Probudilo mě kopnutí do břicha. Prudce jsem otevřel oči, sedl si a chytl se za břicho. Haru otevřel oči také a vylekaně se podíval. ,,Ježiši tati omlouvám se!" Usmál jsem se na něj. ,,V pořádku nic se nestalo." Usmál jsem se na něj. ,,Tak...Když už máš ty prázdniny... nechceš jít se mnou třeba do parku nebo můžeme navštívit Hawkse." Kývl a vylezl z postele.
Já jsem ještě chvíli ležel ale po té chvíli jsem vylazel z postele taky a šel se převléknout. Když jsem byl převléklí tak ke mě přišel Haru a vzal mě za ruku. Rozešel se se mnou ven a já jen zmateně koukal. Už jsme stáli před domem a on zamikal. ,,Tak jdeme!" Usmál se na mě a šli jsme vedle sebe.
,,Vážně se chceš stát hrdinou?" Podíval jsem se na něj a on na mě vyděšeně vykulil oči. ,,Tati! Vzbuď se! Jasně že chci být hrdina! Kdo by hrdina být nechtěl!" Usmál jsem se na něj a jen ho pohladil po zádech. Poté jsme v klidu šli po chodníku jenže najednou jsem ztratil Harua z dohledu. Podíval jsem se za sebe a všiml si že leží na zemi a na něm kluk jeho věku s modro červenýma vlasama, dlouhýma skoro po ramena a byly vlntý a hustý. Hodně mi někoho připomínal.
Už jen tím že byl tak poloviční jako Haru. Neměl moc svalů byl spíše vyhublý. Byl tak o hlavu nižší než Haru a měl jizvy na rukách. Kluk měl sice velkou mikinu, která mu ruce měla zřejmě schovávat a měla schovávat i to že je hodně hubený ale tím jak ležel na Haruovi tak se mu museli rukávy vyrhrnout a stejně tak se vyhrnula sama mikina nahoru tudíž jsem viděl jeho lehce vylezlá žebra.
,,Ježiši já se moc omlouvám nekoukal jsem na cestu..." rychle vstal a stáhl si mikinu. ,,V pořádku jen... neznáme se?" Rozhodl jsem se že půjdu napřed abych jim nechal soukromí.
Pohled Harua (zajímavé co? Překvapení! )
,,Nemyslím si..." Kluk co teď stojí předemnou si stáhl rukávy až k palcům a podíval se na zem. ,,Ale jo... Ty... nejmenuješ se Aki...?" Kluk se na mě vyděšeně podíval a odcouval ode mě pár kroků. ,,Ne! Neboj se! To jsem já... Haruka! Říkal jsem ti ať mi říkáš Haru!" On se uklidnil a vykulil oči. Najednou se lehce usmál a začal plakat. ,,Haru...?" Kývl jsem a on se ke mě rozešel. Když byl ode mě jen pár cenťáčků tak mě objal a zabořil si hlavu do mě hrudi. Objal jsem ho nazpět.
,,Zachraň mě prosím...." Podíval jsem se na něj vyděšeně a on se klepal. ,,Utekl jsem.... oni mě hledají a..." než to stihl doříct tak si ho někdo stáhl k sobě. ,,Aki víš jak jsem se o tebe báli?! Pojď domů..." promluvil na něj muž s černými vlasy a zvláštníma jizvama po těle... on jen zklonil hlavu a podíval se prosebně na mě. Než jsem stihl něco udělat tak byly pryč.
Rozběhl jsem se tedy k Hawksovi domů...
Pohled Kiriho
Seděl jsem na židli u Hawkse a pil kafe. Někdo po chvíli zazvonil a Hawks šel otevřít. ,,Ahoj strejdo!" Uslyšel jsem udýchaného Harua, který přišel za mnou do kuchyně a sedl si na židli naproti mě. Hawks za námi přišel taky a sedl si vedle mě. ,,Už tu jste tak často jako doma...." zasmál se a podal Haruovi hrnek s čajem.
,,Tati... ten kluk co se mnou spadl byl Aki..." usmál jsem se na něj ale úsměv mi hned spadl když jsem si všiml jeho zklamaného výrazu. ,,Co se děje?" Chytl jsem ho za ruku co měl položenou na stole. ,,On... byl vyhublý... měl jizvy na rukách a on... prosil mě..." Hawks vykulil oči a přisunul se s židlí více ke stolu.
,,O co tě prosil..?" On se zhluboka nadechl a vydechl. ,,Ať ho zachráním... říkal že utekl... Ale než jsem stihl něco udělat oběvil se tam Dabi a odtáhl ho pryč... taky mi chtěl ještě něco říct ale to nestihl... Tati musíme ho najít!" Vstal a dal ruce v pěst. Zavřel pevně víčka k sobě a snažil se neplakat, kousl se do spodního rtu. Vstal jsem a došel k němu. Vyhodil jsem ho na linku a usmál se na něj. Pohladil jsem ho po tvářích a on otevřel oči. Slzy mu začali téct jedna za druhou...
Přišel za náma Hawks a pohladil Harua po vlasech. ,,Nebreč tím se nic nevyřeší." Haru se na něj podíval a on se na něj usmíval. ,,Já... jak bych se mohl stát hrdinou když nedokážu někomu pomoct..." v tuhle chvíli se Hawks zamražil a sundal ho z linky. Najednou se napřáhl a dal mu facku ne velkou ale ani ne malou. ,,Tohle už nikdy neřekneš jasný!? Bude z tebe úžasný hrdina! A to že jsi mu nemohl pomoct na tom nic nemění! Pomůžeme mu společně!"
Vylekaně jsem na ně koukal a Haru se držel za tvář. Jen kladně kývl a pousmál se na něj. Hawks se na něj usmál znova a objal ho.
Chová se jako jeho táta a Haru se chová jako jeho syn.... Haru už pomalu přestal plakat po večerech kvůli Katsukimu... že by na něj pomalu zapomínal? Že by poté co Katsukiho najdeme mu už neříkal tati? Pokud ho najdeme tak by ho to zlomilo... Haru byl vždy jeho zlatíčko a on byl pro něj ten největší vzor...
,,Haru nechceš dnes přespat tady? Musím si ještě něco vyřídit tak abych tě večer nerušil." Kývl a já se podíval na Hawkse. ,,No mě to nevadí aspoň se nebudu nudit." Usmál se a já s úsměvem odešel. Když už jsem stál venku na ulici začal jsem plakat a rozběhl jsem se domů. Cestou jsem si utíral slzy nejvíce jak to jen jde ale nepomáhalo to...
Doběhl jsem domů a zamkl za sebou. Rovnou jsem se rozběhl do koupelny kde jsem vytáhl ze skříňky oranžový ručník. Sklouzl jsem po zdi dolů a objal ručník.
,,Tak moc mi chybíš.... Katsuki vrať se domů... Haru a já tě potřebujeme..."
Ahojky zlatíčka!❤ Chci se moc omluvit za mou neaktivitu ale některé dny nebyl čas a některé zase nálada psát... za to se vám moc omlouvám..🥺 ALE UŽ JSEM ZPĚT! už by mělo být vše zase jako dříve!❤ no nic užívejte si zbytek večera/dne a já se prozatím loučím❤
ČTEŠ
Family
Random,,Tatínka už nikdy neuvidím?" Jedním lusknutím se může život otočit vzůhu nohama. Ze života snů se může stát život nočních můr. Jeden pád domu...několik zachráněných ale také několik mrtvích. Quirky jsou všude kolem superhrdinů a padouchů přibývá...
