Family

chybíš nám...

Uběhl rok

Už je to rok co Katsuki zmizel, rok po něm s Hawksem pátráme a každým dnem naděje na to že žije mizí... co se týká Harua tak místo spáleniny na noze má jizvu a přestal být tak smutný. No a co se týká mě tak se u mě nic nezměnilo jsem pořád sám sebou a snažím se ukázat Haruovi že svět je taky i růžový ne jen černý a smutný.....

,,Tatiii pojď už! Ta buchta začíná černat!" Rozběhl jsem se do kuchyně kde otevřel troubu ve které se nacházela buchta. Vzal jsem si chňapky a vytáhl plech ve, kterém buchta byla. Plech jsem položil na linku a troubu vypl. Sundal jsem si chňapky a díval se na buchtu. ,,Tati tahle se nám povedla!" Kývl jsem a pohladil ho po vlasech.

Najednou jsem ale uslyšel že mi někdo volá. ,,Třeba volá strejda Hawks. Ten přece vždy zavolá když něco pečeme." Podíval jsem se na Harua a ten se začal smát. ,,Tak já jdu a ty to zatím hlídej." Kývl a posadil se na židli naproti lince. Usmál jsem se na něj a podal mu ovladač od televize aby si něco mohl pustit. Došel jsem do ložnice kde zvonil můj telefon. Hned jsem se udivil když tam bylo napsané cizí číslo.

Povzdychl jsem si a vzal telefon do rukou. ,,Kdo bude pro dnešek otravovat? Noviny? Lidi co zjistili mé telefonní číslo? Šéf s oznámením že má opět nový telefon?" Uchechtl jsem se nad tím posledním, hovor vzal a telefon si dal k uchu.

,,Eijirou Bakugo starým jménem Eijirou Kirishima přejete si?" Posadil jsem se na postel a pohladil povlečení. Za telefonem bylo ticho a tak jsem si lehl na posteli a jen čekal.

,,Kiri?"

Uslyšel jsem svou přezdívku a prudce se postavil. Ten hlas bych poznal všude... chraplák s kouskem lásky a milosti v sobě. Dal jsem si na pusu dlaň a začal plakat. Po chvíli plakání jsem začal i vzlykat.

,,Kat..su... jsi to t..y?" Zakoktal jsem se a čekal co mi odpoví. ,,Kdo jiný by ti řekl Kiri?" Uslyšel jsem vzlyk z jeho strany. Začal jsem plakat jako malá holka a vzlykat. ,,Prosím Neplakej..." jeho hlas... tak moc mi chyběl jeho hlas. ,,Vrať se domů Katsu...chybíš nám..." vydechl jsem a plakal dál.

,,Nemůžu... Kiri.. prosím... hlavně mě nehledej....."
Vykulil jsem oči. On nemůže...? Proč nemůže přijít domů. Pořád jsem plakal když najednou řekl větu u které jsem se zasekl.

,,Mohl by jsi zavolat Harua?" Kývl jsem... i když to neslyšel tak jsem věděl že on ví že jsem to udělal. ,,H..Haru! Pojď prosím ke mě!" Zavolal jsem ho a jen uslyšel jak běží za mnou do ložnice. Vběhl do ložnice a když mě uviděl tak se zasekl. ,,Proč pláčeš? Něco tě bolí?" Usmál jsem se na něj a klekl si. ,,Pojď prosím ke mě." Kývl a došel ke mě. ,,Někdo s tebou chce mluvit zlatíčko." Pohladil jsem ho po tvářičce.

,, Kdo?" Podíval se na mě se zájmem v očích. Podal jsem mu telefon a on si ho dal k uchu. ,,Ano?" Najednou vykulil oči a posadil se na zem. ,,Tatínek?" Začal plakat a začal si hrát se svetříkem co má na sobě. ,,Mám tě moc rád tatínku... stýská se mi..... Jo..." Haru mi podal telefon a já si přitáhl Harua k sobě.

,,Miluji tě Kiri"

Steklo mi znova pár slz. ,,Ty moc dobře víš že já tebe taky... a moc.." najednou jsem uslyšel jen pípání když daná osoba vypne hovor. ,,Katsu?" Nic... Podíval jsem se na displej a bylo tam napsáno hovor byl ukončen... ,,Takže tatínek žije?" Začal plakat odznova a já jen kývl. Objal jsem ho a on zavzlykal. ,,Tak proč tu není?" Povzdychl jsem si. ,,Já se snažím Haru... vážně moc se snažím ho najít...."

,,Pojď....půjdeme se projít co ty na to?" Kývl a šli jsme do kuchyně kde jsem vzal do krabičky kousek buchty a krabičku dal do batohu kam jsem dal i pití.

Vyšli jsme z domku a já zamkl dveře. ,,Pojďme k těm vodopádům..." Haru jen vesele kývl a chytl mě za ruku a šli jsme po jedné cestičce co byla jen pár kroků od našeho domova. ,,Nemáš hlad?" Záporně zakýval a já dostal pocit že nás někdo sleduje ale když jsem se otočil tak tam nikdo nebyl. Znepokojovalo mě to a to dost.....

,,Tati podal by jsi mi pití prosím?" Kývl jsem dal jsem si batoh dopředu aby jsme se nemuseli zastavovat a vytáhl z něj flašku s čistou vodou. Podal jsem mu flašku a on se na mě děkovně podíval jen jsem kývl a usmál se na něj ale.... ten pocit že nás někdo sleduje jsem pořád měl... bál jsem se... bál jsem se že se něco stane... jsme na cestičce co je v lese... na pravo od nás byl les... na levo od nás byl les ale o dost hustší....

Teď si říkám co jsem to za hrdinu když se takhle bojím.... sám All Might mi kdysi ale řekl že se každý bojí.... bylo to v den kdy Haru odešel sám pryč z domova a šel do parku si hrát s kamarády... byl tehdy malý... V tu dobu tu byl i Katsuki.... V tu dobu sám velký hrdina a symbol míru byl na živu......

A dnes? Dnes je symbol míru Izuku Midoriya neboly Deku.... všichni jsme špatně nesli to že All Might zemřel ale Midoriya truchlil nejvíce... nevylezl z domu a jediný kdo u něj byl byl Todoroki.... Tyhle dva se vzali když All Might byl ještě naživu a odváděl Midoriyu k oltáři v tu chvíli bylo všem jasné co řekne Todoroki...

Ano...řekl.... Takže jsi All Mightovo tajné dítě! Já to věděl!

Uchechtl jsem se a už jsme stáli u menšího vodopádu a byla kolem něj voda ve které jsme se vždy koupali když jsem ale opět dostal pocit že nás někdo sleduje...

Podíval jsem se na Harua a na tajno se podíval do strany.... a někdo tam opravdu stál.. díval se na nás jako na bohy a měl krev na sobě.

Podíval jsem se na Harua a naznačil mu ať je potichu. Jen kývl a já se prudce otočil.

V tu chvíli se ke mě s pláčem rozběhl chlapec s modročervenýma vlasama....

Ahojky! Je tu další kapitola! Omlouvám se že po delší době a také se omlouvám že včera nic nevyšlo... popravdě mám teď nejvíce energie večer a přes den jsem taková unavená takže kapitolu píši už druhý večer a je mi blbé jí vydat takhle pozdě tak jsem to nechala teď!  😂❤ (hlavně děkuju za vaše komentáře!❤❤)