Stíny

101 6 0
                                    

Stěny pevnosti pokušení

na všechny zákeřně číhají.

Tak ostré, tak moc studené,

jedovatými růžemi zarostlé.


Samota v obklopení lidí,

ve společnosti, která šidí.

A smutek při přivonění k liliím,

přirovnávám ty květy k bestiím.


Zlost přikovaná k pevným zdím,

v srdci tu zvláštní bolest pocítím.

Děje se to či snad sním?

Temnotě se stále mstím.


Nechtěné stíny mi zahalily mysl,

prozraďte, zda to má ještě smysl.

Stíny ukryté za vlídnými úsměvy

jsou jen vylekané dětské projevy.


Slizké prsty temnoty se natahovaly

pořád dál a dál, pak boj už vyhrály.

srdce to vzdává,

zůstala jen díra tmavá.

Mé oči se zavírají,

a stíny vše vyhrávají.

Odi et amoKde žijí příběhy. Začni objevovat