Jsi můj sladký sen / Dokončeno☜ (↼_↼)

Ano!!

~O dva měsíce později~

Dneska jsme se jeli podívat k místnímu rybníku kam prý Vitaa chodil jako malej.
Jsou tady sice komáři ale je tady ticho a příjemně. Skoro tady nikdo není což je plus protože sme si chtěli ode všeho odpočinout. Vitovi rodiče už jsou zdraví a jsou doma. Celé ty dva měsíce jsme byli tady a pomáhali jsme jim. Zítra by sme už měli odjíždět. Jsme přesvědčeni že už to tady zvládnou.
Včera mi Matyáš volal a prozradil mi že si k nám nastěhoval Dominika. Má prý nějaké rodinné problémy a taky už by se chtěl někam přestěhovat.
Takže já jsem vlastně obětovala svůj pokoj pro Domina.
Jsem už ráda že budeme zase doma. Všechno to už trvá moc dlouho.
Sam se prý vrátil zpátky na Slovensko za rodinou. Má v plánu bydlet sám ale tentokrát to bude na Slovensku.

Jsem ráda že se to mezi námi vyřešilo. Vitaa sice prohlásil že s ním už nechce mít nic společného ale lepší než nic.
Matyáš tu dovolenou v horách co jsem mu domluvila odložil. Ten týden věnoval přestavbě svého pokoje. Jelikož dal pokoj který měl být jeho studio Dominikovi tak se rozhodl ten svůj malý pokoj nějak přizpůsobit. No jo to jsou ty jeho blbý nápady.

Po pár hodinách poflakování se u rybníku sme se unavily a vyrazili k Vitovi domů.
Jen jsme se společně navečeřeli a hned poté jsme usnuli.

~Druhý den ráno~

Probudila jsem se kolem deváté ráno. Po dlouhé době jsem se pořádně vyspala.
Vitaa už pobíhal po pokoji a balil poslední věci které jsme včera nestihli.

• Dáme si snídani a můžeme vyrazit, zvolal Vitaa

Tak brzo ?

• No já jsem ještě s Matyášem na něčem domluvenej takže když vyrázíme teď tak by jsme to mohli stihnout

No dobrá, ale dej mi chvilku abych ze sebe udělala člověka

• To ani nemusíš , nejkrásnější jseš vždycky po ránu, řekl a usmál se

Děkuji, ale já to myslím vážně

Vydala jsem se tedy do koupelny a cestou v kuchyni pozdravila Vitovo rodiče.
Po hodině jsme byli zbalení a připravení na odjezd. Rozloučili jsme se a vydali se na cestu.
V autě jsem si na chvíli pospala. Probudila jsme se chvíli před cílem.
Vitaa zrovna parkoval před domem. Já jsem zůstala sedět jako přikovaná. Nevěřila jsem svým očím , vchod před brankou vypadal jako vchod do ráje.

•  Tak co můžeme jít? zeptal se Vitaa

Ehh asi jo, nevíš co se tu děje ?

• Vím ale co by to bylo za překvapení kdybych ti to řekl

Vystoupila jsem z auta a měla namířeno ke kufru pro svůj batoh.
Vitaa mně ale chytl za ruku a vedl mně k brance.
Udiveně jsem se na něho podívala ale radši nic neřekla. Vedl mně do zahrady a já nevěděla jak reagovat.
Na domě byli světélka , všude byli zasazené rozkvetlé růže.
Skoro všude byly přivázané černo bílé Balónky. A vzadu na zahradě bylo v altánu připravené pití a jídlo.

• Tak co na to říkáš, zeptal se mně Vitaa

Je to tu krásné ale nevím o tom že by jsme něco slavili.