VA-Osudové setkání

Osudové setkání 21

S výkřikem se probrala a prohmatala si břicho, aby se ujistila, že je v pořádku. Co to sakra bylo? Bylo to tak živé..tak skutečné. Proč by něco takového dělala? Proč je chtěli zabít? Proč Jonathan vypadal jako Dimitri? Co se to sakra děje?Zmateně se rozhlížela okolo. Její zmatený mozek jí pomalu dával souvislosti dohromady. Byla u Yevy v pokoji. Díky jejímu divnému čaji měla ty divné sny. Žádné útržky..celé sny...a asi musela křičet ze spaní, protože Dimitri se snažil dobouchat na dveře, aby ho pustily dovnitř. Bála se, aby je nakonec nevyrazil nebo nevykopl. Síly na to měl dost."Nic ti není. Tohle se už stalo dávno. Teď uklidni mého vnuka a já ti vše vysvětlím."Byla zmatená, ale poslechla."Dimitri?""Rozo! Rozo, jsi v pořádku?""Nic..nic mi není...pak..pak ti to vysvětlím.""Jsi si jistá?""A-ano. Pak si promluvíme.""Dobře tedy."Když se vzdálil, tak se otočila na Yevu."Teď by se hodilo to vysvětlení.""Je to málo známý fakt, ale dva dhampíři ve vzácných případech mohou mít spolu dítě. Tyto děti jsou pak neuvěřitelně silné. Asi jako strigojové až na to, že mají veškeré výhody dhampírů. Jsou silné, rychlé, nevadí jim slunce a nepotřebují krev. Velmi rychle se učí a jejich myšlení je rychlejší než u normálních dhampírů. Takový super strážci. Zatím mi rozumíš?""Myslím, že jo.""Před sto lety jsi žila život Armelie. Mladé princezniny komorné zamilované do královského strážce Jonathana. Hrozilo, že by jste se mohli vzít a mít spolu děti a právě díky vašemu blízkému napojení na budoucího morojského krále Williama Ozeru by pravda o těchto dětech vyšla najevo. To nemohli dovolit ti, co se strigoji spolupracovali. Ať už jim dávali krev kvůli jejich kousnutí nebo se sami měli v plánu připojit do jejich řad. A tak se vás pokusili zbavit.Ty sny, co jsi měla. Byli tvé vzpomínky na tvůj minulý život. Na život, co jsi žila jako Armelie a ty sny se ti snaží říci, že tvůj milovaný, tvá láska Jonathan je zase tady s tebou, že po všech těch letech tě zase našel, aby jste mohli být spolu.""Takže já mám být znovuzrozená Armelie, správně?""Ano.""A Dimitri zase Jonathan?""Ano.""Tomu nerozumím."Nešťastně se na ni podívala a vzdychla."Je mezi vámi pouto. To pouto, které vám dovoluje mít spolu děti, Rose. To pouto, co přetrvalo sto let a nepřetrhlo se. Vidím ho. Den za dnem je silnější a zřetelnější. Vaše setkání nebylo náhodné. Byl to osud. Vy dva jste se měli potkat, protože k sobě patříte. Vždy jste k sobě patřili a vždy budete.""Teď nevím, co říct.""Třeba, kdy se hodláte vzít a mít děti.""Yevo! Zbláznila ses?! O něčem takovém..o takových věcech se nemluví. Navíc..Dimitri by mě ani nechtěl. Jsem jako jeho další sestra!""To si opravdu myslíš?""A ne snad? Sám to řekl. I když bych byla nejšťastnější na světě, kdyby to co mi říkáš byla pravda, ale to prostě není možné. Přece by se to už stalo ne? Vědělo by se o tom. Proč mi děláš naděje? Nikdy mu nebudu moct dát dítě a tak se od něj budu držet dál. Vyrovnám se s tím. Jednou určitě. Protože kdyby mě za nějaký čas opustil kvůli nějaké morojce, která mu dítě porodí...to bych nezvládla. To by mě zabilo."Cítila ve svých očích slzy při tom pomyšlení a nenáviděla se za to. Musí se s tím vyrovnat. Čím dřív, tím líp. Jednou jim všem představí nějakou nádhernou morojku se zakulaceným bříškem, na kterou se bude dívat, tak jak se teď dívá na ni a-. Ne dost!"Rose, ty mě neposloucháš. Snažím se ti to vysvětlit. Armelie...""Já nejsem ona! Jsem Rose! Rose!"Kdy to pochopí? Možná Armelie mohla mít děti a možná taky ne. Není ona a rozhodně nechce dopadnout jako ona. I když myšlenka se vším skončit jestli se její nejčernější obavy naplní byla čím dál tím víc lákavější."Nekřič tady na mě, vnučko, a nech mě domluvit. Armelie je mít mohla, proč bys nemohla ty?""Protože to jsou jen sny. Všechno tohle...jsou to sny....nic jiného.""A kde je psáno, že se sny nemohou splnit? Navíc ty tvoje sny nejsou obyčejné, jsou to vzpomínky. Každá duše se zrodí znova. Stejně jako ta tvoje, jako Dimkova, jako kohokoliv jiného. Máš jedinečnou možnost být šťastná, mít všechno, co chceš a ty to zahodíš?""Proč mi lámeš srdce? Ani nevíš, jak bych to chtěla, ale pokud on přestal být rozumným, tak se jí musím stát já. Učitel a studentka? Dostal by se do máleru. Ne, nebudu o tom přemýšlet, abych se nedostala do pokušení. Nebudu...nesmím...""Ty ho nechceš?"Jak absurdní! Vždyť on je to jediné, co doopravdy chce."Samozřejmně, že ho chci! Miluju ho!""Tak proč ho od sebe odháníš? Taky tě miluje.""Babushko, prosím. To stačí."Proč jí to dělá? Proč ji mučí?"Miluje tě. Vaše pouto...""To možná měla Armelie s Jonathanem, ale ne já s Dimitrim."Yeva si přejela prsty po čele než se na ni s povzdechem podívala. "Jsi stejně paličatá jako on. Nebo tvůj táta, když na to přijde. Zeptám se tě jen na jednu věc a pak už to nebudu vytahovat.""Nikdy?""Pokud o tom nezačneš mluvit ty nebo Dimitri, tak ne.""To se zdá fér. O co jde?""Mluvila jsi o těch snech s Dimkem? Nebo zmínila si nějakou věc z nich? Třeba jméno..nebo tak něco."Ihned si vybavila konverzaci v autě. Ta, co ho podivným způsobem rozhodila."Když jsme jeli sem...""Co se stalo?""Bavili jsme se o jeho knížkách a já jsem řekla, že bych zvládla napsat lepší než ty, co čte. On si z toho dělal legraci. Tak jsem se přidala a vymýšlela jsem jméno pro hlavního hrdinu. Nevím proč jsem řekla Jonathan a...""A dál?""Dimitri se na mě, tak zvláštně podíval a pak byl zamlklý.""Určitě se mu zdají podobné sny. Budu si s ním muset promluvit."Yeva najednou vypadala myšlenkama mimo a ji to vyděsilo. Nesmí se to dozvědět!"Neříkej mu o tom, co jsi říkala mě. Nechci, aby si dělal zbytečné naděje.""Jak myslíš.""Tak já už půjdu.""Už by tě ty sny trápit neměli. Teď, když jsi viděla všechno...""Připadala jsem si divně.""Vážně?""Ano. Asi jako když mě vtáhne pouto s Lissou.""To je zajímavé. Teď si s tím nelámej hlavu a jdi si pročistit hlavu.""Asi si půjdu zaběhat."Odešla do jejich pokoje, kde se převlékla a za chvilku už běžela zasněženou krajinou. Ona s Dimitrim..a mít dítě? Zatřásla hlavou, aby tu absurdní myšlenku zahnala. Nesmí na to myslet nebo ji to později rozdrtí srdce.Vešel do babičky pokoje, kde už k jeho velkému sklamání Rose nebyla. Kde zase lítala?"Posaď se. Musíme si promluvit."Poslechl jí tedy, ale nabízený čaj raději odmítnul. Jen Bůh ví, co do těch svých čajů dává."Dobře tedy. Kdy jsi měl v plánu říct mi o svých snech?" zeptala se narovinu."Nevím, jak ses dozvěděla o mých snech, ale jsou to jen sny. Nic, co by tě mělo trápit.""Trápí mě to, protože to trápí vás oba. Co kdybys mi o tom pověděl?""Babushko...""Mluv."Povzdychl si a prsty si přejel po čele. "Vídám v nich dívku. Moc krásnou. V bílých šatech a s dlouhými tmavými vlasy až ke kolenům. Bledou skoro jako morojka a s očima jako čokoláda.""A nepřipomíná ti někoho?""Rozu. Je to to, co si myslela?""Ano. Měl by sis s ní o tom promluvit?""A o čem? Jsou to jen sny. Ty nemusí vždy dávat smysl. To, že se mi zdá o dívce, co by klidně mohla být princezna a má její tvář? Co by tomu asi řekla?""Zdají se jí stejné sny.""Cože?""Zdají se jí stejné sny....Jonathane...""Jak můžeš....?""Říkala jsem ti o tom a ty jsi mi nevěřil. S Rose jste dostali šanci na nový začátek a vy oba si šlapete po štěstí.""Je to moje studentka.""Nebude navždy.""Je mezi námi rozdíl sedmi let.""Za pár let se na to tak koukat nebude.""Mohla by být mojí další sestrou.""Ale není a nikdy nebyla.""Vyrostli jsme spolu.""Aspoň si rozumíte, znáte se. My oba víme, že to není ten hlavní důvod."Povzdechl si a schoval si hlavu do dlaní a vydechl: "Nechce mě.""To není pravda a my oba to víme.""Tak proč mě u sebe nechce?""Protože ti nechce zlomit srdce, protože to by zlomilo to její.""Nechápu.""Miluje tě, miluje tě tak moc, že jí trápí, že je dhampírka.""Babi, opravdu na to nemám náladu. Nechce se mi nad tím přemýšlet. Prostě mi to řekni. Co ji trápí?""Je jako každá jiná žena. Chce porodit dítě muži kterého miluje ze všeho nejvíc, ale ví, že dhampír a dhampírka...""Nemusíš pokračovat. Vždyť mě to nevadí. Jediné, co chci je ona. Na ničem jiném mi nezáleží. Samozřejmně, že by mi to udělalo radost, ale když to nejde, tak to nejde.""Ale vždyť jsem ti přece říkala, že-""Prosím nezačínej s tím! Neříkala jsi tu báchorku Rose, že ne?"Jediný pohled na ni mu řekl, že ano."Óóó, to jsi neměla. Babi! Proč jsi tuhle báchorku říkala Roze? Vždyť jí to zlomí srdce.""Není to báchorka. Snažím se to vysvětlit vám oběma, ale ani jeden mě neposloucháte."Chtěl jí něco říct, ale v tu chvíli měl divný pocit. Něco bylo špatně, něco s Rose..."Babi, kde je Roza?""Šla na čerstvý vzduch, říkala něco o tom, že si půjde zaběhat...""A neříkala kam?""Ne, proč? Co se děje?""Nejsem si jistý..jen mám nepříjemný pocit, že je něco špatně.""Běž ji raději najít. Taky z toho nemám dobrý pocit."Rychle se obul a za běhu si vzal do rukou kabát. Venku byla docela zima.