Smuteční vrbo, proč jsi smutná?
Dřív tak veselá, teď jsi skleslá...
Kdo ti ublížil, kdo tě zranil,
kdo úsměv tvůj ti poranil?
Smuteční vrbo, proč pláčeš?
Vždyť i mne teď rozpláčeš...
Jen povídej, tak svěř se mi,
co že tě trápí, pověz mi.
Smuteční vrbo, proč slzy ti stékají?
Tvé oči se k zemi stáčejí potají...
Kdo potemnil tvé krásné srdce?
Já nedovolím, aby tlouklo krátce.
Smuteční vrbo, už nebuď smutná!
Už delší dobu býváš pochmurná...
Smuteční vrbo, usměješ se na mne?
Vícekrát tam nestůj takhle temně!
Smuteční vrbo, kdo tě změnil?
Zdá se, že tě někdo vyměnil...
Už nebuď smutná, směj se jen!
Směj se, jako by zbýval jen den.
Smuteční vrbo, proč jsi jiná?
Vždycky ses mi zdála silná...
Byla jsi odolná, teď jsi svěšená.
Dříve tak veselá, už jen vyděšená.
Smuteční vrbo, jsi tak zranitelná,
říkalo se, jak jsi nezničitelná...
Proč jsi to vzdala takhle brzy?
Teď místo tebe rostou trsy.
ČTEŠ
Odi et amo
PoetryOdi et amo neboli Nenávidím a miluji je sbírka básní toužící se ukázat širší veřejnosti mnohdy svým sebedestruktivním, avšak jednoduchým a přívětivým způsobem tvorby, aby zde ukázala kouzlo své osvěty. A právě, když jsme ničím, cítíme všechno... "Ne...
