VA-Osudové setkání

Osudové setkání 9

Seděla na půdě kostela a prohrabovala se starými knihami. Nemohla pořád z hlavy dostat ten zpropadený výraz. Stíny políbená? Co to sakra znamená? Farář takhle mluvil o Anně, strážkyni sv. Vladimíra. To bylo jediné, co o tom věděla. Už jí bolelo celé tělo a hlavně hlava. Vůbec se jí nechtělo přemýšlet. Chtěla jen odpočívat..."Stíny políbená Rose...""Rose?"Trhnutím se probudila a zmateně se dívala na starého faráře."Jsem potěšen, že tak usilovně studuješ svaté texty, ale měla by jsi více odpočívat.""Omlouvám se. Necítila jsem se unavená a pak...ani nevím jak jsem usnula...""To nic. Ty knihy tu na tebe počkají, spánek ne. Jdi si odpočinout, studovat můžeš později.""Asi máte pravdu. Naschle."Rychle si pobrala věci a pospíchala do svého pokoje. Asi by si měla vážně lehnout. Co to, ale bylo?Stíny políbená Rose...kdo ji tak kdy nazval? A proč si to nepamatuje? Stalo se to dávno, proto si to nepamatuje? Ale proč by ji tak někdo nazval? Stíny políbená.....co to sakra znamená?"Rose, je ti dobře?"Překvapeně se podívala na Albertu se Stanem před ní."Jo, je. Jen jsem trochu unavená. Studovala jsem...""Studovala? Hathawayová, neutahujte si z nás....""Jak jsem řekla, studovala jsem a nějak jsem u toho usnula. Farář mě probudil a poslal do postele. Zeptejte se.""To taky udělám.""Co jsi studovala?""Jen něco bokem. Zaujalo mě něco v kázání, tak jsem se po mši ptala faráře a ten mi dovolil prostudovat několik kostelních knih.""Jsem ráda, že se zajímáš o studium.""Díky. Já si tedy půjdu lehnout. Ráno brzy vstávám na trénink se strážcem Belikovem.""Jen jdi."Rychle se vytratila. Nehodlala tam zůstat ani o chvilku déle pro případ, že by ji Stan chtěl dál vyslýchat. No tak se učila, no bóže. Nenastal přece konec světa.Dělal zrovna obchůzku, když zahlédl Stana s Albertou. Kývnul na ně na pozdrav a chystal se pokračovat v cestě, když ho zaujal jejich rozhovor."Nemusel jsi hned jít zpovídat faráře jestli tam Rose byla. Od doby, co se vrátila s ní už nejsou problémy, tak o co ti jde?""To není jen tak. Něco zase chystá.""A nebo jsi jen paranoidní. Proč nedokážeš přijmout fakt, že Dimitri prostě dokázal to co ty ne? Motivovat ji. Byla studovat přesně jak nám řekla, tak to nech být."Studovala? Sama a dobrovolně? Navíc v kostele? Co dělala v kostele?Rychle dokončil obchůzku a vydal se za Rose. Takhle to dál nejde, musí si spolu promluvit. Vešel do jejího pokoje a překvapeně zamrkal. Všude po stole ležely úkoly, otevřené učebnice a nějaké knihy. Pohledem sklouznul na spící Rose. Ona se vážně učila, tvrdě na sobě dřela. Že by vážně pomohlo, když jí řekl, že její pouto ji nezajistí, že bude Lissina strážkyně a že musí být nejlepší z nejlepších, aby ji královna zvolila?Přešel k ní, zvedl ruku, že s ní zatřese, ale pohyb nedokončil. Všiml si, že teď když na sobě nemá make-up, tak jdou konečně vidět tmavé kruhy pod jejíma očima. Prsty po nich přejel než si stihl uvědomit, co dělá. Rychle se vzdálil od pokušení, kterým její hebká pokožka byla.Chvilku nerozhodně stál a díval se na ni, než se otočil a tiše odešel. Promluvit si mohou i zítra.Rose se ráno probudila příjemně odpočatá, ale něco tady nehrálo. Proč jí nezvonil mobil, aby mohla jít na trénink? Pohlédla na hodiny a zděsila se. Mešká! Rychle se oblékla a rozeběhla se do tělocvičny."Rose?""Omlouvám se, že jdu pozdě. Nezazvonil mi budík.""Já vím, vypnul jsem ho.""Tys ho..vypnul? Proč, proboha?!""Protože ses potřebovala vyspat. Jednou se to nezblázní.""Soudruhu? Co taková péče?"Zmateně se na ni podíval. Už zase mluvila, tak zmateně."Rose, když už jsi tady. Pojď si sem sednout. Musíme si promluvit."Váhavě se vydala k žíněnkám a posadila se."O co jde?""O tebe.""Mě? Co je se mnou?""To mi řekni ty. Občas se chováš, tak divně..""Jak divně?""Známe se celé roky, ale někdy mluvíš jako kdyby si mě poznala až po tom, co jsem vás přivedl sem...""To přece...ne-nedělám...nebo ano?""Rose, co se děje? Chováš se divně. Chci ti pomoct, ale ty mi to nechceš dovolit. Proč ne? Dřív si chtěla pomáhat se vším..."To je pravda. Proč se najednou snaží držet dál od něj a přitom ho nechce nechat odejít? Co se děje?"Já nevím...""Rozo..""Já fakt nevím, kovboji. V jednu chvíli ti chci říct, co se děje, protože vím, že bys nám pomohl, ale pak to najednou udělat nechci a nemám proto žádnej pádnej argument. Jen vím, že to udělat nesmím. Nerozumím tomu.""Nám? Myslíš tobě a Lisse?"Všiml si, jak se vyděsila. "Řekla jsem už moc. Jdeme trénovat nebo, co?""Rozo...""To už je hodin. Zdá se, že se trénink doopravdy odkládá. No nic. Musím běžet, abych se stihla převléknout na vyučování. Měj se, soudruhu."Rychle se otočila a vyběhla z tělocvičny. Smutně za ní koukal než se i on vydal pryč. Musí ji přesvědčit, aby jí dovolil pomoct jim. Sama to očividně nezvládá a ničí jí to. Což zase ničí jeho.Běžela kolem ubytoven, když si všimla zabedněných oken o kterých věděla, že patřily profesorce Karpový."Stíny políbená Rose, musíš dostat Vasilisu do bezpečí. Přišli si pro mě,....příjdou si pro ni...."Zmateně zamrkala a pak zatřásla hlavou než se znovu rozeběhla. Proč by ji profesorka nazvala Stíny políbenou? Proč ji? Kdo si pro ni přišel? Ti, co ohrožovali Liss? Musí to zjistit.Převlékla se do uniformy, vzala si batoh a vydala se za Liss. V půli cesty cítila její pocity a rychle proběhla kolem jiných morojů. Na to, že do několika vrazila nebrala ohled. Doběhla do Lissina pokoje a našla ji plakat nad zakrváceným batohem."Lisso?"Hned jak ji viděla, tak se jí vrhla kolem krku a plakala."Co se stalo? Jsi v pořádku? Jsi zraněná?"Lissa jen zakroutila hlavou. Musel jí, tak rozrušit obsah batohu. Odvedla ji bokem a vrátila se k batohu, aby do něj mohla nakouknout a srdce se jí zastavilo, když viděla jeho obsah. Oskar. Mrtvý Oskar.Objala Lissu a jednou rukou vytáhla mobil. Tohle nesmí nechat jen tak, bude potřebovat pomoc."Dimitri?""Ano, Rose?""Mohl by jsi prosím hned teď dorazit k Lisse na pokoj? Je to moc důležitý."" Jistě, Rozo. Hned jsem tam. Stalo se něco?""Uvidíš."Její telefonát ho překvapil, protože nečekal, že tak rychle ustoupí a požádá ho o pomoc, ale neměl čas nad tím přemýšlet. Rose zněla napjatě a v telefonu slyšel pláč. To musela být princezna. Něco se muselo stát.Doběhl k ní na pokoj a vešel pootevřenými dveřmi. Našel Rose objímající plačící Lissu. Jinak nic podezřelého. Všiml si, že Rose se ulevilo, když ho viděla a beze slova kývla směrem k batohu na posteli. Jeden pohled mu stačil, aby pochopil. Byl v něm princezny mrtvý kocour celý od krve.Sledovala Dimitriho, jak přešel k nim a aby mohl Lissu obejmout a utěšit, tak využil svých dlouhých paží a objal je obě. Všechny její myšlenky se zastavily a jediné, co dokázala vnímat bylo teplo proudící do ní z jeho těla. Všechno bude v pořádku. Dokud je Dimitri na jejich straně, všechno bude dobré. Pevněji sevřela Lissu a snažila se, aby i ona cítila to co ona. Bezpečí.Teplo Dimitriho těla zmizelo, když uslyšeli hlasy Alberty a ostatních strážců. Nevěděla, kdy to stihl, ale dal jim vědět. Sice jeho teplo zmizelo, ale pocit bezpečí zůstal. Bude to dobré. Věděla to.Odvedl je bokem a ostražitě sledoval okolí a to, jak se snažila uklidnit Lissu."Liss, neplakej. Bude to dobrý.""Oskar...""Já vím. Sice mě ten malý prevít neměl moc rád, ale já ho ráda měla. Dělal tě šťastnou.""Kdo to mohl...?""Nevím, ale přinesu ti jeho srdce na podnosu, když tě to donutí přestat plakat."Uniklo jí něco mezi vzlykem a uchechtnutím."Jsi tak melodramatická.""Nepoužívej na mě cizí slova."Věděla, že přehrává a že vypadá směšně, ale Liss se zase trochu usmála."Budeme ti muset pořídit slovník, aby sis rozšířila slovní zásobu.""Další učení? Bože, za co?"Koutkem oka si všimla, že se Dimitri usmál. Za to mu vynadá později."Princezno?"Otočili se a viděli tam stát ředitelku."Můžeme si s vámi promluvit o tom, co se stalo?""Nemůžete to chvilku počkat? Lissa je rozrušená.""Slečno Hathawayová, nepleťte se do toho.""Paní ředitelko, ve vší úctě...." Všichni se na ni šokovaně podívali, ale ignorovala to. "...sklapněte. Vy necítíte to, co já přes pouto. Lissa je hodně rozrušená a potřebuje se uklidnit. Co se stalo vám mohu říct i já, protože jsem to viděla v její hlavě.""Hathawayová...""Co? Je to pravda! Proč by se měla Lissa ještě víc rozrušovat, když vám na otázky můžu odpovědět já?""Rose, to stačí.""Ale, Lisso, ...""Nemůžeš mě ochránit před vším.""Chceš se vsadit?""Myslíš to dobře, ale musím to zvládnout.""Máš pravdu. Jsem s tebou.""Belikove, odveďte Hathawayovou na vyučování.""Co?!""Něco jsem řekla.""Nikam nejdu! Někdo trápí moji svěřenkyni a já mám jít na vyučování a dělat, že se nic neděje?!""Není to vaše svěřenkyně.""Zatím. Ale jako kdyby už byla. Když to bude nutné, zemřu pro ni. Nic na světě mi nezabrání v tom, abych ji chránila. Ani vy ne."Dimitri sledoval jak Rose odhodlaně koukala naštvané ředitelce do očí a necouvla ani o milimetr. Nakonec ředitelka ustoupila."Dobře, jak chcete, Hathawayová. Strážce Belikov vás odvede do mojí kanceláře, kde na mě počkáte. Princezna Dragomirová půjde teď za dárcem a pak si odpočinout na ošetřovnu."Rose jí podezřívavě sledovala než povolila svůj bojovný postoj a svěsila ramena."To zní rozumně. Zvládneš to beze mě, Lisso?""Neboj se o mě pořád.""Vždycky.""Budu v pořádku.""Kdyby něco, volej. Pohnu i Zemí, abych se k tobě dostala." Poklepala si na spánek a usmála se na ni. Což u obou vyvolalo úsměv."Já vím."Nakonec se s ním vydala do ředitelny. Studentům, kterým skončila hodina nevěnovali pozornost.Posadila se do křesla a beze slova čekala."Jsi v pořádku, Rozo?""Já? Můj kocour to nebyl.""Víš moc dobře, že takhle jsem to nemyslel.""Jak můžu být v pohodě, když někdo má zvrácené potěšení v ubližování malé holce?""Lissa není tak malá, jak si myslíš. Ve skutečnosti je větší než ty. To ty jsi ta malá.""Ale dej pokoj. Tak jsem to nemyslela a ty to moc dobře víš. Lissa ještě není ani dospělá, takže podle definice vás velkých dospěláků malá je. Mluvím jen tak abys mi rozumněl.""Děláš jako kdybych byl starý.""Ticho, kmete."Chtěl jí vynadat, ale když viděl jak jí cuká koutek, tak se ovládl. Dá jí to sežrat při tréninku.Rose se znuděně rozhlížela okolo a pak si všimla za ředitelčiným stolem poličky se složkami a jedna z nich nesla jméno Soňa Karpová. Třeba by se z ní dozvěděla, co se tady stalo. Cítila, že změna profesorky Karpový na strigojku s tím souvisí, jen nevěděla jak. Však ona si to zjistí.Dveře se otevřely a vešla ředitelka. Sledoval jak se ty dvě baví a pečlivě poslouchal. Překvapilo ho to, co Rose říkala. Ty útoky se děly už před jejich útěkem? Proč o tom nevěděl?Nakonec byla Rose poslána na vyučování a on měl o čem přemýšlet.Zrovna šla na dhampíří hodinu, když ji cestou dohnali Mason s Eddiem."Tak co jsi zase provedla, že jsi byla v ředitelně?""To můj půvab. Kirová mi nebyla schopná odolat a tak mě musela vidět.""Vtipné. Mluv vážně.""Nestalo se nic s čím bych si neporadila, Masi, ale díky za starost, kluci. Slibuju, že za to na vás nebudu dneska tak zlá.""Moc si věříš. Od doby, co trénuješ s Belikovem, tak máš zase moc vysoký sebevědomí.""Trénovala jsem s ním..." Překvapeně zmlkla, když jí to došlo. Ona s ním už trénovala. Proč na to zase zapomněla? Musí rychle zjistit, co se děje než dočista příjde o rozum."Rose? Jsi v pořádku? Zmlkla jsi uprostřed věty.""Ach, to nic. To to moje pouto. Takže jak jsem říkala, trénoval jsem s ním jen párkrát. Většinou mě nechává hodně běhat.""To jsem si všiml.""Když ji pořád sleduješ, není se čemu divit.""Nesleduju ji.""Jasně, jasně...""Víte co? Co kdyby jste si tohle vyřešili v soukromí? Jsem si jistá, že bude lepší, když víc neuslyším."Hodina probíhala v klidu. Celou dobu ji sledoval, jak bojuje a při tom vtipkuje s kamarády, jako kdyby se nic nestalo, ale on věděl, že je to jen maska za kterou schovává svoji starost o svoji kamarádku.