VA-Osudové setkání

Osudové setkání 26

Co?! Cítila bolest v hrudi, ale nechtěla ji dát najevo. Dimitri se na ni smutně podíval."Rose, myslíš, že bys nás mohla nechat promluvit si?""Jasně. Předpokládám tedy, že trénink se ruší.""Děkuji, že jsi tak chápavá, Rose.""Jasně, žádný problém. Nebudu rušit. Určitě si chcete vynahradit čas, co jste byli od sebe.""Správně. Možná se odloží i další trénink. Nebude ti to vadit?""Jasně, že ne. Tak si to..užijte.""Rose...""Ne, to je v pohodě. Vážně, Dimitri. Užijte si to. Já mám stejně nějaké dohánění ze školy.""Rose..""Mějte se."Smutně sledoval, jak Rose zase mizí. Očividně byla hodně smutná, ale nechtěla to dát najevo. Potěšilo ho, že má svoje triko přesně, jak slíbila, ale bylo mu jasné, že je teď na něj pěkně naštvaná a určitě si ho už nevezme na sebe a to ho mrzelo. Líbilo se mu, že každý mohl vidět, že k sobě patří aniž by to vlastně bylo proti pravidlům.Věděl, že tohle bude muset zase zdlouhavě žehlit, ale teď to musel jednou pro vždy vyřešit s Tashou."Co tu děláš, Tasho? A chci slyšet pravdu.""Přijela jsem za tebou. Tak dlouho jsme se neviděli a mě se stýskalo.""Už spolu nechodíme, tasho, a ty to víš.""Vím. Přemýšlela jsem o tom, dlouze a došla jsem k jedinému možnému závěru. Vím, proč jsi to udělal a chápu tě.""Vážně?""Jistě. Taky mě to trápí. Vím, že chceš být strážcem Lissy a rozumím ti. Lepšího strážce než jsi ty nedostane. Rose je sice dobrá, ale je mladá a nezkušená...""Zabila dva strigoje před složením slibu.""Štěstí. Kdyby tam nebyli ty meče, tak je po ní a my oba to víme."Cuklo jím, když to tak chladně vyslovila."Uvědomuješ si, co tu říkáš?""Dimitri, vím, že ji bereš jako svoji další sestru. To je celkem pochopitelné, když jste spolu vyrůstali, ale už tu svoji péči o ní přeháníš. Někdo by si z toho mohl vyvodit nesprávné závěry.""Je mi jedno, co si kdo myslí a vždy bylo. Vyklop, co chceš a zase jeď.""Proč jsi na mě, tak zlý?""Zlý? Tasho, nejsem zlý, ale naštvaný. Co si myslíš, že děláš? Rozešli jsme se. Myslel jsem, že jsi to pochopila.""Pochopila. Vím, že se bojíš, jak to bude s tvým přidělením, ale neboj se. Všechno jsem to vymyslela. Zůstaneš strážce Lissy. Ta stejně chce žít s Christianem a jít spolu studovat, takže jsem se dala do schánění domu v blízkosti jejich školy. Tak můžeme zůstat spolu. Je mi jasné, že to byl jediný důvod, proč jsi trval na rozchodu."Povzdechl si. Tohle budeš ještě složitý."Tasho, prosím poslouchej mě a poslouchej mě pozorně. To nebyl důvod pro náš rozchod. Přiznávám, že snažit se díky tobě zapomenout na někoho jiného byl hloupý nápad. Říkal jsem ti to, varoval jsem tě. Oba jsme do toho šli s čistým štítem. Věděla jsi do čeho jdeš a chtěla jsi to. Když jsem ti řekl, že se chci rozejít...myslel jsem to vážně. Byla to chyba. Nedokázal jsem na ni přestat myslet a ještě jsem se cítil jako křivák, že zrazuju svojí lásku k ní.""Ale, Dimko,...""Ne, Tasho. Mrzí mě to, ale neklapalo by nám to. Mrzí mě, že jsem tě podvedl, ale nedokážu tě brát víc než jako kamarádku. Vážně jsem se snažil, ale nešlo to. Promiň.""Děláš...děláš si ze mě srandu! Chtěla jsem se pro tebe vzdát svého domu! Svého studia! Všeho! Milovala jsem tě! Pořád tě miluju! Miluju tě už od školy! Proč mi tohle děláš?!""Vím, jsem mizera. Neměl jsem ti dávat naději.""Co kdybychom to ještě zkusili? Co ty víš? Třeba se mě časem naučíš milovat.""Tasho, jsi úžasná žena a vím jistě, že si tě nezasloužím. Měla by sis najít chlapa, co si tě zaslouží. Který tě ocení a bude tě milovat. Já to, ale nebudu.""Bude to ona, že? Ta o který sis myslel, že tě milovat nebude. Dala ti naději, že ano?""Ani nemusela. Tasho, nechtěl jsem ti to říkat, ale začal jsem toho rozhodnutí litovat ve chvíli, kdy jsme spolu začali oficiálně. Prostě ji miluju a nic s tím neudělám. Pokud mě bude chtít, budu tím nejšťastnějším mužem na světě. Pokud ne, tak budu aspoň jejím přítelem a budu jí stále po boku i přes fakt, že mě milovat nebude.""To si jen myslíš!""Cože?""Nebude ti to stačit. Taky jsem si to říkala...celý roky jsem se utěšovala tím, že mi bude stačit jen tvoje přátelství, ale byla to chyba. Nestačilo to, nikdy to nestačilo. Budeš chtít víc a víc a myšlenka, že to mít nebudeš tě bude zabíjet. Vím o čem mluvím. Mě se to děje už roky. Celé roky ti jsem po boku a den co den, noc co noc dokážu myslet jen na tebe. Je to k zbláznění. Připadám si jako posedlá a nemůžu s tím nic udělat. Tebe to taky čeká.""Tak to bych měl pro to něco udělat."Zvedl se, vzal si věci a chystal se najít Rose. Vysvětlit jí to a klidně jí odprosit na kolenou, aby ho vyslechla."Dimko, počkej.""Ano?""Poslední věc než odejdeš.""O co jde?""Jak se jmenuje?""Cože?""Chci její jméno.""Na co ti to bude?""Třeba kdybych s ní promluvila...""Nepleť se do toho, Tasho, prosím. Tohle si chci s ní vyřešit sám.""A jméno mi neřekneš? Snad si zasloužím vědět kvůli komu jsi mě opustil.""A kvůli komu jsem ti taky dal šanci. Nikdy bych ti to neudělal, ale byl jsem zoufalej a snažil jsem se na ni zapomenout. Teď už vím, že je to hloupost. Pokud mi dá šanci, tak se to brzy dozvíš. Pokud ne...tak na tom nezáleží."Vydal se jí hledat, ale schovala se. Nikde jí nemohl najít. Očividně byla hodně naštvaná. Musí si ji odchytit ve škole.Viděl ji až během tréninku celé třídy. Už od prvního pohledu na ni šlo poznat, že je vytočená na nejvyšší možnou míru. Nedržela se zpátky a během chvilky její soupeři leželi na zemi a skuhrali."Ale no táááák! To toho víc neumíte?""Hathawayová!""Mazur-Hathawaová....""Co si myslíte, že děláte?!""Eh..bojuju?""Jsou to cvičné boje! Jejich cílem není zmrzačit půlku třídy!""Tak pardon, že žiju.""Nebuďte drzá! Tohle má být boj-""Přesně! Jak se máme bránit, když se držíme zpět?! Takhle se nic nenaučíme a skončíme jako strigojí svačinka!""Kecáte mi do výuky?!""Když stojí za starou bačkoru...""Už jsem vám řekl, abyste nebyla drzá! Myslíte, že byste to zvládla líp?""Líp než zakomplexovanej šovinistickej strážce bez značky? I ve spánku."Povzdychl si. Tak tohle bylo to před čím ho Mark varoval. Temnota je záludná a udeří v tu nejvíc nevhodnou chvíli. No zdá se, že se to právě děje."Myslíte si, že jste lepší než já? Jste novicka bez Slibu.""Zato mám dvě molnijské značky. Což je o dvě víc než máte vy.""Když si myslíte, že jste, tak dobrá, tak si dáme zápas. Ale varuji vás, nebudu se držet zpět.""To ani nechci."Bezmocně sledoval, jak se postavila do bojové pozice a čekala. Všichni je šokovaně sledovali, ale během chvilky se dali do povzbuzování. Rose byla divoká, ale taky neuvěřitelně silná a schopná. Během chvilky se Stan Alto válel na zemi a byl rudý ponížením. Musel zakročit."Pro dnešek stačí. Jdi do svého pokoje, Rose. Pro zbytek dne jsi omluvená.""To nemůžeš!""Mohu. Jdi."Propalovala ho zlým pohledem, ale pak se mu posměšně uklonila. "Jak si přejete, strážce Belikove."Ouu, to bolelo. Zraněné poslal na ošetřovnu a hodinu rozpustil."Viděl jste to?! Nechám ji vyloučit!""Nenecháte. Je to vaše vina. To vy jste jí nabídl souboj ve kterém vyhrála. Pokud se budete chovat jako pitomec, tak příjdete o zbytek autority, kterou ta děcka ještě vlastní. Seberte se a přijměte to jako chlap. Mě taky několikrát porazila a nesesypal jsem se. Navíc má v něčem pravdu."Nechal ho tam uklidnit a šel za Rose. Tohle se muselo vyřešit. Neměl obavy z toho, že by jí Alto nahlásil. Musel by totiž před Kirovou přiznat, že ho během chvilky na lopatky dostala problémová studentka. Navíc i kdyby to udělal, zavolali by si ho jako zástupce jejích rodičů a byl si jistý, že by to vyžehlil. Zaklepal na její dveře a vešel. Ve vteřince se musel vyhnou letící knize."Co si sakra myslíš, že tady děláš?!""Chci si s tebou promluvit.""Ale já s tebou ne!""Mohla bys prosím přestat křičet? Nerad bych tě musel spacifikovat, abych ti mohl zacpat pusu, abys nepřilákala nežádanou pozornost.""Zkus to a začnu křičet: "Znásilnění." Uvidíme, jak se z toho pak vyvlíkneš.""Rozo...""Neříkej mi tak!""Proč ne?""Proč? Protože jsi hnusný lhář! Věděla jsem, že to bude těžký, že když ustoupím od svého přesvědčení, že mi to může časem ublížit, ale šla jsem do toho. Myslela jsem..myslela jsem, že..že by to přece nemuselo dopadnout katastrofálně, ale spletla jsem se. Jak si mi to mohl udělat? Takhle mě vodit za nos! Co sis myslel, že se stane? Že se to nakonec nedozvím? Nebo sis chtěl jen užít a pak se vrátit zpátky k Tashe?""To jsem v plánu neměl! To si o mě vážně myslíš?""A co si mám myslet?!""Nikdy bych ti takhle neublížil. Kdybych to měl v plánu, nemyslíš, že bych se už o něco pokusil dřív?""O něco ses už pokusil.""To bylo tím kouzlem! Moc dobře víš, že bych to jinak neudělal!""Protože jsem jen malá holka? Tvoje studentka? Něco jako tvoje sestra?""Co? Ne..ne..přestaň to všechno překrucovat! Kvůli tomu jsem sem nepřišel!""A kvůli čemu? Oznámit mi, že až dostudujeme, tak budeš dělat strážce svojí přítelkyni?""Ona není moje přítelkyně!""Jako kdybych tomu věřila. Normální ženská se po rozchodu takhle nechová.""Zřejmně není normální..."Chtěl pokračovat dál, ale všiml si jak její oči změnili barvu, poznal ty příznaky."Lisso, vidím ti do hlavy..nedělej to. Uteč a nech to na mě...nedělej to...počkej na mě...."Zatřásla hlavou a vrátila se do reality. Než stihla kolem něj proběhnout, tak ji chytil za ruku."Kam jdeš?""Za svojí chráněnkyní a ty bys mě jít za tou svojí. Tasha se cítí jistě opuštěně. Nenechávej jí čekat. Co se teď děje, není už tvoje starost, protože je mi jasné, že brzy odejdeš se svojí přítelkyní.""Ty jsi moje přítelkyně.""Že jsem si toho nevšimla...."Dupla mu na nohu a utekla. Rychle se vydal za ní. Nemohl jí takhle nechat pobíhat.Hnala se na místo, kde ti šmejdi mučili Lissu. Nezdržovala se nějakým varováním a během chvilky je zmlátila na jednu hromadu."Rose, nech je!""Mlč, Lisso! Teď mi řekněte, vy tzv. "hrdinové"...cítíte se silní, když je vás šest na malou holku? Šest na jednu, to je odvaha. Nechcete za to zatleskat?""Co se do toho pleteš? Netýká se to tebe, dhampírko!""Co se týká jí, týká se mě! Cos čekal, že se stane? Co?! Myslel sis, že mě naše pouto nevaruje? Že sem nepříjdu a nerozmlátím vám za tohle ciferníky na kaši?""Každý ví o tom tvém představení na dhampírské hodině, že tě poslali do pokoje a že máš průser u ředitelky.""I kdybych tě zabila, tak by mi nic nemohla udělat.""Kecáš.""Zdá se, že jsi ještě blbější než jsem si myslela. Oh, kéž bys byl tak chytrý jako děti ve školce. Ano, kéž bys byl tak chytrý. Nemůže mi nic udělat a ona to ví. Takže pokud vás šest morojských chcípáků zabiju, nic se mi nestane a já odtud odkráčím tanečním krokem s úsměvem na rtech.""To bys neudělala!""Chceš se vsadit? Lisso, jdi do svého pokoje a počkej tam na mě.""Rose..""Jdi a udělej to!""Přece nás tu s tou šílenkou nenecháš?!""Po tom, co jste vy udělali mě? Myslím, že nechám."Počkala až se Lissa vzdálí a prokřupla si klouby. "Myslím, že my si promluvíme.""Rose, co chceš dělat?""Právě jsem tyhle parchanty chtěla naučit, jak se jedná s dámou.""Nedělej nic čeho bys litovala.""Jako zabít je? Což mi připomíná..víš jak se říká šesti mrtvolám? Dobrej začátek!"Sledoval, jak se rozesmála, ale její smích nebyl veselý. Spíš trochu šílený. To nebylo dobrý, temnota sílila a Rose ji přestávala zvládat. Ztrácela kontrolu a stávala se nebezpečnou. Musí ji zastavit za každou cenu než se to ještě zhorší.