VA-Osudové setkání

Osudové setkání 30

Vešel do svého pokoje a pro jistotu zamknul. Nebyl by rád, kdyby sem někdo vtrhl během jejich rozhovoru a zaslechl tak něco, co neměl."Ahoj, Rozo. Jsem doma."Vrhla na něj podrážděný pohled, ale jejími koutky cuklo, takže jí to pobavilo."Dimitri...vítej doma. Jaký jsi měl den? Stalo se něco zajímavého? Něco o čem bych měla vědět?"Odložil tašku a posadil se na postel."Měl jsem se skvěle. Nechceš si sednout vedle mě?""Raději ne, vím kam by to vedlo."Uchechtl se, ale neprotestoval. Něco na tom bylo. Protože od dne tance rovnodenosti, kdy jí polonahou tisknul do matrace téhle postele, nedokázal se té touhy po zopakování a dokončení téhle představy zbavit."Představ si, že za Christianem přijela Tasha. Chce jemu i Lisse nabídnout bydlení v jejím domě přes dobu, kdy budou studovat.""Ta mrcha. Vím o co jí jde, ale ať si nemyslí, že jí to dovolím.""Tak mrcha a coura, jo? Kam na to jen chodíš.""Do svojí hlavy do který mi furt lezeš. Je to šílený. Když se rozvinulo pouto mezi mnou a Lissou, tak jsem si oddychla, protože i když jsem měla na talíři její myšlenky a mohla jsem vidět jejíma očima, ona se mi do hlavy dostat nemohla a tak jsem pořád mohla některé myšlenky ventilovat aspoň ve svojí hlavě, kde by je nikdo jiný neslyšel, ale teď nemůžu ani to.""Proč ne? Některé tvoje myšlenky jsou fakt k popukání.""Například?""Když jsi komentovala můj zadek?""To jsi taky slyšel? To ne."Začal se smát, nešlo to vydržet, když viděl, jak se tváří. "Dimitri!""No jo, promiň.""Kovboji...."Pokusil se ovládnout svůj záchvat smíchu a zhluboka se nadechl. "Omlouvám se. Co kdybys si ke mně sedla?"Chvilku váhala, ale nakonec se posadila. Že to byl špatný nápad jí došlo hned, jak okolo ní omotal svoje ruce a svalil jí na postel."Nestojím o žádnou jinou, kromě tebe. Dokonce i když jsem to ještě nevěděl.""Vážně? Nevypadals, že bys byl nezkušený..."Hned, jak to řekla, tak si zakryla pusu a cítila, jak se červená."Taky, že jsem nebyl, ale vždycky jsem si připadal špatně, když se to stalo. Jako kdyby to nebylo správné a taky...""Co?""To ti nemůžu říct.""Dimitri...""Měla bys mě za zvrhlíka.""Neměla.""To nemůžeš vědět.""No možná měla, ale za svého zvrhlíka."Útrpně si povzdychl. "Myslel jsem na tebe.""Cože? Kdy?""Můžeš hádat.""Když jsi byl s jinou, tak jsi myslel na mě?""Vím, že to zní divně a že to nebylo správné, ale nemohl jsem si pomoci. Byla jsi dítě. O sedm let mladší než já a o těchto věcech si ani nepřemýšlela a já se stejně nemohl zbavit myšlenek, že mnohem šťastnější bych byl, kdybys tam byla ty."Byla podezřele zticha a tak se na ni podíval. Ve tváři měla, tak dojatý výraz, že si najednou připadal jako malé štěňátko."To je tak dojemný.""Nech toho."Je tak roztomilý, když je v rozpacích..."Nejsem. Jsem všechno, jen ne roztomilý.""Nečti mi myšlenky.""To nebylo schválně.""Ale stejně si myslím, že jsi roztomilý.""Tak to bych ti měl ukázat, jak moc roztomilý nejsem."Zajíkla se, ale to už jí líbal. Snažila se sice bránit, ale proti jeho síle nic nezmohla a po chvilce její chabý odpor zmizel a ona mu nadšeně všechno oplácela. Začal se jí dobívat pod triko, když někdo zaklepal na jeho dveře. Rychle se jakš takš upravili a on odešel ke dveřím."Ahoj, Alberto. To je dobře, že jdeš.""Cože? Proč?"Zavedl ji dovnitř a kývnul k Rose. "Můžeš jí říct, že se zkoušek bojí zbytečně? Plaší, že to nezvládne a nepřidělí jí k Vasilise."Rychle pochopila narážku a zatvářila se zoufale. "Ale to se klidně může stát!"Kousla se do rtu, aby zamaskovala, že jsou napuchlé od jeho polibků a prohrábla si vlasy, aby vypadaly zacuchané jejím stresem ze zkoušek a ne tím, že ještě před chvílí se jimi probíral Dimitri."Rose, to bude v pořádku. Nemáš se čeho bát. Tvoje známky se rapidně zlepšily a jsi nejlepší z ročníku. Zvládneš to levou zadní a díky svému poutu s Vasilisou máš další plusové body. Bude to v pořádku.""Opravdu?""No jistě.""Asi máte oba pravdu. Možná na mě doléhá stres i od Lissy. Děkuji, hned je mi lépe. Omlouvám se, že jsem s takovou prkotinou obtěžovala, Dimitri.""Nic se nestalo.""Asi půjdu za Lissou a půjdeme se projít. Třeba nás čerstvý vzduch uklidní obě dvě.""Kam projít?""Jen obejdeme školu. Jsem si jistá, že nás dokážeš hravě najít.""Dobře. Tak jdi a nestresuj se tím. Bude to v pohodě.""Dobře. Děkuju."Rychle se ztratila a doufala, že Dimitri to nějak vyřeší. Přeci jenom to on zamknul a vrhnul se na ni. Ne, že by si stěžovala."Tak, co jsi potřebovala, Alberto?""To teď chvilku počká. Můžeš mi vysvětlit, proč jsi byl zamčený se studentkou ve svém pokoji?""Z čeho mě obviňuješ?""Z ničeho...zatím.""Alberto, její otec mi ji dal na starosti. Snažil jsem se jí jen pomoct. Když přišla, tak vypadala rozrušeně a já se bál, co se zase děje. Zamknul jsem, aby nás nikdo neposlouchal. Po tom, co se stalo předtím...víš, co myslím. Navíc moje studentka to není. Nejsem zaměstnancem školy, ale snad bys mě mohla znát natolik dobře, že bych si se studentkou nezačal.""Promiň, Dimitri. Nechci, aby ses dostal do průšvihu.""Nedostanu. Navíc...dokážeš si představit, co by mi udělal její táta, kdybych si s ní bez jeho svolení začal?""Zabil by tě.""Přesně. Tak, co jsi mi chtěla?""Chtěla jsem se zeptat, co je pravdy na tom, že pojedeš s Tashou do jejího nového domu připravit zabezpečení. A pokud je to tedy pravda, tak pozměnit rozpis tvých hlídek.""Co? O čem to mluvíš?""Ty to nevíš?""Tasha něco říkala o novým domu..že tam chce bydlet s Christianem a Lissou zatímco budou studovat, ale víc nevím. Nic mi neříkala.""To je divné. Mě se to hnedka nezdálo. Věděla jsem o tom, že jste se rozešli a když mi to oznamovala, tak to znělo jako kdyby jste byli zase spolu a chtěli se na chvilku zdejchnout do nového hnízdečka.""Nic s ní nemám a začínám litovat toho, že jsem si s ní začal. Tohle už přehání.""Takže s ní nikam nejedeš?""Pokud potřebuje strážce, který by jel s ní. Někoho jí vyber. Klidně vezmu veškeré jeho hlídky do doby než se vrátí, ale já s ní nikam nepojedu. A po tom, co si s ním promluvím, tak ani nebude chtít. Aspoň v to doufám.""Je to na tobě, Dimitri.""Děkuji, že jsi mi to řekla.""Dobře, v pohodě. Jdeš se mnou do jídelny? Je čas oběda a můžeme dořešit detaily závěrečných zkoušek. Doufám, že s tebou můžeme počítat.""Jasně.""A nebudeš nikoho šetřit.""To nemám v plánu. Venku je nikdo šetřit nebude.""Ani Rose, ne?""Tu obvzlášť ne. Očekávám od ní jen ty nejlepší výsledky.""Dobře."Společně odešli do jídelny, kde už Rose seděla v hloučku svých přátel a něčemu se smála. Pozorně si je prohlídl a všiml si, že je pobavila nějaká historka, kterou výprávěl Eddie. Podle toho, jak se Mason tvářil naštvaně a Mia se červenala to muselo být o nich.Všechno dobrý?Jako bych tě dostal někdy do průšvihu. To zvládáš i sama.Velmi vtipné. Co chtěla?Pak si o tom promluvíme.Ale raději někde, kde nebudeš v pokušení.S tebou by mi nepomohl ani kostel.Všiml si, jak se jí koutky zvlnily pousmáním. Hned na to na něj zaútočily obrazy. Viděl ji, jak pod ním leží nahá. Tváře zarudlé, oči zamlžené potěšením a rty naběhlé od jeho polibků. Doslova cítil její ruce na svém těle a musel se otřást. Proč mu to dělá?Nepohodlně se zavrtěl a střelil po ní pohledem. Přestaň s tím!Obrazy z jeho mysli zmizely, ale ty pocity tam zůstaly. Potvoro jedna.Jinou bys mě ani nechtěl.Musel uznat, že to byla pravda. Miloval jí takovou jakou byla a musel přiznat, že v zájemné provokaci je velice obstojnou soupeřkou.Aby se vyhnul Tashe, tak byl celou dobu s nimi na vyučování. Raději se nudit v třídě než riskovat, že vybuchne a řekne něco, čeho by litoval. Nechtěl být jako jeho otec a ubližovat ženám. Ať už fyzicky nebo slovně. Ozvalo se zaklepání a dovnitř vešel strážce. Podle obličeje tipoval, že jeden ze strážců Mazura. Stalo se snad něco?"Omlouvám se, že ruším, ale jsem tu pro slečnu Mazurovou."Rose se překvapeně zvedla a došla ke strážci u dveří. Chvilku se dohadovali a ona si došla pro svoje věci. Strážce zatím něco vysvětloval vyučujícímu, který přikývl.Co se děje, Rose?Jde o babičku Mazurovou. Za tři dny jsem zpátky. Dej mi pozor na Liss.Dám. Buď opatrná.Budu. Vrátím se ti. Slibuji.S těžkým srdcem sledoval, jak odchází, ale nemohl nic udělat. Tady šlo o její rodinu a za tři dny se uvidí a do té doby bude Rose pod dohledem jiného strážce. Za jiných okolností by ho to vůbec neuklidnilo, ale Rose byla skvělá bojovnice a dokázala by se ubránit, kdyby je někdo napadl, ale vzhledem k tomu, že jsou dhampíři, tak budou cestovat ve dne. Hlavně autem pojedou jen na letiště, kde přestoupí do letadla do Turecka. Za tu chvilku se jí přece nic nestane.