Byla jsem sama
uprostřed ničeho.
Můj křik byl vším
uprostřed toho všeho.
Snaha vyprostit se ode dna
rostla a rostla
rostla, až dospěle vyrostla
a pak už neklesla.
Uprostřed kruhu
stále nenacházíš duhu
a na konci temnoty
se stále bojíš samoty.
Jsi jako loutka
připoutaná k provázkům,
jsi jako zvíře
uvězněné v malé kleci,
které čeká,
čeká,
až se předvede divákům.
Tvůj smích vystřídal hněv
Tvůj hněv se měnil v radost
Ta radost zase v lhostejnost
A pak ses dočista změnil.
Změnil ses.
Změnil ses v něco, kým jsi nebyl.
Hledáš sám sebe v sobě samém
Hledáš to, co dřív ti bylo drahé
Hledáš to, cos předtím vyměnil
Cos vyměnil a pak jsi to nezměnil.
Přetrhni provazy na rukou
Dotkni se nebe,
Dotkni se sám sebe,
Cos to měl dřív na rukou?
ČTEŠ
Odi et amo
PoetryOdi et amo neboli Nenávidím a miluji je sbírka básní toužící se ukázat širší veřejnosti mnohdy svým sebedestruktivním, avšak jednoduchým a přívětivým způsobem tvorby, aby zde ukázala kouzlo své osvěty. A právě, když jsme ničím, cítíme všechno... "Ne...
