Vzali mě!

180 14 5
                                    

Uběhlo pár let

Díval jsem se na šesnáctiletého chlapce s červenými vlasy a pár blonďatými pramínky. Má červené oči a dva špičaté špičáky jako upír. Úsměv měl od ucha k uchu a díval se natěseně na dveře. Sice mu je šestnáct ale je pomalu větší jak já a svaly má jako já na střední. Vlasy měl do všech světovích stran jako naježený pes. A jeho Quirk? Vím že se s ním dostane daleko...

Najednou někdo zazvonil a Haru rychle otevřel. Pošťak mu dal obálku, on zabouchl s poděkováním a rozběhl se do pokoje. ,,Můžu jít k tobě?" Řekl jsem hned jak se zabouchl v pokoji. ,,Ne!" Zasmál jsem se, šel do kuchyně kde jsem začal pít čaj a přitom se díval na nějaké raní pohádky.

Už je to několik let od té doby co nám Katsuki zavolal a teď? Hledáme ho s Hawksem ale pořád nic... jakoby se po něm slehla zem. Nikde žádné stopy prostě nic...

Najednou jsem uslyšel pláč a křik. ,,Tati! Tati!" Rozběhl se ke mě a usmíval se. ,,Tak co?!" Rychle jsem vstal a on na mě skočil. ,,Vzali mě! Budu se učit na stejné škole jako ty s taťkou!" Šťastně jsem zařval a začal s ním skákat po kuchyni. ,,Ty jsi se dostal na UA! Musíme to oslavit! Jsem na tebe tak pyšný Haru!" Pořád jsem s ním skákal po kuchyni a šťastně jsme ječeli.

Haru mě najednou chytl za ruku a rozešel se se mnou do ložnice. Nechápal jsem proč ale ve chvíli kdy otevřel dvířka od skříně kde je můj a Katsukiho oblek tak se naklonil do ní a vytáhl z ní jeden cizý. ,,Udělal jsem si ho sám..." díval jsem se s otevřenou pusou na jeho hrdinský oblek.

Vršek měl na sobě červené a oranžové proužky s tím že je jinak černý a měl i černý rolák. Kalhoty byly čistě černé a boty byly vysoké a na špičkách měl červenou. Vypadalo to úžasně! Oblek uklidil do skříně a strčil mě do postele. Ležel jsem tedy na posteli a on si lehl vedle mě. Posunul jsem se tak abych mohl sedět a byl opřený o zeď za mnou. Haru si dal hlavu do mého klína a já si začal hrát s jeho vlásky.

,,Našli jste už něco co by pomohlo najít taťku?" Záporně jsem zakýval hlavou a on si smutně povzdychl. ,,Já věřím že ho najdete..." usmál jsem se na něj a pohladil ho po tváři. ,,A co noha? Říkal jsi že tě ta jizva bolí." Vyhrnul si kalhoty po kolena aby byla vidět jedna velká jizva do půlky jeho holeně. ,,Už je to v pohodě." Usmál se na mě a stáhl si kalhoty zpět. ,,Jak myslíš že teď vypadá taťka? Nebo Aki?"

Zamyslel jsem se. ,,Táta se nikdy nezmění.... určitě vypadá pořád stejně... Ty si ještě pamatuješ Akiho?" Usmál jsem se na něj a on kladně kývl. ,,Na toho zapomenout nejde... naposledy kdy jsem ho viděl tak mi slíbil že se ještě uvidíme.... byl hrozně milý.... nevypadal vůbec na to že by mohl být syn záporáků..."

Pohladil jsem ho po čelisti a zamyslel se. ,,Určitě ho potkáš... myslím si že i kdyby se změnil hodně tak ho něčím poznáš." Usmál se na mě a chytl mě z ruku. ,,Můžu ti něco říct?" Cvrnkl jsem ho do nosu a uchechtl se. ,,Co tě to napadlo? Jasně že jo! Neptej se a rovnou říkej!" Zasmál se a zmáčkl mi ruku.

,,Zkus to s Hawksem... vím jak to může znít ale.... třeba ti bude lépe...." povzdychl jsem si a opřel si hlavu o zeď za sebou. ,,Haru... To nejde... je to jen můj parťák a až najdeme tatínka tak bude vše zase v pořádku." Pohladil jsem ho po tváři. ,,Ale co když ho nenajdete? Už je to několik let a podle tvých slov.. jste se nikam nedostali... pořád se točíte v kruhu...není na čase to vzdát..?"  Začali mu téct slzy jedna za druhou.

,,Já to nikdy nevzdám. Vždy ho budu hledat..." utřel jsem mu slzy. ,,Jak jste se vlastně poznali?" Zamyslel jsem se. ,,Myslím že poprvé jsem ho viděl při testech a poté před školou.... byl vždy ten bručoun co nechtěl s nikým být... teda tak vypadal ale když jsme ho já, strejda Denki, teta Mina a strejda Sero poznali více byly jsme nerozlučná pětka." Usmál jsem se.

,,Jak jste si řekli že k sobě něco cítíte." Zakašlal jsem a zasmál. ,,No... byl to poslední rok na UA. Zatáhl mě k sobě na pokoj a já se šel zrovna učit protože jsme měli psát nějaký test. A on mi řekl že mě bude učit. Při tom učení mi to řekl. Není to moc zajímavý." Zasmál jsem se a on jen pokýval hlavou.

,,Myslíš že si najdu taky někoho takového jako jsi ty nebo taťka?" Usmál jsem se a zhluboka se nadechl. ,,Jasně že ano. Nikdo nikdy nebude sám Haru. Věř mi já když byl v  tvém věku tak jsem si říkal to stejný. Určitě si najdeš tu nejlepší přítelkyni pod sluncem." Usmál jsem se na něj ale jemu úsměv spadl. ,,Já.. musím ti něco říct."

Sedl si najednou naproti mě se skloněnou hlavou. ,,Povídej." Pořád jsem se usmíval a chytl ho za ruce. ,,Já... už od malička jsem věděl že se mnou je asi něco jinak než s normálním klukem. Už jako malý jsem si spíše rozuměl s klukama a s holkama jsem se spíše hádal ale to víš...tak mi došlo že jsem na kluky." Pohladil jsem ho po ruce.

,,Ty jsi normální kluk! Jen holky nejsou tvůj šálek kávy." Zasmál jsem se a on se na mě usmál. Rozpažil jsem ruce a on mě objal. Objetí jsem mu oplatil a zahoupal se s ním. ,,Příště kdyby jsi mi chtěl říct něco podobného tak se nemusíš bát ano?"

Jen kývl a já ho začal hladit po zádech. ,,Budeš dnes spát se mnou?" Kývl a více se na mě namáčkl. ,,Kdo ti vymýšlel hrdinský kostým?" Usmál jsem se. ,,Já sám jsem ho vymýšlel ale babička mi s ním pomáhala."

Chápavé zakýval hlavou a lehl si se mnou na posteli. Přikryl jsem ho a on se ke mě více namáčkl.

,,Najdi taťku prosím..."

Ahojky! Je tu další kapitola!❤ nevím co více napsat jen aby jste si užili zbytek dne a u další kapitoli ahojky!❤

Family Kde žijí příběhy. Začni objevovat