VA-Osudové setkání

Část bez názvu 10

Tiše se vplížila do ředitelčiny kanceláře ve dne, když všichni spali. Nakoukla do složky a k nohám jí vypadl disk. Chtěla to dál studovat, ale překvapily jí kroky a tak schovala disk do kapsy a složku vrátila na místo. Poté se schovala pod stůl. Akorát včas, protože dveře se otevřely a dovnitř vešla ředitelka. Ale nebyla sama. Ještě někdo s ní přišel. Podle kroků tipovala dívka. Už se připravila na to, že jí ředitelka odhálí, když jí zvuky, co zaslechla překvapily. Rychle si zakryla pusu, aby leknutím nevykřikla. Ty dvě se líbaly!Snažila se ty zvuky co ty dvě vydávaly ignorovat, ale bylo to těžké. Za chvilku jedna tu druhou povalila na stůl ze kterého schodila věci. Sakra!Až to půjdou sesbírat, tak ji odhalí a ona zemře hanbou až uvidí s kým si to ředitelka rozdávala přímo na jejím stole, když Rose byla pod ním. To nemůže dopadnout dobře.Po chvilce slyšela, sténání a nezaměnitelný zvuk pití. Zakousla se do ukazováčku, aby byla ticho a modlila se ke všem svatým, aby tohle dobře dopadlo. Nakonec ty dvě skončily a vydaly se ke dveřím."S tím nepořádkem si nelámej hlavu a jdi si odpočinout. Přivstanu si a uklidím to před snídaní."Ano!Počkala si až budou dost daleko a oddychla si. Poté se hodně rychle zdekovala pryč. Byla skoro u ložnic, když do někoho vrazila. Zvedla oči a překvapeně vydechla. Dimitri!"Co tu děláš, Rose?"Celou si ji prohlédl a pak ji chytil za ruku. "Ty krvácíš. Co se ti stalo?"Podívala se na svoji ruku, která byla od krve. Musela si prokousnout ukazováček, když se snažila zůstat zticha. Chtěla promluvit, ale druhou rukou, tou co ji nedržel se dotkl jejích rtů."Máš tam krev."Zamrkala a odvrátila se od něj. "Měla jsem jen noční můru. Musela jsem si to udělat, když jsem se snažila zadržet výkřik. Šla jsem s tím na ošetřovnu. Hodně to krvácí.""Ošetřím tě. Pojď se mnou."Bez jediného protestu nechala svoji ruku v jeho a kráčela za ním."Rozo, uklidni se. Budu tě chránit."Ten záblesk vzpomínky jí zmátl. Upřeně sledovala svoji drobnou ruku v té jeho veliké. Co se to děje? Záčíná bláznit?Odvedl ji do svého pokoje, kde ji posadil na postel a vytáhl lékarničku. Začal ji opatrně ošetřovat jako kdyby byla ze skla. Po setření zaschlé krve byl na jejím prstě jasný obrys jejích zubů."Co se ti zdálo, tak strašného, že jsi si tolik ublížila?""Už ani nevím. Byl to jeden z těch snů na které ihned zapomeneš jakmile se probudíš, ale ty pocity co jsi během něho cítil zůstávají.""No hlavní je, že jsi v pořádku...""Jo, jsem. Asi bych si měla jít lehnout.""Lehni si tady. Ráno máme stejně společně trénink.""Ale, Dimitri, ...budeš mít průšvih.""Ty bys měla větší, kdyby ses pokusila dostat na kolej a to i kdybych tě tam přivedl. Prostě spi."Chvilku váhala, ale nakonec se položila na jeho postel a zavřela oči. Během chvilky pokojně spala. Sledoval jak se jí pomalu vzdouvá hruď, jediným zvukem v místnosti byli její sotva slyšitelné nádechy a výdechy a on si krátil čas sledováním její krásné tváře a jejích lehce pootevřených růžových rtů, které přímo lákaly k polibkům.Vůbec mu nevadilo, že zůstal celou noc vzhůru. Sledovat její klidný spánek...to bylo daleko lepší než samotný spánek. Když už se blížil čas, tak se neochotně zvedl. Je čas jí probudit.Sedl si na okraj postele a zlehka jí položil ruku na tvář, ona se k ní automaticky přitulila a pootočila hlavu směrem k němu než otevřela oči.Její krásné čokoládové oči ho sledovaly pohledem zamlženým spánkem než se probrala a zjistila, kde je."Dimitri?""Dobré ráno. Spala jsi dobře?"Věděl, že ano, ale nesměl jí dát šanci, aby zjistila, že jí sledoval."Ano, děkuji. Za jak dlouho nám začíná trénink?""Ještě máš čas. Cítíš se odpočatá? Vím, že poslední dobou toho máš moc a pokud se ti ještě ke všemu špatně spí...""Je mi dobře. Jen se dojdu převléknout a můžeme vyrazit.""Doprovodím tě na pokoj a počkám na tebe až se převlečeš.""Dobře."Neměla z toho radost, ale aspoň bude mít svědka, který jí zajistí alibi pro případ, že by Kirová zjistila, že někdo byl v její kanceláři. Rychle zatřásla hlavou, aby tu vzpomínku dostala z hlavy.Disk schovala ve svém pokoji a vydala se už převlečená s Dimitrim do tělocvičny. Už se těšila až bude po vyučování a ona zjistí, co na tom disku je. Taky musí napravit to, co se děje mezi Lissou a Christianem. On byl nešťastný a ona se úplně změnila. Už to nebyla ona a byla to její vina. Když ona se o ní jen bála...možná to už přehání.Když potkala Christiana, tak se rozhodla. Disk počká, musí se mu omluvit. Reagoval přesně jak čekala, ale doufala, že až se uklidní, tak to s Lissou urovná. Nakonec zašla i za Lissou, aby se jí dostalo vynadání, kterého si zasloužila. Lissa jí samozřejmně vynadala a odešla. Věděla, že teď s ní nebude nějakou dobu chtít mluvit, ale ona jí chtěla jen pomoci. No nic. Teď to nechá být, má něco důležitějšího na práci než Lissy špatnou náladu. Teď musí vidět ten disk.Poté, co měla jistotu, že ji nikdo nenačapá pustila si disk. Překvapilo jí, že to jsou záběry profesorky Karpový."Dávám to, oni berou a když to vrátí, je to jiné. Dávám to, oni berou a když to vrátí, je to jiné..."Ze začátku pořád opakovala něco o tom, že se předměty v jejím pokoji bez vysvětlení stěhují na jiná místa. Aspoň to z toho pochopila. Kdo by to, ale dělal? Nejspíš to dělala nevědomky sama. To by nebylo podezřelé. Už i jí se kolikrát stalo, že si myslela, že něco někam položila a přitom to položila někam jinam. Ale záběr z pátého dne, kdy byla na ošetřovně jí znejistil."Chodí, aby mě dostaly. Ale chtějí něco, co jim nemůžu dát. Ti kdo nevyhlásily kouzlo a mají schopnosti beze jména můžou udělat jen tolik kolik zvládnou. Měla jsem odejít s Vasilisou, měla. Jsem tak sama. Průzračnost temnoty mě tak láká....jen chci, aby to zmizelo. Třesení...a zvuky... noční můry...ať to zmizí!"Byla tak zoufalá...Den šestý se jí neukázal. Místo toho se jí ukázal nápis o oprávnění úrovně A dostupného jen zaměstnancům bezpečnostího centra. Hned na to byla vtažena do Lissiiny noční můry. Musí se to rychle vyřešit, musí. Znovu si vybavila obličej zoufalé profesorky Karpové. Lissa takhle nesmí dopadnout! Ona to nedovolí! Za žádnou cenu!Ráno odešla na trénink, ale nebyla se schopná soustředit a tak ji Dimitri vzal běhat."Rozo, jsi v pořádku? Poslední dobou se chováš divně.""Jsem, musím být. Lisse nepomůže, když se sesypu. Takže si to nemůžu dovolit, takový luxus není pro mě.""Rose, nejsi nepřemožitelná. Nevadí, když si necháš pomoct. Já ti pomůžu se vším, to přece víš. Stačí jen požádat..."Viděl jak bojovala sama se sebou než si nakonec povzdychla."Děkuju, Dimitri. Zvážím to. Pokračujeme v běhu?"Najednou jí slunce zasvítilo do očí a ona se zastavila, když jí očima bleskla vzpomínka."Stíny políbená Rose, jsi svázaná s Lissou a je na tobě, abys jí pomohla. Rozumíš mi? Čím víc Lissa používá moc, tím je to horší. Bude to nebezpečnější. Přišli si pro mě, příjdou si pro ni.""O čem to mluvíte? Je to strigoj?"Trochu bláznivě se zasmála a upřela na ni trochu šílený pohled. "Tohle nejsou strigojové. Ne všechno čeho se bojíme bloumá před branami sv. Vladimíra.""Nechápu.""Ani nemůžeš. Nesmíš porozumět, nesmíš. Dívej se na mě.""Prosím vás, paní Karpová, žádný nátlak. Prosím!""Nevezmu ti tvoje vzpomínky, jen je trochu....schovám....Lissin život je v nebezpečí. Pamatuj si jen to, že ji musíš odvést pryč z akademie. Zapomenout všechno, co jsem řekla, dokud nenastane čas vzpomenout si..."Pohled se jí vrátil a zmateně klopýtla. Dimitri ji zachytil a posadil ji na zem."Rozo, co je ti? Je ti dobře?"Dala si kolena k tělu a ruce si přitlačila na spánky. "To je bordel, kurva...""Rozo!"Dimitri si k ní klekl a snažil se jí uklidnit. Vůbec nechápal, co se děje. Kdyby se Lisse něco stalo, tak už by vystartovala za ní, ale to že seděla muselo znamenat, že se děje něco s ní a to se mu nelíbilo."Rozo, prosím, podívej se na mě. Co se děje?"Podívala se na něj a on překvapeně koukal na její lesknoucí oči."Konečně jsem pochopila, proč jsem se chovala tak divně. Myslela jsem, že přicházím o rozum...""Rozo..."Objal ji a přitiskl ji na svoji hruď. Slyšel, jak se zhluboka nadechla a hned na to napjetí z jejího těla zmizelo. Zvláštní."Donutila mě zapomenout, donutila mě odvést Lissu, abych ji ochránila...nechápala jsem, co mě vedlo k tomu, abych riskovala napadení strigoji, ale musela jsem chránit Liss....""Rozo, nerozumím. Kdo tě donutil? A jak?""Profesorka Karpová. Použila na mě nátlak."Šokovaně se na ni podíval. Cože to řekla?"Lissin život je v nebezpečí. Pamatuj si jen to, že ji musíš odvést pryč z akademie. Zapomenout všechno, co jsem řekla, dokud nenastane čas vzpomenout si...."Chytil ji za ruku a pomohl ji na nohy. "Spolu Lissu ochráníme. Věř mi."Zvedla pohled a usmála se na něj. "Vždycky jsem ti věřila. Už když jsem byla malá holka.""Dobře. Musíme to rychle vyřešit. Ničí tě to, což zase ničí mě."Usmála se na něj a pohladila ho po ruce, jak to měla ve zvyku."Musíme s tím pohnout než mě ten nátlak zničí. Snad už jsem ho zlomila, ale nechci riskovat, že bych tě zase odstrkovala."Společně se rozeběhly do školy, kde ihned šly za ředitelkou. Ta byla docela překvapená tím, co jí Rose říkala, ale byla zticha. Podporoval ji a doplňoval mezery v jejím vyprávění.Když odcházely, tak vypadala sklesle."Co se děje?""Chtěla jsem ji chránit, ale zvorala jsem to a Lissa je na mě naštvaná a nemluví se mnou a až zjistí, že jsem vyzradila její tajemství...už nikdy se mnou nepromluví.""Ale promluví. Na to se máte přeci až moc rády.""Ale, kovboji...""Vždy jsi mi přeci věřila, ne?""Kam tím míříš?""Věř mi i teď. Dobře to dopadne.""Když to říkáš, soudruhu."Věnovala mu úsměv a vydala se na pokoj. Přesně jak čekala tak o něco později tam dorazila naprosto rozzuřená Lissa."Jak jsi jí to mohla říct?!""Omlouvám se, Lisso, ale nebyla jiná možnost. Musíme zjistit co se děje a celé to ukončit. Vím, že s Christianem jsem to podělala. Chtěla jsem tě jen chránit a zvorala jsem to. Omlouvám se, tohle jsem nechtěla. Občas to s tvojí ochranou přeháním, já vím, říkáš mi to pořád, ale to je to tak špatné, že pro tebe chci jen to nejlepší?""Starej se chvilku sama o sebe! Kdo se tě prosil?!""Tvůj bratr! Chtěl, abych na tebe dávala pozor. Říkala jsem mu, že s tím si nemusí lámat hlavu, protože pro to jsem se rozhodla už dávno a nepotřebuju jeho, abych věděla, že pro tebe chci i umřít!"Vztekle vyběhla ze svého pokoje a vydala se na trénink s Dimitrijem. Musí přijít na jiné myšlenky."V pořádku?""Ne, nejsem v pořádku! Lissa použila nátlak na ředitelku a ta jí sežrala pohádku, že jen přeháním při její ochraně. Tss! Jako kdybych jí nevarovala!"ooOooSeděla v ředitelně a poslouchala kázání o jejím chování."Co kdyby jste mi místo toho, radši pomohla?""O čem to mluvíte?""Soňa Karpová. Chci vidět záznam šestého dne. Nenuťte mě lézt do ventilace a spouštět se na laně, protože...""Paní ředitelko, skrývaly jsme to před Rose dlouho. Má právo to vědět.""Tak dobře. Vemte jí dolů. Všechno jí ukažte."Když jeli výtahem, tak ani jeden nepromluvil. Oba cítili to napjetí ve vzduchu."Věděl jsem, že tohle budeš hledat. Pár měsíců po tom, co jste odešli měla paní Karpová kolaps.""Našli doktoři způsob jak jí pomoct?""Dokázala si ho najít sama."Když sledovala jak Karpová přitiskla rty na nic netušícího doktora a zabila ho, cítila jak se v ní všechno sevřelo. Kdyby tu byla, třeba by jí mohla pomoci a nebo taky ne."Karpová nebyla jako ostatní. Nestala se strigojem kvůli moci nebo nesmrtelnosti. Chtěla jen, aby bolest odešla pryč. Nikdo o tom nemluví rád, ale nejefektivnějším způsobem jak odstranit zvláštní strach těch, co nevyhlásily kouzlo je vzít někomu život a stát se strigojem. Strigoj má vnitřní průzračnost. Žádné pocity, žádné obavy, žádnou slabost..."Prudce do sebe natáhla vzduch, když viděla, jak tělo strážce narazilo na zeď."Odešla. Nevíme, kde teď je."Odcházeli a Dimitri ji zavedl do svého pokoje, aby si mohli v klidu promluvit."Poslouchám tě, Rozo. Chci vědět všechno, jinak vám nebudu schopný pomoct.""Od té nehody je můj život jako autopilot..." Při slově autonehoda sebou lehce trhnul, protože si vybavil svůj strach o ni. Ten čistý šok ho definitivně probral z jeho truchlení a od té doby se snažil, aby byl zase jako dřív. Aby byl ten Dimitri, kterého v něm viděla."...myslím, že se mi paní Karpová snažila pomoct, abych to pochopila, ale koho teď mám?""Je tu další osoba, která ti může pomoct. Je na našich plakátech, erbech, uniformách a má ve škole sochu.""Sv. Vladimír?"Když přikývl, tak jen zasténala a odvrátila se než začala pochodovat po pokoji."Myslíš, že jsem to nezkusila? Přečetla jsem tolik svatých textů, že bych hravě strčila do kapsy i kněze. Polovina těch věcí si protiřečí nebo nedává smysl."ooOooPoslední dobou se toho dělo hodně. Lissa s Rose pořád nemluvila a tu občas zahlédl s Christianem v kostele. Vadilo by mu to, kdyby nevěděl, že Christian je beznadějně zamilovaný do Lissy stejně jako on do Rose...Odkud se zase vzalo tohle? Začíná bláznit. Rose ho nikdy nebude mít ráda tímhle způsobem. Bere ho spíš jako staršího bratra a není se čemu divit. Prakticky spolu vyrůstaly. Mohla by být jeho další sestrou, což by tuhle situaci dělalo ještě horší.Nikdo se nesmí dozvědět, co k Rose cítí. Obvzlášť ona ne. Všechno by se tím zkazilo. Jejich pověst, jejich kariéra a hlavně její přiřazení k Lisse a to by si nikdy neodpustil. Básnila o jejím přiřazení k princezně Dragomirové od té doby, co jí zná."Asi bych měla být vděčná, že ty co se snaží dostat Liss se jí nesnaží zabít, ale takhle je to mnohem víc...nechutnější.""Souhlasím. Musíme jí to, co nejdřív říct.""Udělám to.""Jseš si jistá?""Pokazila jsem to já a nezasloužíš si, aby na tebe křičela kvůli mně. Musím to urovnat.""Bude to dobrý. Budu ti držet palce.""Modli se za zázrak. Pokud to nevyjde, tak doufám, že příjdeš na můj pohřeb, protože za tohle mě Lissa asi zabije.""Pronesu na tvém pohřbu řeč.""O důvod víc, proč se raději snížit ke škemrání. Děsím se toho, co bys tam říkal.""Samé pravdivé věci."Oba se zasmály, ale Rose hned zvážněla."Musíme zjistit, kdo zatím stojí a proč. Jaký smysl má zabít jí kočku a natáčet to? Kdo by mohl být takhle krutý?""Nechci nikoho obviňovat bez důkazů, ale pár tipů bych měl.""Jsem si jistá, že mám hodně stejných. No nic. Budeme muset víc pátrat. Tebe často morojové ignorují, takže by mohli zapomenout, že jsi v okolí a mohl bys něco zaslechnout. Já budu pátrat jinde. Podle Karpový je to nebezpečí tady na akademii, takže to máme o něco jednodušší. Klidně obrátím tuhle zpropadenou školu vzhůru nohama a toho parchanta, co za tím stojí dostanu, i kdyby to měla být poslední věc, co udělám.""A co když je to žena?""Tak dostanu tu mrchu. To je jedno. Princip je stejný. Postavím se klidně celému peklu jen abych jí ochránila."Věděl, že byla úchvatná a vždy, když ji viděl, tak ho v tom jen utvrzovala."To je jediný důvod, proč se na tebe nezlobím za ten tvůj kousek. Chceš ji jen chránit. Nejsi tak hrozná jak jsem si myslel.""To díky. Taky nejsi tak špatnej, ale pokud někomu řekneš, že jsem to řekla, tak to popřu.""Nikdo by mi nevěřil.""To bylo hnusný, ...ale pravdivý. Jsem ráda, že se Lissa zabouchla zrovna do tebe."Váhavě ho objala a odešla, chystal se jít za ní, když si všiml Lissy s Christianem, jak se chvilku dohadují než ji políbil. Ona mu sice pak vynadala, ale věděl, že to tak nemyslela, takže odcházel s úsměvem. Zdá se, že se to pomalu dává do pořádku.