VA-Osudové setkání

Osudové setkání 22

Proč do háje nedávala pozor, kam šlape?"Rose! Rozo! Kde jsi?!"Zdálo se jí to? Nebo to doopravdy byl Dimitri?"Dimitri?!""Rose!""Tady jsem!"Doběhl k ní a rychle jí zabalil do svého kabátu."Jsi v pořádku?""Hrozně mě bolí noha. Pod tím sněhem byl led a já ho neviděla. Uklouzla jsem a můj mobil se při pádu rozbil. Křehkej zmetek. Chtěla jsem ti zavolat, ale nešlo to. Jak jsi věděl, že jsem tady?""Měl jsem divný pocit. Můžeš se na tu nohu postavit?""Ne. Zkoušela jsem to, ale nešlo to.""Nehýbej s ní. Kouknu na ni a uvidíme, jo?""Dobře. Asi bude zlomená."Opatrně jí prohmatal nohu a úlevně si vydechl. "Není zlomená, jen vymknutá."Pořádně jí zabalil do kabátu a zvedl jí na ruce."Proč mám takovou smůlu? Jediný kus zmrzlé země okolo a já se na něm svezu."Kousl se do rtu, aby se nerozesmál. To by ji moc nepotěšilo."Člověk tě nemůže nechat ani chvilku bez dozoru.""Mluvíš jako kdyby mi bylo pět. Nejsem malá holka, abys věděl.""Všiml jsem si."Jak by si nemohl všimnout? Rostla mu přímo před očima. Snil o ní celé týdny, měsíce...Vycítila tón jeho hlasu a zachvěla se."Je ti zima?"Co mu měla říct? Že z jeho hlasu jí tělem projelo příjemné mravenčení? "Docela jo. Promiň, že ti přidělávám starosti.""Nic se neděje, Rozo.""Dimitri..je normální, že si poslední dobou připadám, že všechno na co sáhnu se obrátí v prach?""Každý si tak někdy připadá, ale to neznamená, že je to pravda.""Viktor, Spokane, Nikolaj...už si ani nemůžu jít zaběhat, abych se nezranila!"Vypadala, jako kdyby se nejradši do té nohy praštila, aby jí potrestala za to, že je zraněná."Jsi roztomilá, když se zlobíš kvůli hloupostem.""Roztomilá? Jsem všechno, jen ne roztomilá, soudruhu. A není to hloupost. Ta ošklivá noha se zranila schválně, tutově."Teď už se zasmál a nepřestal se ani smát, když ho praštila do prsou. To ji naštvalo a tak se odvrátila rozhodnutá nepromluvit s ním. Však ona mu ukáže!"Ty se na mě zlobíš?"Dělala uraženou, i když ve skutečnosti se nezlobila a on to musel vědět. Ráda si z něj utahovala. A fakt, že se nyní nacházela v poněkud trapné situaci ji v tom nezabránil. Ještěže už byli na dohled domu."Jak chceš..."Otočila se k němu, aby se podívala, co zase vymyslel, ale nejspíš to čekal, protože než se stihla vzpamatovat, tak jí políbil. Věděla, že by bylo správné ten polibek ukončit. Nedávat mu naději a dát mu čas, aby se z toho vzpamatoval a oni byli zase schopni být přáteli. Nebo se tomu aspoň, co nejvíc přiblížit, ale její tělo jí neposlouchalo. Evidentně po něm prahlo jako on po tom jejím. Nebylo to dost. Chtěla víc a nevěděla, jak tomu zabránit. Tohle určitě nedopadne dobře, ale teď se starat nebude, teď si to užije. Na výčitky bude čas později."Rozo...""Dimitri..."Oba těžce oddychovali a on by nejraději pokračoval, ale musel jí ošetřit. To teď bylo důležitější."Ještě pořád si musíme promluvit a to všechno, ale teď je důležitější tvoje noha."Noha? No jo, její kotník. "Auu..""Tys zapomněla, že máš zraněnou nohu? To jsem tak dobrej v líbání?""Přestaň si ze mě utahovat! Stejně je to tvoje vina.""Co konkrétně? Tvoje noha nebo fakt, že jsi zapomněla, že tě bolí?""Netvař se, tak samolibě. Obojí. Sice jsem ještě nepřišla na to, jak za moji nohu můžeš, ale jsem si jistá, že na něco příjdu.""O tom nepochybuji."Raději to nekomentoval a odnesl ji do jejich pokoje, kde se ihned dal do jejího ošetřování. Naštěstí její běžecké kalhoty byli dost elastické na to, aby jí jen přes začínající otok stáhnul, takže si nemusel lámat hlavu, jak ji z nich dostane. Celou myslí se upnul na svůj úkol, aby se nedostal do pokušení obdivovat její krásné nohy. Zafixoval jí kotník a dal jí obklad."Brzo to bude dobrý, ale teď se nesmíš namáhat. Pošlu ti sem sestry, aby ti pomohli v koupelně a tak...""Zapomněl jsi na něco důležitýho.""Na co?""Nemůžu se na tu nohu postavit a ani jedna mě neuzvedne...""Máš pravdu."Poslušně se nechala zvednout a posadit v koupelně na vanu. "Kdyby něco, tak křičte."Během chvilky jí děvčata napustili vanu a dali se do opečovávání její osoby. Věděli, že to nemá ráda a tak teď zneužili jejího stavu, kdy se nemohla bránit."Zavolám na vás Dimitriho.""Jen to udělej. Jsem si jistá, že Dimko ocení tvůj neoblečený stav. Vzhledem k tomu, co jsem viděla předtím..."Cítila, jak rudne a raději zaplula hlouběji a skryla se za pěnou, kterou jí tam ty tři tyranky udělaly. Něco takového nepotřebovala, ale prej jí to zjemní kůži...pche, humbuk. Jako kdyby takové věci při boji potřebovala."Co jsi viděla?""Jo, já to chci taky vědět.""Viděla jsem Dimku, jak nese Rose v náručí. Lekla jsem se, že se něco stalo a chtěla jsem jim jít naproti, když jsem se najednou zastavila na místě a nevěřila vlastním očím.""Karolino! Tak nám to už řekni!""Dimitri jí políbil a ona se nechala. Líbali se jako kdyby měl být konec světa.""Kecáš!""Fakticky."Během chvilky začali nadšením pištět..vážně..pištět a ona začala uvažovat jestli by se v tý bublinkatý vodě stihla utopit než by si toho jedna z těch tří všimla..."Teda, Rose...."Tak asi ne."Můžu už ven? Začíná mi být zima.""Jasně, jasně."Ha a pak, že se jí nepodaří změnit téma. Děvčata jí pomohly do pyžama a pak se na sebe podívaly s ďábelským úsměvem, který se jí nelíbil, ale než se stihla zeptat, co se děje, tak odpověď přišla sama..."Dimko!"A sakra."Volaly jste mě?""Pomůžeš nám s Rose zpátky do pokoje?""Jistě."Protáhly se kolem něj, aby měl dost místa a zpoza jeho zad sledovaly dění v koupelně. Dimitri s klidným výrazem vykročil směrem k ní a bez problému si ji vyhoupnul do náruče. "Tak jdeme."Věnovala jim ošklivý pohled a oběma rukama si vepředu stahovala triko. Že to všechny čtyři neuvěřitelně pobavilo ani nemusela zmiňovat.Usadil ji na postel a stejně rychle jako se objevil i zmizel. Jeho sestry se pochechtávaly. "Vidíte? Já vám říkala, že jednou bude Rose naše sestra oficiálně.""Ha ha. Velmi vtipné. Nemáte někde nějakou jinou práci než si ze mě utahovat?""Ne, děcka jsou s mamkou na procházce, takže nás máš jenom pro sebe...""Co jsem komu udělala?"V přehnaném přehrávání sebou mrskla na postel a odmítala se hnout."Máš mokré vlasy! Sednout!""Haf!"Poslušně si sedla, ale zamračené Sonye věnovala rádoby nevinný pohled, který by neošálil ani batole. Něco jako: Ano, opravdu hodlám tvrdit, že mi ten úkol sežral pes, kterého nemám.Ta to raději nekomentovala a začala jí rozčesávat vlasy zatímco jí Viky dělala nehty na rukou a Karolina ty na nohou. Když s ní skončily, tak se postavily před postel, aby zhodnotily svoje dílo. Poslušně jim nastavovala ruce a zdravou nohu, aby se detailněji podívaly na lak na nich."Tak a povíte mi konečně na co tohle všechno?""No přece na tvoji velkou noc.""Moji..co?""Jen se nedělej. Na vaše pokračování dnešního polibku. Myslíš, že to můj bratr nechá jen tak? Je z tebe hotovej. Ty sis toho vážně nevšimla? Šílí z tebe.""Vyklop to.""Už při poslední tvojí návštěvě jsem si všimla, že tě Dimko podvědomě sleduje. On si to určitě neuvědomoval, ale pokaždé se každých pár vteřin ujistil kde jsi a co děláš a když tě viděl usmívat se, tak se tak pro sebe usmál a vrátil se k předchozí činnosti. Už tehdy jsem věděla, že jednoho dne skončíte spolu a to s Ivanem a pak taky ten tvůj útěk ze školy i s Lissou...""Jak ten tehdy vyváděl...""To jo.""Jak vyváděl? Můžete přestat mluvit o mě beze mě a vyklopit to?""Když slyšel, že jsi utekla, tak všechno v pokoji rozházel. Ještě jsem ho nikdy takového neviděla. Hrozně nadával, ale jako fakt sprostě. No a pak volal tvýmu tátovi, společně si zanadávali a odjeli k tobě do školy, kde tvůj táta stropil vaší ředitelce, takovou scénu, že prej až skoro plakala.""Kéž bych to tak mohla vidět...." zasnila se, ale rychle zatřásla hlavou, aby se mohla soustředit. "A dál?""No pak tě s prostředky tvýho táty hledal všude možně. Pokaždý, když se jim podařilo zjistit, kde jsi, tak jste už byli pryč.""No, když na tebe šílenej psychopat, kterého tvého kamarádka, kterou musíš chránit, bere jako strýčka, pošle smečku psychopsů a bandu strážců, tak jistěže utečeš.""Pokaždý, když se vrátil, tak nám jen zklamaně oznámil, že tě ještě nenašel a že jsi zase utekla. No a když tě konečně našel...byl tak pyšný, že to dokázal a mohl nám říct, že jsi v pořádku zpátky ve škole.""Nechtěla jsem vám přidělat starosti..""My víme, jak to bylo s tou tvojí profesorkou. Dimitri nám to hned, jak jste to zjistili, zavolal. No a my se na ni za to nemůžeme zlobit. Chtěla, aby jste byli v bezpečí..tedy Lissa. Ale nás těšilo, že ti věřila, že ji dokážeš ochránit před vším špatným.""Umřela bych pro ni.""Něco takového neříkej.""Nechápeš to. Dimitri vám neřekl všechno.""Co nám neřekl?""Co víte o mém poutu s Lissou?""Nic moc. Jen, že se rozvinulo, když jste byli na útěku.""To není tak úplně pravda. Na útěku jsme se ho trochu naučily používat, ale bylo tam už předtím.""Nikdy jsi nám to neřekla.""Tehdy jsme ho ještě neměli.""Nerozumím..""Ta autonehoda...kdyby nebylo Lissy magie..éteru...zemřela bych. To ona mě vyléčila a vytrhla z rukou smrti. Byla jsem skoro mrtvá. Vážně. Chybělo takhle málo a..."Mezi palcem a ukazováčkem ukázala drobnou štěrbinu, aby jim dala důraz na to, jak moc blízko nechybělo a ona by tu s nimi takhle neseděla."Ach, Rose. To jsme nevěděli. Musíme Lisse někdy poděkovat až ji uvidíme.""Chápete? Proto jí dlužím vlastním životem, éter jí ubližuje, ale ona ho stejně nejednou použila, aby mě vyléčila. Zachránila mě s ním.""Teď se o tom nebavme. Slyším mamku s děckama. Měla by sis odpočinout.""Ano, mami."Zavřela oči a během chvilky skutečně usnula. Po dlouhé době to byl spánek beze snů a ona si nebyla jistá jestli je to dobře. Probudil jí hluk v pokoji a tak se narovnala a rozsvítila lampičku na nočním stolku. Ostré světlo ji na chvilku oslepilo."Dimitri?""Ano, to jsem já. Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit. Klidně pokračuj ve spánku, jen se převléknu.""Dobře."Konečně zaostřila a překvapeně vyjekla. Celé jeho triko bylo od krve."Ty jsi zraněný?!"Tak co? Kde se Dimitri zranil? Jsem zvědavá na vaše tipy.