Díval jsem se na muže vedle sebe dokud jsem neviděl vlnité světle modré vlasy a jizvy na krku. ,,Můžu se zeptat?" Muž se na mě podíval a tím jsem zjistil kdo to je i když měl šátek přes ústa. ,,Aki je váš syn?" Ukázal jsem na klučíka co je s Haruem. Jen kývl. Najednou se k nám oba kluci rozběhli Aki objal může vedle mě.
,,Jsi Shigaraki že?" Přitáhl jsem si Harua více k sobě. Muž se na mě opět podíval a sundal si šátek. Usmíval se a poškrábal se na krku. Haru s Akim opět utekli si hrát. ,,Kirishima Eijirou třída 1-A z UA nepletu se? Jsi jeden z těch děcek co pomáhali zachránit Eri že?" Udivil jsem se nad tím že ví kdo jsem. ,,Bakugo Eijirou..." on se najednou zarazil a začal se smát.
,,Bakugo?! Takže vy dva jste se vážně vzali?! Vsadím se že to dítě co si hraje s Akim je vaše." Smál se a poté přestal. ,,Slyšel jsem že Bakugo umřel." Kývl jsem. ,,Pořád jsi padouch?" Kladně kývl a oba kluci se k nám opět rozeběhli. ,,Shigaraki... chci se tě ještě na něco zeptat." Povzdychl si a otráveně se na mě podíval.
,,Nejsem práskač Eijirou takže pokud se chceš zeptat na to kam zmizel tak ti nic neřeknu." Natáhl si šátek a vzal si klučíka do náruče. ,,Jo ještě něco.... nesnaž se mému synovi namluvit to že jsou hrdinové to nejlepší. Nenarodil se proto aby byl hrdina." Odešli a já si vzal Harua do náruče. ,,Půjdeme domů jo?" Černovlasý chlapec s blonďatými melíry jen unaveně zakýval hlavou a opřel si hlavu o rameno jeho otce.
Když jsme došli domů tak jsem ho položil na postýlku. ,,Usnul hned... nedělá mi dobře pouštět tě Haru zítra do školy ale do školy taky musíš celý ty tři měsíce jsi nebyl ve škole a jen dělal domácí úkoly..." pohladil jsem ho po tváři. ,,A já musím taky pracovat... za chvíli nebudeme mít ani pomalu na housy..." došel jsem do kuchyně kdy vzal do rukou telefon.
Zavolal jsem šéfovi a řekl mu že od zítra mohu zase plnit své hrdinské povinnosti. Povzdychl jsem si a telefon položil na stůl. Došel jsem do ložnice a otevřel skříň s hrdinskými obleky. Jeden byl můj a druhý Katsukiho od střední školy se vůbec nezměnili jen.... Jen na tom Katsukiho obleku byla krev a byl potrhaný. Vytáhl jsem ho ze skříně a položil ho na zem.
,,Nějak to opravím... nenechám to takhle." Celý oblek jsem narovnal a má ruka následně skončila na díře na boku byla kolem díry krev... věděl jsem že to je jeho krev. Došel jsem ke dveřím, které jsem zamkl a opřel se zády o ně. ,,Nechci aby mě viděl brečet jako slabocha kdyby se náhodou probudil..." Sjel jsem zády po dveřích na zem a přitáhl si k sobě Katsukiho hrdinský oblek.
Oblek jsem objal a zhluboka se nadechl. Ucítil jsem kovový pach zaschlé krve ale i jeho vůni. Slzy se mi najednou kutálely po tvářích. ,,Baku...."
Najednou jsem uslyšel klepání. ,,Tati? Jsi tam?" Rychle jsem si utřel slzy, schoval oblek do skříně a odemkl dveře. Dveře jsem otevřel a předemnou stál můj mrňousek zabalený v peřině. Usmál jsem se n něj a klekl si k němu. ,,Copak zlatíčko?" Pohladil jsem po tvářičce a pořád se usmíval. ,,Plakal jsi?" Záporně jsem zakroutil hlavou. ,,Ale jo plakal.... máš červené oči a mokré tváře. Taky jsi byl zamklý a to nikdy nejsi."
Zklonil jsem hlavu ale pořád se usmíval. On se ke mě přiblížil a objal mě. ,,Mám tě moc rád tati....Neplakej prosím..." Kývl jsem. ,,Vím že prudím ale máš vše do školy připravené?" Kladně kývl a usmál se. Tak moc mi pomáhá... nevím co bych dělal kdyby tu nebyl. ,,Co kdyby jsme spolu trénovali?" Najednou se v jeho očích zatřpitilo a já uviděl i velký úsměv.
,,Vážně?!" Kývl jsem a postavil se. Chytl jsem ho za ruku a rozběhl se s ním na zahradu. ,,Tak jo! Sice toho moc nevím o quirku taťky ale zjistím to neboj! Tak mi ukaž co umíš!" On se postavil tak jako Katsuki a z jedné ruky mu vyšel obřý výbuch. Vykulil jsem oči. ,,Dobře teď mi ukaž jak ti jde ten druhý." Kývl a nechal ztvrdnout druhou ruku. Došel jsem k němu a chytl ho za tu ruku. Trochu jsem ruku zmáčkl a ztvrdnutí popraskalo.
Zasičel bolestí a já přestal. ,,Promiň!" Ruka se vrátila do normálu a po té ruce mu stékali pramínky krve. ,,V pohodě tati nic to není jen to trochu štípe." Povzdychl jsem si... nerad jsem viděl když mu tekla ta krev po ruce ale už vidím tu reakci kdybych řekl že mu to ošetřím.
,,Tak dobře.... pokus se mě schodit až se ti to povede tak můžeme skončit ano?" Kývl a rozběhl se proti mě a skočil na mě dal ruku ode mě a udělal velký výbuch. Zaházelo to se mnou ale nespadl jsem. ,,Tatiiii! Je jasný že tě nemůžu schodit! Jsem hrozně malý oproti tobě!" Zasmál jsem se. ,,Tak pojďme domů a zítra budeme pokračovat." Kývl a rozešli jsme se dovnitř.
Vevnitř jsem posadil Harua na židli a zapl televizi. ,,Dej si tam co chceš jo?" Podal jsem mu ovladač a on začal hledat něco co by ho mohlo zaujmout. Zatím jsem začal dělat něco k jídlu když v tom někdo zazvonil. ,,Já tam půjdu!" Kývl jsem a dal do mixéru banány. Mixér jsem zapl, když v tom mě začal Haru volat. Mixér jsem vypl a rozešel se za ním.
,,Copak se děje?" Došel jsem za ním a on ukázal na osobu co stála přednámi. Podíval jsem se na osobu a vykulil oči. ,,Pane bože....." Chytl jsem se za ústa a díval se na osobu od krve. ,,Haru jdi prosím do kuchyně a počkej tam na mě." Podíval jsem se na něj. ,,Ale tati..." zamračil jsem se a poprvé v životě na něj byl hrubý. ,,Jdi tam!" Zvýšil jsem hlas a on jen s vykulenýma očima odešel.
Muž u dveří se na mě usmál a začal se motat. Po chvíli začal padat tak jsem ho chytl.
,,Kolik se toho ještě stane...?"
Ahojky! Je tu další kapitola! Omlouvám se že po delší době ale rozhodla jsem se nedávat tak často ty kapitoli aby příběh trval déle. Doufám že vám to nevadí! Tak u další kapitoli čauky!❤
ČTEŠ
Family
Random,,Tatínka už nikdy neuvidím?" Jedním lusknutím se může život otočit vzůhu nohama. Ze života snů se může stát život nočních můr. Jeden pád domu...několik zachráněných ale také několik mrtvích. Quirky jsou všude kolem superhrdinů a padouchů přibývá...
