nás. ,,Dobrý den mohu se zeptat....celý tři měsíce jsme za ním nemohli tak... Tak aspoň jestli by jsme nemohli jít za ním aspoň dnes..."

Zdravotní sestra  jen zakroutila hlavou. ,,To asi nepůjde..." zhluboka jsem se nadechl abych se uklidnil ale nepomohlo to. Bouchl jsem do stolu a díval se na ní. ,,My jsme jeho rodina! Tři měsíce se na něj díváme přes sklo! Tak aspoň dnes kdy ho odpojíte nás nechte se s ním rozloučit!" Sestra se jen vyděšeně podívala a poté  kladně kývla.

,,Dobře jděte..." otočil jsem se a šel za svým synem. ,,Tati nemusel jsi být tak zlý..." Usmál jsem se na něj a vzal ho za ruku. ,,Já vím Haru... omlouvám se...." usmál se na mě. ,,To je v pořádku..." vešli jsme do pokoje. Ležel tam jako mrtvý.... přisunul jsem k posteli židli a posadil se na ní. Posadil jsem si na klín Harua a ten chytl Katsukiho za ruku.

Najednou jsem uslyšel jak Haru potichounku vzlyká..... snažil se abych to neslyšel. ,,Shhhh" houpal jsem se s ním ze strany na stranu. Začal vzlykat ještě více. Otočil jsem si ho na sebe a on mě objal. ,,Já se s ním nechci loučit tati.... nechtěj to prosím po mě.."

Povzdechl jsem si a pohladil ho po zádech. ,,Nechci zlatíčko... Jen... řekni mu prosím že ho máš rád..." kladně kývl a postavil se. Došel k němu a objal ho. Začal plakat úplně. ,,Mám...t..ě mo..c rá..d ta..ti.."  Došel za mnou a objal mě. ,,Půjdeme prosím domů?" kývl jsem. Vzal jsem si ho do náruče a pomalu s ním odešel z pokoje v domnění že Katsukiho vidím naposledy....

.....

Dojeli jsme domů a posadil jsem Harua na židli. ,,Co si dáš k jídlu?" Jen pokrčil rameny a díval se na svá kolena. Povzdechl jsem si a nakrájel chleba. Nakrájený chleba jsem namazal medem a dal ho na stůl. ,,Stačí?" Usmál jsem se na něj a on kladně kývl.  ,,Zlatíčko..." pohladil jsem ho po vlasech.

Najednou z jeho ruky vyšel menší výbůch. ,,Wow Haru nečekal jsem že to umíš. Ukážeš mi více?" Usmál jsem se na něj. Kladně kývl a posadil se naproti mě. Najednou mu z pravé ruky vyšel menší výbůch a levá ruka mu ztvrdla. Usmál jsem se. ,,Trénoval jsi s tatínkem?" Kývl a usmál se. ,,Moc ti to jde Haru." Doširoka se usmál.

,,Teď si dej ten chleba. " kývl a začal jíst chleba. ,,Nechceš se se mnou dívat ne televizi?" Kývl a seskočil ze židle. Došli jsme do ložnice. Chytl jsem ho pod rameny a hodil ho do postele. ,,Zlechtám tě!" Skočil jsem k němu a začal ho lechtat. ,,Tati nech toho!" Smál se... po dlouhé době se konečně a upřímně smál.

,,Nenechám!" Kroutil se jako žížala a snažil se mě od sebe odstrčit. ,,Tatiiii!" Zaječel a já si se smíchem lehl vedle něj. ,,Bylo to super...." uchechtl jsem se. ,,Možná tak pro tebe!" Zasmál jsem se a zapl televizi. ,,Na co se chceš podívat?" Podíval jsem se na něj ale on televizi vypl.

,,Jaké to je na UA? Řekneš mi o té škole?"  Usmál jsem se. ,,Taky by jsi tam chtěl jít studovat?" Usmál se a já si ho k sobě přitáhl. ,,Hmm tak mají tam úžasný učitele. Jeden z nich je i tvůj oblíbený hrdina Haru." Vykulil radostí oči. ,,Myslíš že tam Mic bude pořád?! Je úžasný!" 

,,Určitě jo!" Trošku jsem ho ponechal a on se zasmál. ,,Ty jsi se tam poprvé potkal s tatínkem že?" Kladně jsem zakýval hlavou. ,,Měl jsem úžasný spolužáky. Třeba strýček Izuku." Nechápavě se na mě podíval. ,,Deku..."  řekl jsem chladně jako Katsuki. On se začal smát a už mu došlo o koho jde. ,,Tatínek strýčka neměl nikdy rád?"

Zamyslel jsem se... ,,No.... nikdy jsem od něj neslyšel říct mám tě rád Deku." Zasmáli jsme se společně. ,,Jaký jsi měl ještě spolužáky? Jsou tak úžasní jako ty, Tatínek a strýček Deku?" Opřel jsem se zády o zeď za sebou a pohladil ho. ,,Neřekl bych že jsem tak úžasný... přeci jen Tatínek a strýček Deku se perou o to aby byly hrdinou číslo jedna.... zatímco já jsem..."

Chytl mě za ruku. ,,Jsi přesně uprostřed! To je úžasný!" Usmál se na mě a já jo pohladil po tváři. ,,Tak strejdu Denkiho znáš ne?" Kývl. ,,Tati... je někdo z tvích a taťky spolužáků koho neznám?" Povzdechl jsem si. ,,Znáš všechny jen je moc nevídáme..." Zasmál se a najednou mě pevně objal. Ucítil jsem jak mi začalo moknout tričko. ,,Copak se děje zlatíčko?" Začal jsem ho hladit po zádech. 

,,Tatínka už nikdy neuvidím?" Podíval jsem se na něj a klidně záporně zakýval. Zabořil znova hlavu do mé hrudi a plakal. Celý den jsem se ovládal abych neplakal taky... Moc to bolí vědět že někdo koho milujete je už zřejmě mrtvý a nedávat najevo své pocity aby jste byly silní před svím dítětem...

Více jsem si ho chytl a vstal s ním. Došel jsem s ním do pokoje plnýho plyšových  žraloků a draků. Posadil jsem ho na postýlku a našel jeho oblíbené pyžamko. Podal jsem mu ho a usmál se. ,,Teď si pustíme ten film." S uplakanýma očima kývl a převlékl se do pyžamka. Zapl jsem televizi a lehl si k němu na postel pro jednoho.

Netrvalo dlouho a usnul. Vypl jsem televizi a pohladil ho po tváři. Najednou mi začal zvonit telefon. Dal jsem malou pusinku Haruovi na tvář a rychle odešel abych ho neprobudil. Vzal jsem telefon do rukou a dotyčné osobě to vzal.

,,Cože se stalo?"

Ahojky! Je tu další příběh! Po pravdě nikdy mi netrvalo jeden celý den vymyslet kapitolu!😮 Ale je to tady! Doufám že vás příběh zaujal a zatím čauky!❤