Family

Hřiště

Dělal jsem zrovna snídani, když jsem si vzpomněl jak mi včera večer zavolal doktor z nemocnice. Řekl mi věc, kterou nedokážu říct Haruovi... ale musím... ,,Nad čím přemýšlíš?" Podíval jsem se na něj. Vzal jsem si ho do náruče a posadil se s ním na židli.

,,Musím ti říct něco o tatínkovi Haru..." pohladil jsem ho po tváři. ,,Jestli mi chceš říct že už není mezi náma tak nemusíš." Povzdechl jsem si a záporně zakýval hlavou. ,,Tatínek zmizel z nemocnice..." Haru vykulil oči a díval se nevěřícně na mě. ,,Vážně..?" Kladně jsem kývl. On mě objal.

,,Víš co? Do školy půjdeš až zítra jo?" Zamručel a já se s ním postavil. ,,Udělám nám snídani jo?" Opět zamručel. Povzdychl jsem si. ,,Taky nemáš hlad?" Záporně zamručel a já se s ním zase posadil. ,,Neboj tatínek se najde." Chytl mě za triko, které začal mačkat. ,,Stejně už je mrtvý.... možná to zní zle ale.... proč hledat někoho mrtvého, když by bylo lepší hledat živé?" Podíval se na mě.

,,Třeba ještě žije.... věř mi Haru cítím to že žije." Kývl. ,,Pojď půjdeme na hřiště." Kývl a odešel do pokojíčku se převléct. Když přišel tak jsem ho vzal za ruku a šel s ním na dětské hřiště, které bylo jen pár kroků od našeho domku.

Jsem takový hrdina nehrdina... od té doby co je na světě tenhle drobek tak jsem odmítl aby byl doma sám a nebo že by ho hlídal někdo cizí. Takže pracuju jen, když je ve škole.

Až bude starší tak už bude vše na něm... slíbil jsem že tohle budu dělat jen do jeho patnácti.... od jeho patnácti se o sebe dokáže postarat sám a tak budu pracovat více. Katsuki pracoval jako hrdina každý den. Ráno odešel a večer se vrátil takže jako normální práce. Jenže jednou se dlouho nevracel.

Byly jsme tu dobu s Haruem v kuchyni kdy mi volala policie že na Katsukiho při zachraňování malého dítěte z padajícího domu spadl kus domu... A od té doby to šlo z kopce.... v nemocnici se zlepšoval a zhoršoval ale každým dnem to bylo spíše horší a horší. Když jsem se zeptal co řekl naposledy tak mi policista řekl.....  žije to dítě? Vzkažte mé rodině že je miluju....

,,Utíkej Haru určitě si to užiješ. Hlavě ať na tebe vidím" Usmál jsem se na něj. Jen kladně kývl a rozběhl se směr houpačky. Stekla mi jedna neposedná slza. Hrozně se změnil.... od té doby co se oběvil na světě náš drobeček tak byl jiný.... nebyl tak často mrzutý a když byl mrzutý tak jsme si z něj s Haruem dělali srandu.

Slzu jsem si utřel a usmál se na Harua, který pustil na houpačku na, které seděl klučíka s červeno modrými vlasy. ,,Zvláštní kombinace vlasů... ta modrá mi někoho ale připomíná.... Ale koho?" Zamyslel jsem se a zároveň se díval na toho klučíka, když najednou z houpačky spadl a začal plakat ale ne nahlas....  jen mu tekly slzy... Haru ho chytl za ruku a rozešli se za mnou.

,,Tatínku pomůžeš tady Akimu?" Podíval jsem se na dvoubarevnovlasého klučíka a usmál se na něj. ,,Dobře... kde tě to bolí?" Ukázal na koleno, které bylo celé od krve. Povzdychl jsem si. Posadil jsem ho na lavičku a dřepl si před něj. Utrhl jsem si kus trička a ten kus polil vodou, kterou jsem vzal protože bylo léto a v létě bez vody nikam nechodím. 

Kus látky jsem položil klučíkovi na koleno. Jen zasičel bolestí ale dál nic. Trochu jsem se zadivil ale nechal to být. Látku jsem mu dal z kolena a zbytkem vody co byla ve flačce jsem mu to koleno polil abych z ranky vyplavil kamínky. Nakonec jsem kus látky vyždímal a zavázal mu s ní to koleno. ,,Doma ještě řekni mamince ať ti to vydesinfikuje ano?"

Pohladil jsem ho po tvářičce po které mu stékala slza. ,,Mám dva tatínky... A dobře a děkuju" Usmál jsem se. ,,Tak si běžte hrát ale už žádný úraz jasný?!" Oba jen kývli a už běželi k houpačkám. Vzal jsem prázdnou flašku a šel ke kohoutku s pitnou vodou v jednom altánku co tu stál. Napustil jsem do flašky vodu a šel zpět na lavičku. Podíval jsem se na své tričko.

,,To bylo zrovna mé oblíbené..." uchechtl jsem se a začal se znova dívat na ně. ,,Že by si konečně našel kamaráda? Nikdy se moc nebavil s ostatníma dětma ani když musel..." zasmál jsem se nad vzpomínkou když přišel Midoriya s jeho dcerkou. Má dlouhé kudrnaté vlasy, které jsou zelené a bílé konečky. Oči má modré... je moc hodná ale Haru se s ní prostě bavit nechtěl a tak přišel za mnou a chtěl abych mu dovolil si na mě sednout.

Dneska je to poprvé co se takhle s někým baví. Nevím po kom má to že je to vlk samotář... asi po Katsukim... on má po něm samé špatné věci... hlavně když se naštve tak mu jdou výbuchy z ruky ale nikdy na nikoho nekřičel jen zastrašoval aby dal tomu druhému najevo že chce být sám... Ale jindy je zase ukecaný a hravý.....

Zívl jsem si a protáhl se. ,,To tu budeme celý den jak to tak vidím." Díval jsem se na ty dva jak hrajou zřejmě na babu. Aki skočil na Harua na chvíli jsem se lekl protože oba spadli ale hned jak jsem si všiml že se oba smějí jsem se zase uklidnil a jen je pozoroval. Najednou se oba ke mě rozeběhli a Haru se napil.

,,Tati?" Podíval jsem se s úsměvem na něj. ,,Ano?" On se uchechtl a Aki se jen usmál. ,,Zem je láva!" Vykulil jsem oči ale ve chvíli kdy se jak Haru tak Aki rozběhli k jednomu pařezu na který následně skočili jsem pochopil že bych měl zvednout nohy. Tohle hráli vždy s Katsukim já jen koukal.... jenže... Když tu Katsuki není tak je to na mě.

Oba začali opět hrát babu, když v tom si vedle mě někdo sedl. ,,Nepřekážim?"  Podíval jsem se vedle sebe a všiml si chlapa co měl černé oblečení, kapuci a šátek přes ústa.

,,Jasně že ne.."

Ahojky! Jelikoš jsem dnes měla vysvědčení tak jsem se rozhodla vydat kapitolu. Také chci všem popřát ať si užijí prázdniny a doufám že jste ze svého vysvědčení rádi jako já!❤ Poprvé v životě jsem si vzala podpatky takže mě bolí nohy jako bych chodila snad týden v kuse ale za krásu a výšku se musí trpět!😂❤ Nojo šmoula jako já si přál být trochu větší😂