VA-Osudové setkání

Osudové setkání 13

"Babushko, omlouvám se. Zapomněl jsem...""Předpokládám, že tvoje žena je v pořádku.""Roza není moje žena a ano, je v pořádku. Má jen trochu pohmožděnou ruku a pár šrámů a modřin.""To jsem ráda. Teď by mě, ale zajímalo cos to zase vyvedl?""Co jsem provedl?""Zešílel jsi? Osud ti jí poslal do života a ty jí jen tak vyženeš?""Jak to myslíš osud? O čem to mluvíš?""Vnuku, to že jste se potkaly, nebyla náhoda. Nikdy to nebyla náhoda. Vaše duše se hledaly celé roky, aby zase mohly být spolu.""Pořád nechápu o čem to mluvíš.""Před mnoha lety jste žily jiné životy. Byli jste oba dhampíři a vaše láska byla zakázaná, ale to vám nebránilo ve vaší lásce. Tajně jste se scházeli, aby jste mohli být spolu a byli jste šťastní, ale jednoho dne na vás přišli. Pokusili se vás rozdělit silou a ty abys zachránil svojí milovanou... postavil ses vašim nepřátelům a padl si. Tvoje milovaná nemohla bez tebe žít a tak se připravila o život. A po letech se vaše duše konečně našli a ty jí odeženeš? Mohli by jste konečně porazit démony noci. Vy a vaše děti jste předurčení k tomu...""Cože?!""Poslouchej mě přeci. Proč si myslíš, že se vás pokusili před lety zabít? Simpatizanti strigojů věděli o tom, že za určitých podmínek mohou dva dhampíři mít dítě. Už se to dokonce i stalo a byli silnější než obyčejní strážci. Proto přesvědčili radu, že by to neměli moc tolerovat. O dětech samozřejmně nepadlo ani slovo, protože by to naopak povolili v naději, že takových strážců bude víc.""Babushko, to co tu říkáš...neuraz se, ale to jsou nesmysly...""Nejsou a poznáš to. Musíš to se svojí ženou urovnat.""Babushko, není možné, abychom byli spolu.""Proč ne?""Jsem o sedm let starší, jsem její mentor a učitel. Vyrůstal jsem s ní. Mohla by být mojí další sestrou.""Ale není.""To vím i sám.""Dimitri, už od doby, co k nám Rose přišla poprvé, tak jsem viděla to spojení mezi vámi a pokaždé jen sílilo. Postupem času, když jste se neviděli sice nepatrně zesláblo, ale o to je teď pevnější. Jakmile proliješ její krev, tak už bude trvalé.""Její krev? Proč bych proléval její krev?""Její pannenskou krev.""Babushko!" vykřikl pohoršeně."Nebuď cimprlich. Taky jsem byla mladá. Jak sis myslel, že přišla tvoje matka na svět?""Jsou věci které se ví, ale nepřemýšlí se o nich.""Jdi za svojí ženou a promluv s ní. Doufám, že o prázdninách přijedeš i s mojí vnučkou. Všichni se tu na ní těší. Mluvila jsem už s Ibrahimem a on s Janine není proti.""Ale Roza není..."Zavěsila. Zmateně koukal na mobil v jeho ruce. Co to mělo znamenat?Leden 2010, horské středisko poblíž SpokaneSlova jeho babičky mu nescházela z mysli. Pokaždé, když Rose spatřil, tak si jí představil s miminkem v náručí a s jejím velikým úsměvem na tváři a bylo to pro něj hotové mučení. Snažil se sice o nějaký vztah s Tashou, ale byl z toho ještě víc zoufalý než předtím, protože ona nebyla jeho Roza. Ta se zdá se oklepala a jako on se pokusila začít od znovu a vypadala šťastnější než on. Musel uznat, že Mason byl pro ni dobrá volba. Za to Adrian Ivashkov, který se kolem ní začal motat mu lezl na nervy. Moc dobře věděl co se o tomhle namyšleném synovci královny říkalo. Nešlo všechno utajit, i když si byl jistý, že se o to královna snažila.Byl to nenapravitelný sukničkář, který protáhl každou sukni v okruhu pěti kilometrů okolo něho. Nelíbilo se mu, že se motá kolem Rose, ale věděl, že jedno jeho špatné slovo a mohl by jim pořádně zavařit. O něj mu nešlo, ale Rose by zdrtilo, kdyby jí nepřiřadily k Lisse a tak mlčel, i když měl chuť skřípat zuby kdykoliv ho viděl."Už zase ho sleduješ, Dimko. Začínám si myslet, že ses vydal jiným směrem...""Není to vtipné, Tasho.""Co tě trápí?""To Ivashkov. Motá se kolem Rose.""A co? Je mladá, ať si užívá.""O to nejde a ty to víš. Rose je moc chytrá na to, aby se s ním spustila a to mě děsí. Mohl by se jí pomstít tím, že by o ní řekl něco ošklivého a já nechci, aby kvůli tomu přišla o její přiřazení k Lisse. Lepší strážkyňi by nezískala.""Můžeš být právem hrdý. Všechno si ji naučil.""Ne, ona to už měla v sobě. Jen jsem jí ukázal jak jejího talentu využít.""Kdyby nebyla tak mladá, tak bych si myslela, že se ti líbí..."Překvapeně se na ni podíval."Já vím. Hloupost, že?""Už se o tom nebavme. Co bys chtěla dneska dělat?"Lezlo jí to na nervy. Copak nemohla být s někým jiným? To si při každém Masonovu polibku musela připadat jako kdyby Dimitriho zrazovala? To přece on ji nechtěl...no chtěl ji, ale nemohl s ní být a ona to chápala a i když jí to ničilo, jeho rozhodnutí respektovala."Už jsi zase myšlenkama mimo, Rose? Co se děje?""To nic, Masi.""Trápí tě ti strigojové? Vím, že když jsi byla s Belikovem na terénním cvičení, tak jste našly Badicovy-""Nechci o tom mluvit, Masone.""Rozumím. Nelam si s tím hlavu. Přece jsi říkala, že strážci už vědí, kde mají úkryt a brzy je rozpráší.""To ano."Chytil ji za ramena a začal jí utěšitelsky jí třel paže."Nemůžeš zachránit celý svět. Někdy to musí udělat jiní. Tak jim věř. To je to na co nás cvičí.""Kdy se z tebe stal takovej mudrc?""Tehdy kdy ty jsi zkrotla.""Velmi vtipné.""Ne, vážně. Možná se Belikov minul povoláním. Měl být krotitelem divoké zvěře v cirkusu nebo tak něco.""Cirkus má v Rusku dlouho historii, abys věděl," řekla s tou nejvážnější tváří jakou svedla, ale pak se rozesmála. "Ne a teď vážně. Neznám lepšího strážce než je Dimitri. On se pro to narodil.""Viděl jsem vás při tréninku."Vnitřnosti se jí stáhly. Viděl něco co neměl? Všiml si, jak na sebe reagují?"Vážně?""Jo. Ten ti teda dává. Vůbec tě nešetří a evidentně ti to prospívá. Jsi fantastická, Rose.""Díky."Cítila se pod psa. Mason byl tak úžasný a bylo na něm vidět, že ji má rád, ale ona ho měla ráda jen jako kamaráda a ať se snažila jak chtěla, tak nic víc to nebylo. Copak jí bylo souzeno navždy milovat Dimitriho? Jeho a nikoho jiného?Snažila se sice nedat na sobě něco znát, ale cítila se pod psa a rozhovor s Dimitrim jí nepomáhal. Věděla, že ať se bude snažit sebevíc, tak už navždy bude milovat Dimitriho a nic na světě to nezmění a proto by nebylo vůči Masonovi fér, aby mu dělala zbytečné naděje. Vydala se proto s těžkým srdcem k němu na pokoj."Rose, co tu děláš? Ty nejsi s Masonem?""S Masem? Teď jsem za ním šla. Musím s ním mluvit.""Ale on říkal, že jde za tebou..."Všimla si, že to říká divným tónem. Proto rukou praštila do dveří, aby je víc otevřela a vešla dovnitř."Poznám, když mi někdo lže a ty mi lžeš, Eddie. Kde je Mason?""Nevím."Zúžila oči a o krok přistoupila. "Zvaž svoji odpověď, Eddie. Kde. Je. Mason?""Dobře. Vydal se s několika lidmi do Spokane."Srdce se jí zastavilo. To ne."Zešílel? Eddie, varuj strážce. Najdi strážce Belikova a všechno mu řekni."Rychle se otočila a běžela se převléknout. Rychle si vzala nezbytné věci a vydala se za Lissou. Potřebovala její nátlak, aby se dostala přes stráže. Potkala, ale Christiana, který jí řekl, že Lissa spí."Fajn, tak mi pomůžeš ty.""Jasně, ale o co jde?""Mason se s několika lidmi vydal za strigoji do Spokane. Musíš mi pomoct dostat se přes stráže.""Tak to musíme nahlásit strážcům.""Viděla jsem jak pracují. Než padne rozhodnutí, tak je s nimi amen. Sám si to viděl, když šlo o Lissu.""Jdu s tebou.""Ne.""Tak ti nepomůžu.""Christiane, je to nebezpečné a pokud se ti něco stane, tak mi to Lissa nikdy neodpustí.""Pokud se stane něco tobě, tak to zas neodpustí ona mě.""Fajn. Vyhráls. Jdeme."Překvapeně otevřel. Kdo to mohl tak zběsile bouchat? Eddie Castile, jeden z kamarádů Rose."Strážce Belikove, posílá mě Rose.""Co se stalo?""Mason se s několika lidmi vydal do Spokane. Chtějí se těm strigojům pomstít za ty útoky. Jsou s nimi i morojové. Rose se je snaží dohnat a zastavit než udělají nějakou hloupost.""Jdi do svého pokoje a počkej tam."Copak zešílela? Vždyť to byla sebevražda!Přesvědčit ostatní bylo těžké, ale nakonec už byli na cestě. Měl pocit, že nejedou dost rychle i přesto, že on jel v prvním autě a vedl je. Pedál byl až na podlaze, ale pořád se bál, že to nestihnou včas. Modlil se, aby to stihli, protože pokud Roze zemře...ne, ona neumře! Je silná a zvládne to!Ostatní už byli venku kromě ní a Masona, který ležel na zemi a krvácel z rány na krku. Potřeboval rychle doktora, ale byli tu dva strigojové, které nejdřív musela porazit."Přicházíme o spoustu dobré krve jen kvůli tobě. Doufám, že si toho vážíš. Je hřích plýtvat jídlem."Chtěla mu odseknout, ale najednou explodovalo akvárium a voda z něho se obalila kolem mužova obličeje. Ihned se začal topit. Rychle se rozeběhla proti strigojce a podjela jí pod nohama. Ze zdi strhla meč a připravila se do boje. Tedy ne, že by byla cvičená k boji s mečem, ale byla cvičená k boji s možnými potencionálními zbraněmi a nemůže to přece být tak těžké.Sledovala strigojku před sebou a byla si vědomá, že ta zbraň není dobře vyvážená. Proto si jí v ruce vyvážila a ohnala se po strigojce.Zasáhla jí překvapivě snadno, což šokovalo obě dvě."Rose, pohni! Musíme vypadnout!""Jdi ven! Dej pozor na ostatní!""Jak? Říkala jsi, že voda není dobrá zbraň!""Spletla jsem se! Prostě jdi! Zvládnu to! Sežeň pomoc!"Než se Elena vzpamatovala, tak jí sekla do krku. Strigojka spadla na zem, ale ona věděla, že ještě mrtvá není. Nesměla váhat a tak několikrát sekla a oddělila jí hlavu od těla. Ihned se otočila na zvedajícího Izajáše. Udělala několik výpadů, ale byl zkušenější než Elena a tak se skvěle bránil."Měl bych tě informovat, že tvůj kamarád je skoro mrtvý."Chtěla se otočit, ale instinkt jí radil, aby to nedělala, protože to je přesně to, co chce. Ale nemohla déle čekat a tak musela rychle vyhrát. Udělala klamný výpad, který vykryl, ale to už do něj kopla a srazila ho na konferenční stolek, který pod ním prasknul."Zabiju tě a donutím tě křičet zatímco budu tvoje hrdlo drásat na kusy!"Postavila se do bojového postoje s mečem před sebou. "Zabiju tě! Jsem strážce a je mojí povinností chránit ostatní a proto tě porazím s veškerou svojí silou! Všichni ve mně věří a proto je nesmím sklamat!"Rozeběhla se na něj. "Rose!" Ignorovala Miin vyděšený křik a vrhla se na něj s novou vervou. Mason potřeboval ošetřit. Ostražitě sledovala jeho pohyby a ve chvíli kdy viděla chybu v jeho obraně, tak se na něj vrhla a sekla ho do krku. Musela si pospíšit. Sekala do něj jako smyslů zbavená a snažila se zahnat ten obraz před očima, ale stále viděla, jak se zakousl do Masonova krku a trhnul."Rose, přestaň. Už je po něm!"Otočila se ke dveřím, kde viděla naprosto zelenou Miu, pak se podívala okolo a viděla dvě těla bez hlavy na zemi a celý pokoj pokrytý cákanci krve. Rychle se vrhla k Masonovi a meč zarachotil o zem vedle něho. Rychle mu zacpala ránu."Vydrž, Masi. Bude to dobrý." Snažila se rozmrkat slzy, ale bylo to těžké."..Ro..se...""Ššš-šš. Bude to dobrý."Rychle vyskákaly z aut a k jejich velké úlevě viděli, že skoro všichni jsou venku před domem a na sluníčku. Nikdo nevypadal vážně zraněný, ale srdce se mu sevřelo, když viděl, že Rose chybí."Kde je zbytek?""Rose s Masonem jsou pořád uvnitř! Dva strigojové nám chtěly zabránit v útěku a ona nás vyhnala ven!"Rychle se seskupily a před domovními dveřmi našly zvracící morojku."Jste v pořádku?""Mason je raněný. Je u něj Rose, nechce ho tam nechat samotnýho."Rychle vběhl dovnitř a zmrzl na místě, stejně jako několik dalších. Místnost vypadala jako z nějakého hororu. Všude byla krev a uprostřed toho dvě těla bez hlavy a Rose skloněná nad dalším tělem. Uklidnilo ho, že vypadá v pořádku, ale to, že byla celá od krve ten dojem kazilo. Najednou se její ruka vymrštila a popadla zakrvácený meč ze kterého ještě kapala krev a namířila ho na ně. Celá se chvěla a její pohled byl nepřítomný."Rose, uklidni se. To jsem já.""Jdi od něj!"Zastavil se na místě a ukázal jí ruce, aby jí uklidnil."Rozo, podívej se na mě. To jsem já. Dimitri.""Dimitri?"Zmateně zamrkala, ale nepohla se ani o milimetr."Správně. Mason je raněný. Musíš nás k němu pustit, aby ho doktoři mohli ošetřit.""Dobře.""Tak polož ten meč.""Nemůžu," vzlykla. Opatrně se k ní přesunul, aby ji objal. Druhou rukou jí konejšivě hladil po ruce. Meč zarachtil o zem, když jí vypadl z rozedřené ruky. Druhou stále držela na Masonově ráně dokud doktor nepokynul Dimitrimu, který její ruku odtáhl."Pojď, Rozo. Potřebují prostor, aby mu mohli pomoct. Můžeš stát?"Pokusila se zvednout, ale nohy ji neunesly a tak spadla."Najednou jsem...ztratila sílu..."Vyzvedl si jí do náruče a odnesl jí ven k jejím přátelům, které už ošetřovaly. Byla jako pírko. Dal přes ní deku a potom, co ho Christian ujistil, že se o ní postará, tak šel za ostatními. Když se vrátil, tak jí posadil do auta a byl připraven odvést ji zpět. Její matka vydupala, že pojedou sami, protože Rose je rozrušená a potřebuje chvilku klidu, aby se sebrala. Všichni vyrazili, jen oni tam ještě zůstaly."Je mi zima...proč mi je zima?"Chytil jí za ruce a zahříval je svými. "To je šokem, to přejde. Chceš, abych ti cestou koupil nějaké jídlo a něco teplého k pití? Pomůže ti, když do sebe dostaneš nějaký cukr."Jen zakroutila hlavou a k jeho překvapení jí po tváři začaly téct slzy. "Já se tak bála, Dimitri. Mason tam tak ležel a jeho krev mi protékala mezi prsty a já nevěděla, co dělat.""Opravdu se omlouvám, že sis musela zažít něco takového."Objal jí a pak jí políbil do koutku očí a slíbal její slzy. "Neměl jsem tě nikdy nechat odejít. Od teď tě budu chránit celý můj život a dám ti všechno štěstí. Jen na to zapomeň."