Sleduješ ten dlouhý čas
a počítáš chladných stupňů mráz,
díváš se na oblohu s nadějí,
že uvidíš padat ty nádherné
sněhově bílé stvoření
padající s lehkostí.
V tom tě někdo probere z tvého snění
a radostně vykřikuje: „Sněží, sněží, sněží!"
Venku sněží a ty se stále raduješ,
raduješ se, protože zimu miluješ.
S nadšením se usmíváš do fotoaparátu,
však ten smích tě přejde pak u reparátu!
Sněží, sněží, sněží... a ty si přijdeš tak svěží.
Svěží... jako bys omládl o několik stovek let,
přitom sis jen zmrzačil obličej o tuhý led,
to si sám sobě říkáš, když se prohlížíš v zrcadle,
jako bys dostal hlavní roli ve školním divadle.
Ach, ty přetékající stoly plné jídla a pití...
Pak ti bude líto, až budete všichni natolik sytí,
že nebudete moci vypít žádné další pití,
protože vypijete tolika pití a budete zcela sytí.
Podívej se... tamhle v dáli,
padá cosi z velké skály,
padá to, stále padá, padá...
Pane Bože, to je Kometa!
Žádná skála, žádný pád,
jen Ježíšek si staví hrad.
Jen leží, spinká a čeká na dar,
na dar, který předpověděl Medard.
Pak očekávaný čas vánoční přijde,
doufej, že tvé překvapení letos vyjde!
Vyšlo a nevyšlo, na to nikdo nepřijde,
víš to jen ty a těm druhým to nedojde.
Malé dítko zklamáním pláče,
že nedostalo to, co chce.
A už jsou tady zrádné
a vypočítavé... Vánoce!
ČTEŠ
Odi et amo
PoetryOdi et amo neboli Nenávidím a miluji je sbírka básní toužící se ukázat širší veřejnosti mnohdy svým sebedestruktivním, avšak jednoduchým a přívětivým způsobem tvorby, aby zde ukázala kouzlo své osvěty. A právě, když jsme ničím, cítíme všechno... "Ne...
