,,Tati..? Vstávej...." otevřel jsem pomalu oči a podíval se před sebe. ,,Haru..?" Chytl jsem se za hlavu a začal přemýšlet nad tím co jsem to udělal. ,,Už jsi zase pil? Kolik flašek to bylo tentokrát?" Zapřemýšlel jsem ale na nic jsem si nepamatoval. ,,Já nevím... možná jednu...nebo dvě..nebo tři?" Povzdychl si a sedl si ke mě na zem. ,,Nechci aby jsi začal pít tak hodně..." zklonil hlavu a já se na něj podíval.
,,Pokusím se ano?" Kývl a objal mě. ,,A jak bylo u Hawkse?" Pohladil jsem ho po tváři. ,,Super! Hráli jsme různý hry, dívali se na filmy a šli spát celkem pozdě." Uchechtl jsem se. ,,Chci se tě na něco zeptat." Podíval se na mě a usmál se. ,,Jestli najdeme tátu.... že by jsi mu říkal pořád tati....?" Zklonil jsem hlavu a natáhl se k flašce co byla vedle mě ještě poloplná.
On rychle flašku vzal a dal jí za sebe. Chytl mě za ruku a usmál se. ,,Proč bych mu neměl říkat tati? Protože tu s náma několik let není? Protože jsem nezažil dětství s nejlepším tátou pod sluncem? Protože jsem kvůli němu každý večer plakal?"
Zklonil jsem hlavu a usmál se. ,,Vždy mu budu říkat tati... Jen mi tati slib... až ho najdete...buď zase ten hrdina Red Riot který zachraňuje životy....buď ten hrdina kterým jsi vždy chtěl být..." objal mě a já kladně kývl. Steklo mi pár slz.
Uběhli dva měsíce
,,Dávej na sebe pozor jasný?" Kývl a díval se na mě. ,,Nezapomeň se s někým spřátelit ano? Nebuď ten samotář Haru ano?" kývl a už se obouval. ,,A hlavně si to tam užij!" Vyšel ven z domu a s úsměvem kývl. ,,Tati jdu do školy jen na jednu hodinu... nemusíš to tolik přehánět..." Uchechtl se a s úsměvem odešel.
Zavřel jsem dveře a šel do kuchyně kde jsem si sedl ke stolu a upil kafe v hrnku. ,,Klid Eijirou... je už velký dost aby se ubránil... zvládne to bez tebe..." začal jsem do sebe cpát různé sladké jídlo když v tom nékdo zazvonil. Zvedl jsem jedno obočí. ,,Hawks má přijít až v pět ne?" Vstal jsem a šel ke dveřím, které jsem následně otevřel.
,,Wow Izuku tebe jsem tu vážně nečekal." Usmál jsem se na něj a on mi úsměv oplatil. ,,Můžu dál?" Kývl jsem a pustil ho dovnitř. On vešel, vyzul se a šel do kuchyně kde se posadil na židli. Došel jsem za ním a sedl si taky. ,,Pročpak jsi přišel? Od doby co Katsuki zmizel jsem tě neviděl... hrozně jsi se změnil..." Uchechtl se.
,,Jsem tu abych tě požádal o to jestli by jsi mi tohle nepodepsal." Dal přede mě papír a já ho začal číst. ,,Vážně tam musí?" Podíval jsem se na něj. Jen kladně přikývl a podal mi propisku. ,,Tvý rodiče to taky podepsali... rodiče nás všech." Povzdychl jsem si a podepsal papír na kterém je napsaná žádost o povolení aby Haru byl na koleji... ,,Ty tam učíš že?"
Kývl a usmíval se. ,,Dával by jsi na něj prosím pozor?" On se zasmál a já nechápal. ,,Myslím že si ho jeho nový třídní učitel pohlídá sám." Smál se ale já pořád nechápal. ,,Kdo je jeho třídní učitel?" Napil jsem se kafe a díval se na něj. ,,Tobě to nedošlo?" Záporně jsem zakýval hlavou.
,,Aizawa.... ještě k tomu vylosoval za spolužáky děti všech našich spolužáků.." zasmál jsem se a on se zasmál taky.. ,,Jo taky jsem s tebou chtěl mluvit o Kacchanovi.." prudce jsem se postavil a došel k němu. ,,Co o něm víte?!" On se posadil na stůl a zklonil hlavu. ,,Nevíme nic... Jen mě napadlo... nechceš se ho už vzdát? Kdyby žil tak by tu už byl ne?" Usmál se a chytl mě za ruku. ,,Ty by jsi se vzdal Todorokiho?" Podíval jsem se naštvaně na něj. ,,Ne... za nic.." zklonil hlavu.
,,Tak mě nenuť do ničeho co nedokážeš ani ty sám..." On si povzdechl. ,,Myslím že už je mrtvý... kdy se ti naposledy ozval? Už to je několik let že? Smířte se s Haruem s tím že už bude mrtvý..." seskočil na zem a já se rozešel proti němu. On předemnou začal couvat do doby dokud nenarazil na zeď. Bouchl jsem rukou vedle jeho hlavy a stekla mi slza.
,,Není mrtvý! Já cítím že žije! Každý mi říká ať to vzdám ale já se nevzdám! Já ho budu hledat i kdyby mě to měl stát život Izuku." Odcouval jsem od něj a došel k lince na které byla flačka vína. Flašku jsem otevřel a napil se.
,,Tohle nedělej....chápu je toho na tebe hodně...vím jak se cítíš" opět jsem se napil a poté se na něj otočil. ,,Nevíš jak se cítím! Nikdo neví jak se cítím! Nejdřív mi měl umřít a poté zmizel! Tak moc ho miluju! Tak moc mu to chci říct! Tak moc chci aby Haru měl u sebe svého otce!" Opět jsem se napil z flašky. ,,Chápu.. chtěl jsi být hrdina co zachraňuje lidi ale místo toho jsi hrdina co je v kanceláři. Chtěl jsi mít svého manžela u sebe... chtěl jsi aby Haru měl otce...."
Opět jsem se napil. ,,Je toho na mě moc Izuku... i po tolika letech.." sedl jsem si a opět se napil. ,,Jsem ten nejhorší rodič pod sluncem! Všude vidíš jednoho rodiče s dítětem a vypadá tak silně a jak vypadám já?! Já vypadám jako něco mrtvého! Jediné co dokážu je říkat Haruovi že jeho tátu najdeme... že ještě není pozdě... že už nebudu pít alkokol....že už nebudu brečet..... ale v hloubi srdce vím že to vše je jen opak toho co si myslím!"
Izuku za mnou přišel a posadil se naproti mě. ,,Je konec Izuku.... jsem otec nula.... nedokážu ani najít toho koho miluju... už je to kurva dlouho od té doby co zmizel a mi nenašli nic velkého co by nám pomohlo ho najít.... jediné co víme je že má něco společného s Ligou.... nic víc..."
On mě pohladil po rameni a já uslyšel najednou vzlyky.
,,Tati.... ty to vzdáváš...?"
Ahojky! Je tu další kapitola!❤ je trochu smutnější za co se omlouvám... a konečně se tu oběvila i někdo jiný!❤❤ no doufám že se líbila a zatím ahojky!❤
ČTEŠ
Family
Random,,Tatínka už nikdy neuvidím?" Jedním lusknutím se může život otočit vzůhu nohama. Ze života snů se může stát život nočních můr. Jeden pád domu...několik zachráněných ale také několik mrtvích. Quirky jsou všude kolem superhrdinů a padouchů přibývá...
