Jsi můj sladký sen / Dokončeno☜ (↼_↼)

Návštěva nemocnice

×Pohled Natky×

Probudila jsem se ve svém pokoji.
Chvíli jsem se rozhlížela jestli to je opravdu skutečné.
Konečně se mi splnil sen. Cestovat v čase a přitom spát. Ne ale teď vážně jak jsem se sem dostala.
Zvedla jsem se z postele a pozastavila se před zrcadlem na skříni.
Ty vole, řekla jsem při pohledu na tu "nádheru" v zrcadle.
Vždyť já vypadám jako štětka po hodně velké párty.
Na čele obrovská boule na krku hněd několik cucfleků. A na sobě jsem neměla skoro nic , byla jsem jen ve spodním prádle a v nějaké mikině která nevoněla po mně. Někde jsem ji už viděla ale moje rozhodně nebyla.
Klucii zařvala jsem když jsem stála na prvním schodu.
Hned se ke mně přiřítil Dominik.

Pomůžeš mi dolů prosimtě, nějak se mi zamotala hlava.

• Jasně, odpověděl a podal mi ruku.

Sešla jsem schody s Dominikovo pomocí a sedla si ke kuchyňskému stolu.
Vitoo? Ty vaříš? zeptala jsem se když jsem si všimla jak Vitaa pobíhá v kuchyni a snaží se něco nepřipálit.

• No víš tak bych to asi nenazval.

Když mi ukázal úplně černou palačinku a zničenou pánvičku tak jsem se mu musela začít smát. Ale po chvíli mně smích přešel když jsem zjistila že ta pánvička byla jediná co sme doma měli.

• Promiň , hned jak to půjde ti koupím novou. Vitaa se mi hned začal omlouvat.

Přestaň se omlouvat, víš kolik já jsem zničila pánviček.
Zvedla jsem se ze židle s tím že mu půjdu pomoct uklidit tu spoušť co po sobě zanechal v kuchyni.
Ale strašně se mi zamotala hlava a než jsem stihla nějak zareagovat už jsem byla na zemi a okolo sebe slyšela jen tlumené hlasy.
.
.
.
.
Dneska se probouzím už po druhé ale tentokrát v nemocnici.
Ale nee, doufala jsem že to byl jen sen.
Otevřela jsem oči a uviděla Dominika jak vedle mně sedí se sklopenou hlavou a drží mně za ruku.
Vitaa stál u okna a zrovna jsem ho zaslechla jak říká: Až se to Sam dozví tak mně zabije.
Ty si mluvil se Samem, řekla jsem rozespalým hlasem.
Oba své pohledy upřely na mně. A asi byli rádi že jsem se probrala ale mně teď zajímalo to co Vitaa říkal o Samovi.
Kde je Sam? zeptala jsem se jich

• Zítra přijde, odpověděl mi Vitaa.

Zavolá mi někdo doktora?

• Je ti něco ? oba dva se sborově zeptali

Né není jen chci vědět co se mi stalo.

Do pokoje vešla sestřička a vyhnala kluky ven s tím že za chvíli přijde doktor na kontrolu.
Po chvíli se v pokoji objevil i doktor.

Dobrý den já jsem váš ošetřující pan doktor Frynta ( ordinace be like👌)

Teší mně, odpověděla jsem.

Tak podle vaší zprávy jste utrpěla mírný otřes mozku při tom vašem pádě.
Způsobila to zřejmě oslabená imunita a taky jste málo pila. Necháme si vás tady jednu noc na pozorování. A pak budete moct jet domů.

Ani jsem se nestihla na nic zeptat a doktor i se sestřičkou už odešli.
Vzala jsem tedy mobil do ruky a poslala pár SMS a sestřička se po pár minutách do pokoje vrátila s papíry v ruce.
Stačí tady jeden podpis a můžete jít domů, řekla ta milá sestřička.
Dobře, odpověděla jsem a věnovala ji jeden svůj podpis.

Kluci přišli do pokoje a začli se mně vyptávat jak to že jsem mohla podepsat revers když mi ještě nebylo osmnáct.
No to víte občas se vyplatí mít známý v nemocnici. Ředitel nemocnice je bratr mé sestry. Nikdy jsme se moc nevídali ale v takovýhle situaci vždy pomůže.

•Nechceš tady radši zůstat, když jsme se těm vezli nevypadala si úplně nejlépe, řekl Dominik

Ne to fakt ne v nemocnici už nebudu ani jednu minutu.

~Doma~

Už jsem ležela v posteli a koukala na nějaký seriál v televizi. Do pokoje přišel Vitaa.
• Hele už dlouho jsem nebyl doma a rodiče se mnou chtějí o něčem mluvit a prej je to důležité takže domů prostě musím. Nechám tě tady s Dominem on se o tebe postará.

Jen jdi , s Dominem to nějak zvládneme.
Jo a Vito děkuju ti.

• Za co zrovna mně děkuješ?

No že si mně tam zachránil. Ani si nechci představit co by se stalo kdyby si tam nepřišel.

• Nemáš zač ale teď už fakt musím.

Po chvíli za mnou do pokoje přišel Dominik.

• Nechceš se na něco dívat? nabídl mi

A proč ne. Jestli v televizi něco dává tak klidně.

• Okey, tak já ještě přinesu nějaký pití a jídlo a ty zatím něco zkus najít v telce.

Ok, už hledám.

Seděli jsme vedle sebe na posteli a koukali na nějakej komediální film.
Upřímně vůbec nemám tušení o čem ten film byl. Byla jsem už dost unavená moc sem ani nevnímala jestli je reklama nebo tak. Pomalu jsem usínala, za celou noc jsem se ani jednou neprobudila až ráno.
.
.
.
.
.
.
.
~ Ráno ~

Někdo si ke mně přisedl na postel.
Pomalu jsem se probouzela a začínala vnímat okolí. Po tak dlouhé době jsem uviděla ten krásný úsměv a ty neskutečně nádherné modré oči.

• Dobré ráno šípková Růženko, řekl a zahleděl se mi do očí.

Konečně tě zase vidím, pousmála jsem se na něj a ihned ho silně objala.
Objetí mi opětoval.

• Strašně si mi chýbala. Musíš mi sľúbiť že mi budeš hovoriť o všetkom áno ? řekl ustaraně

Slibuju ti, neovládla jsem své city a políbila jsem ho. Jeho reakci jsem fakt nečekala. Rychlostí světla se ode mne odtrhl a beze slov odešel z pokoje.
Vždyť po tomhle snad toužil nebo ne?
Nic tak strašného jsem přece neudělala.

Natáhla jsem na sebe domácí tepláky vzala mobil do kapsy a vydala se směr obývák. Ale v půlce schodů jsem se zarazila. Uviděla jsem Sama s nějakou holkou a Klára to fakt nebyla.
Nejsem žárlivá, jen mně to zaskočilo o žádné holce kluci nemluvili když mi říkala že má Sam dnes přijet.
Pomalých krokem jsem se znovu dala na cestu ale svůj směr jsem změnila hned potom co jsem uviděla jak se ta holka při své velikosti snažila dát Samovi pusu.
To snad nemyslí vážně já mu pusu dát nemůžu ale ona jo.

Další kapitola je tu , nemůžu usnout takže jsem to ponocování radši věnovala psaní.
Co si myslíte o tom jak se Sam zachoval ?

Sob. 20. června 1:58