Probudil jsem se a podíval se vedle sebe. Usmál jsem se a pohladil ho po tváři. Zamračil se a po chvilce otevřel oči. Hned jak si mě všiml tak se usmál. Políbil mě na tváři a já se natáhl pro prášek. Vzal jsem ho do ruky a pozoroval ho. ,,Nikdo neříkal dneska..." Vzal mi prášek z ruky a vrátil ho na noční stolek.
Usmál jsem se a vylezl z postele. Došel jsem před postel a předklonil se.,,Víš že tvůj zadek si pamatuju jinak?" Ucítil jsem jeho ruce na mích bocích. Ušklíbl jsem se a postavil se. Začal jsem couvat a on začal couvat taky, dokud nenarazil na zeď. Usmál jsem se a stál k němu pořád zády. Políbil jsem ho a přimáčkl zadek na jeho kamaráda. Pořád mě držel za boky a prudce vydechl.
Usmál jsem se a odešel. ,,Jak myslíš jinak?" Věděl jsem že jde za mnou a nemusel se ani otáčet. ,,Nepamatuji si ho tak pěkný." Začal jsem se červenat a začal nám dělat kafe. On mě objal zezadu a já si položil hlavu na tu jeho, která se opírala o mé rameno. ,,Dneska přijde Haru kolem třetí." Usmál jsem se na něj a on mi dal pusu na tvář.
,,Děje se něco?" Podíval jsem se na zamyšleného Katsukiho. ,,No... chtěl by jsi holčičku nebo kluka?" Zamyslel jsem se. ,,Možná.... holčičku? Chtěl bych nějakou malou princeznu." Usmál jsem se nad tou představou a on se zasmál. ,,Jak to řekneme Haruovi?" Začal se se mnou houpat ze strany na stranu.
,,Počkáme až si toho všimne a stejně... ten prášek jsem ještě neměl a spolu jsme se taky nevyspali takže zatím není důvod to řešit." Otočil jsem se čelem k němu a skočil na něj. On mě posadil na linku a já se k němu přitulil. ,,Miluju tě." Usmál jsem se a zavřel oči. ,,Já tebe přece taky..."
,,Půjdu si vzít oblečení jo?" Kývl a pustil mě. Já seskočil z linky a odešel do ložnice kde jsem si na sebe oblékl věci na doma a došel zpět. ,,To je moje tričko?" Ukázal na černé tričko s korunou co mám na sobě. ,,No... nemyslel si naše?" Ušklíbl jsem se a on vykulil oči. ,,Eijirou ty si nosil mé oblečení?!" Zařval a já leknutím nadskočil. ,,No... jen párkrát... teda... skoro pořád..."
Usmál jsem se na něj a jemu vyšli z dlaně výbuchy. ,,Eijirou!" Zaječel jsem a rozběhl se ven z domu na zahradu. ,,Omlouvám se! Věděl jsem že ti to bude vadit ale vždy mi tě to připomnělo a já se cítil více v bezpečí!" Běžel jsem ke stromu za, který jsem se schoval. Rychle jsem dýchal a podíval se jestli tam někde není. Nebyl.
V klidu jsem si oddechl a podíval se už s klidem na druhou stranu. Tam ale stál a mě málem vyskočilo srdce. Jekl jsem ale on mě objal. ,,Nevadí mi to. Jen jsem chtěl vědět jak zareáguješ." Uchechtl se a já se začal smát. ,,Co je?"
,,Jsi jen v boxerkách...." Začal jsem se smát jako smyslu zbavený a on odešel dovnitř. Chvíli jsem čekal u toho stromu a on vyšel už oblečený a šel za mnou. Bylo hrozné vedro a tak jsem si mával rukou před obličejem. On mě vzal do náruče a šel se mnou k bazénu. ,,Zbláznil jsi se? Katsuki!" Zaječel jsem když mě hodil do vody. Vynořil jsem se a začal ho hledat ale nikde nebyl. Najednou mě ale někdo objal a já se usmál.
,,Haru bude brzo doma... vstávali jsme hrozně pozdě..." uslyšel jsem zaskřípat branku a poté kroky. ,,Vidíš? Už je tady." Haru si nás všiml a rozběhl se k nám. ,,Je mi hrozné vedro!" Skočil k nám do bazénu a poté skočil Katsukimu na záda.
Takhle jsme ve vodě byly asi hodinu než jsme se rozhodli jít k lehátkám. Katsuki je jednou vyrobil a od té doby tu pořád jsou. Haru si lehl na lehátko před náma a podíval se na nebe. ,,Tati.. víš něco o Akim?" Podíval se na Katsukiho a ten jen vykulil oči. ,,Od kud ho znáš?" Díval se se zájmem na něj.
,,Jako malý si hráli na hřišti a poté spolu chodili ven. Jenže když Haruovi bylo patnáct tak zmizel. Věděli jsme že jeho rodiče jsou Shigaraki a Dabi. Před pár dny jsme ho potkali ale já jen chvilku. Vypadal hrozně a Haruovi řekl že utekl a jestli mu pomůže. Haru než stihl něco říct tak tam přišel Dabi a odvedl si ho..."
Katsuki se zamyslel. ,,Tobě na něm záleží že Haru?" Haru kývl a Katsuki se protáhl.
,,Ten kluk byl hromádka neštěstí... nechtěl jíst, nechtěl trénovat, nechtěl vycházet z pokoje, a každý večer když jsem procházel kolem dveří od jeho pokoje jsem slyšel pláč. A v koši v jeho pokoji byly kapesníky od krve... ten kluk se řezal a nikdo tomu nemohl zabránit.... Bylo mu teprve čtrnáct když mu Shigaraki zakázal chodit ven za světla... Bylo mu teprve čtrnáct, když to vše začalo... teď mu je patnáct a není na tom o nic lépe... večer se mu zdáli noční můry takže křičel přes celou budovu. Nikdo ho neměl rád... jediný kdo ho měl rád byl Dabi a já... Dabi se o něj staral moc pěkně... prostě jako otec... ale taky nevypadal šťastně..."
Vykuleně jsme na ně koukali a já zavolal Hawksovi se slovy ať sem přijede. ,,Co budeme dělat?" Podíval se na nás Haru.
Najednou někdo vyrazil branku a doběhl k nám. ,,Co se děje!" Rychle dýchal a my všichni se na něj jen pobaveně dívali. Ukázal jsem Hawksovi lehátko na znak ať si sedne. Ten tak učinil a podal si ruku s Katsukim. ,,Takže proč tu jsem..?" Díval se na nás a Katsuki mu řekl to co nám.
,,Dabi mi říkal že hezčí kuře ještě neviděl... řekl že ti mám vzkázat že se k tobě vrátí a vezmete se..." Hawks vykulil oči a začal plakat. ,,To vážně řekl?" Katsuki kývl a Hawks se začal usmívat. ,,On si mě pořád chce vzít!" Šťastně zařval a začal skákat. Katsuki se usmál a chytl mě za ruku.
,,Pojďme ty dva zachránit..!"
Ahojky! Je tu další kapitola! Omlouvám se opět že nevyšla včera ale nebyla jsem doma a nálada v ten den byla dost špatná... no.. Doufám že se vám kapitola líbila a zatím čauky mňauky!❤
ČTEŠ
Family
Random,,Tatínka už nikdy neuvidím?" Jedním lusknutím se může život otočit vzůhu nohama. Ze života snů se může stát život nočních můr. Jeden pád domu...několik zachráněných ale také několik mrtvích. Quirky jsou všude kolem superhrdinů a padouchů přibývá...
