Odi et amo

Lítost

Strašíš mě jako strašák ve věži,

už jsme ti jediní, kteří přežili

jediní, co tu chodí tak pustě

skrytí ve stínech bez duše.

Tak jako smáčí letní déšť vše špatné,

takhle se teď díváš ty na mne

Díváš se na mne, přitom mě nevidíš

doufám, že se pýchou brzy udusíš.

A odejdeš hluboko do nicoty,

vždyť už teď se bojíš té tmy,

která tě co nevidět celého pohltí.

Pohltí tě celého, celého tě usmrtí.

Přeješ si, aby se to nestalo,

ale lituješ toho až moc málo.

Modlíš se, aby to byl jen sen,

byl to jen tvůj nejhorší den.

Ty si za to nemohl, pravíš,

ale já také ne, 

věříš mi?

Jistě že ne, už mi nevěříš

to jsi celý ty 

a přitom nikdo.

Noci, kdy přeji si zhroutit se

do temných skrýší schoulit se

dál už se netrápit, 

svůj život zahodit

a 

všem tak hned ulevit.