VA-Osudové setkání

Osudové setkání 35

Sledovala jak ostatní novicové procházejí dráhou a pak se přesunují do vyhraněného stanu, očividně spokojení se svým výkonem a cítila se ještě víc nervózní než před tím. Sice dost hlasitě povzbuzovala Masona s Eddiem, ale nervy jí to neuklidnilo. A to, že šla poslední jí taky neuklidňovalo. Mnohem radši by šla první, jen aby to už měla za sebou. Dimitri sice říkal, že to nejlepší si nechali na konec, ale jí to vůbec neuklidňovalo. Taky se jí nelíbilo, že tu zahlédla Tashu, která na ni koukala dost ošklivým pohledem. No tak dobře, tak jí podle ní ukradla milovaného muže se kterým měla být šťastná až do smrti...tedy aspoň podle ní, ale za to přece ona nemohla a ani Dimitri, když na to přijde. Nikdo si nevybere do koho se zamiluje, prostě se to stane...Najednou se kolem ní ovinuly dvě paže. Jedna přes hruď a druhá kolem pasu na bok. Hned, jak na zádech cítila známé teplo, tak se uklidnila."Bude to v pohodě, Rozo. Projdeš prostě tou dráhou a pak to všichni oslavíme. No a pak ti zajedeme pro ten slíbený prsten. Vlastně je docela ostuda, že jsem tě požádal bez prstenu."Hned jak jí jeho ruce pustily, se otočila a usmála se na něj."To docela je. Jak si to vůbec představuješ? Takhle to odfláknout.""Slibuju, že to udělám ještě jednou a pořádně.""Blázne.""Rosemarie Mazur-Hathawayová? Jste na řadě.""Už jdu.""Jdi jim ukázat jak se to dělá."Věnovala mu úsměv než odešla a on se přesunul k Lisse a ostatním, aby společně sledovali Rose. Byla úchvatná. Nikdo proti ní neměl sebemenší šanci. Jakoukoliv trémou předtím trpěla, tak teď nebyla vidět. Byl na ni neuvěřitelně pyšný. Prolétla dráhou v rekordním čase a už jí zbívalo jen projít tmavým dřevěným mostem. Bylo to spíš otravné než nebezpečné, protože nebylo vidět na krok a most byl lehce z kopce, takže když si člověk nedal pozor, tak snadno upadl. Byli tam ale taky překážky na zemi a vzhledem k bolesti v jeho pravé noze, která nebyla jeho, to zjistila i Roza.Už měla vyjít a jemu se to vůbec nelíbilo. Co tam dělala tak dlouho? Cítil její šok a než se stihla vzpamatovat, tak příšernou bolest v břiše, která ho přinutila předklonit se a zalapat po dechu."Dimitri? Dimitri! Co je s tebou?""Rose...něco je s Rose...""Co? Jak to víš?""Pak to vysvětlím. Musíme jít."Společně vešli do hluboké tmy poslední překážky a hned cítili, jak jim pod nohami čvachtá voda."Tady je voda?""Neměla by."Lissa rozsvítila mobil a vyděšeně vykřikla. "To je krev!"Společně se rozeběhli a pak našli drobné ležící tělo. "Rose!""Slyším kroky! Postarejte se o Rose, já chytím útočníka!""Masone!""To je v pohodě, Liss! Dlužím jí to! Postarejte se o ni!""Dobře!""Jdu pro doktora!""Pospěš si, Eddie!"Nemohl dýchat, ta bolest byla šílená. Ale ne ta, která proudila z její rány na břichu, ale z toho, že je možnost, že by ji mohl ztratit. Opatrně jí odhrnul pramen vlasů z tváře."Rozo...""T..t..sh..a""Co říkáš? Rozo..."Pomalu otevřela oči a zadívala se mu do očí. V tu chvíli přesně věděl, co se mu snaží říct.Kráčela ve tmě, když zaslechla pohyb. Předpokládala, že to bude další a snad i poslední zkouška. Otočila se připravená bojovat, ale najednou ucítila pohyb a prudkou bolest v břiše. Bylo to jako když se jí zdálo o Armelii, ale tohle bylo horší. Bylo to skutečné. Zaostřila a překvapeně zalapala po dechu. To snad ne!"Snad sis nemyslela, že to jen tak nechám. Víš, když jsem o tom uvažovala, tak jsem přemýšlela jestli vykřikneš až tenhle nůž projede tvým tělem...trochu jsi mě zklamala.""To ti nevyjde.""Myslíš? Nechám tě tu chcípnout jako prašivého psa. Zařídila jsem si alibi, takže nikdo nikdy nezjistí, že jsem to byla já a s tebou z cesty bude Dimitri jenom můj.""Jsi..blázen. To ti..nikdy nevyjde.""Uvidíme..oh, promiň. Ty už ne.""Nevyjde ti to..nikdy ti to nevyjde.""Ale ono mi to už prošlo.""Dostanu tě.""Tak to bych se měla postarat o to, aby se to nestalo."Nůž v jejím těle se otočil, což jí způsobilo další bolest. Pak byl nůž vytrhnutý a ona, spadla, když ztratila oporu jejího těla."Sbohem, Rose. Kdybych řekla, že jsem tě ráda poznala..lhala bych. Ale tvoje zabití jsem si užila.""Dostanu tě, Tasho. I kdybych měla podepsat smlouvu s ďáblem.""Šetři dechem..mnoho ti ho nezbývá."Z posledních sil se na něj slabě usmála, stiskla mu ruku a zavřela oči."Ne, ne, ne, ne, ne. Rose! Rose, prober se!""Co se stalo?!"Nečekané světlo je na chvilku oslepilo, ale doktor už klečel v kaluži krve vedle Rose a kontroloval její stav. Během chvilky jí stabilizoval a byla naložena na nosítka."Rychle s ní na sál! Nesmíme ztrácet ani minutu! Jakou má krevní skupinu?!""Nulku..nulku pozitivní.""Víte to jistě?""A-ano. Je to nulka.""Dobře."Pomohl jim s nosítky a venku vznikla panika. Zaslechl křik a nastal zmatek, protože tohle nikdo nečekal."Kdo jí to udělal?!""Natasha Ozerová.""Cože?! Děláš si srandu?! Uvědomuješ si, co mi tu říkáš?!""Ano. Rose mi to řekla těsně předtím než odpadla.""Musíme ji najít.""To už nebude třeba."Překvapeně se otočili a spatřili Masona, jak k nim kráčí s bezvládným tělem přes rameno. Byl samá modřina a všimli si i spálené tváře a ohořelého rukávu."Masone!""Chytil jsem jí, když se snažila utéct. Tohle měla u sebe."Z kapsy vyndal nůž, ještě celý od krve. "Rvala se jako lvice, ale nakonec se mi podařilo ji omráčit. Šlo to silně proti mému přesvědčení, protože uhodit holku a ještě k tomu morojku....""Zasloužila si to a navíc Rose je taky holka a dáváte si rány pořád.""Rose je jako moje ségra. Jasně, že se pereme, ale nikdy to nemyslíme vážně. Tentokrát jsem to tak myslel a jsem z toho docela špatný.""Udělal jsi dobře. Pojďme, strážci se o ní postarají. Rose nás teď potřebuje v nemocnici."ooOooCelé hodiny seděli v chodbě před sálem, kde operovali Rose. Lissa jí sice pomohla, jak jen mohla, ale rána byla i tak hluboká a byla nutná operace a transfúze krve. Nakonec se k nim připojil velice vyčerpaný doktor."Pane doktore, jak to s ní vypadá?"Všichni byli na nohou a znepokojeně sledovali doktora. Napětí jasně čitelné z jejich tváří."Nebudu vám lhát. Je to vážné. Rána byla dost ošklivá a hluboká a ztratila neskutečně veliké množství krve. Dělali jsme, co jsme mohli a teď už je to jen na nich. Musíme mít v ně víru a věřit, že se z toho dostanou. Oba se drží statečně a bojují.""Oba?""Ano. Rose a její dítě. Podařilo se nám zabránit potratu a nůž naštěstí mířil vysoko, takže plod poškozen nebyl. Pokud nepotratí, tak by se mělo narodit zdravé děťátko, ale budeme ji muset během těhotenství více hlídat. Ale to předbýhám. Teď jen musíme počkat a uvidíme. Podle všeho to vypadá, že veškerou svoji vůli upíná k tomu, aby dítě přežilo. Není jiné vysvětlení pro udržení jejího jiného stavu. Každá jiná by okamžitě potratila. Obranný mechanizmus těla. Zbaví se plodu, aby se ochránilo, ale u Rose ne. Je to zázrak. Pokud zvládnou noc, tak by se z toho Rose měla dostat. Jen nevíme, jak dlouho bude trvat než se probere...a taky jestli o dítě nepřijde. Stále je tu hodně veliká šance, že nakonec stejně proběhne samovolný potrat. Je to, ale bojovnice. Na chvilku jsme ji málem ztratili, ale naštěstí rychle naskočila, i bez resuscitace. Je tvrdohlavá a nechce to vzdát. Nezbývá nám než se jenom modlit.""Můžeme za ní?""Teď bohužel ne, ale můžete se na ni podívat přes sklo do pokoje."Zavedl je před pokoj, kde na posteli ležela Rose. Do jejího těla vedlo neskutečné množství hadiček a v nosu měla trubičky, které jí pomáhaly s dýcháním. Byla strašně bledá a nebýt jejích tmavých vlasů, tak by se v té posteli svojí bělostí ztrácela.Lissa při pohledu na ni plakala do Christianova ramene a Eddie s Masonem se zničeně posadili na židličky vedle nich a mlčeli. On tam jen stál a sledoval ji. Nemohl od ní spustit zrak. Jeho láska tam možná umírala a spolu s ní i jejich dítě..oh bože! Tak moc chtěli, aby spolu jednou mohli mít dítě, ale oba věděli, že je to nemožné. I přes to, co jim říkala Yeva a nakonec se stál zázrak. Měl se stát otcem a matkou jeho dítěte měla být jeho milovaná Roza a oba teď....a to všechno jen kvůli němu. Nikdy si neměl s Tashou začínat. Proklínal den, kdy ji poznal i den, kdy se narodila. Proč to sakra udělala?"Dimitri?""Nevěděl jsem to. Nic mi neřekla. Nepustil bych ji tam, kdybych to věděl.""Zřejmně to nevěděla ani ona. Nevšimla jsem si, že by se chovala nějak divně nebo že by jí bylo špatně. Neměla chuť k jídlu, ale to bylo spíš stresem ze zkoušek.""Je to celé moje chyba. Kdyby nebylo mě...tak by tu takhle neležela.""Kdyby nebylo tebe, tak by hlavně nebyla, tak šťastná."Zmateně se na usměvavou Lissu podíval. V očích se jí třpytily slzy, ale přes to se na něj usmívala."Když byla s tebou...už od malička pokaždé, když se vrátila...mluvila jen a jen o tobě. Jako kdybys byl ta nejdůležitější osoba ve vesmíru. Když jste to dali dohromady, tak jsem jí často nachytala bezdůvodně se usmívat nebo zasněně zírat do prázdna. Byla veselejší než kdy dřív a to jen díky tobě a díky tomu, že ji miluješ. Nikdy jsem ji takhle šťastnou neviděla.""Kam ji ta moje láska dostala...""Do jiného stavu, to je pravda. Víte vy vůbec, co je antikoncepce?"Měl chuť se někam hodně hluboko zahrabat. Copak ho babička nevarovala, aby si Rose zařídila nějakou antikoncepci? Nebo se mohli chránit nějak jinak...ale pro dva dhampíry je antikoncepce zbytečná. Stejně nemohou mít děti..."Nepomáháš mu, Lisso. Dimitri, chci se ti omluvit za...tetu Natashu. Nikdy jsem si nemyslel, že by něčeho takového byla schopná. Upřímně doufám, že bude v pořádku. Ona i to dítě.""Musí. Nevím, co bych dělal, kdybych o ni přišel..kdybych o ně přišel...""Dimitri!"Otočil se a spatřil přibýhajícího Ibrahima s Janine."Ibrahime, omlouvám se. Neochránil jsem ji.""Hlavně, že jsi v pořádku. A ona bude určitě taky.""Co se stalo?"Bylo to pro něj těžké, ale než se pustí do vyprávění, tak to musí vědět."Nejdřív vám musím něco říct..."Oba se na něj zmateně podívali a musel si odkašlat, aby mohl vůbec promluvit."Rose..ona...je těhotná a to dítě..to dítě je moje...."Čekal hněv, možná pořádnou ránu od jejího otce, ale nečekal, že oba budou vypadat, tak šťastně."Tak se to povedlo? To je úžasné. A ví to?""Ne. Doktor říkal, že o něj zatím nepřišla, ale může se to kdykoliv změnit. Musí zabojovat.""A co dalšího říkal?""Že rána byla dost ošklivá a hluboká. Taky ztratila veliké množství krve. Doktor říkal, že bylo štěstí, že rána šla vysoko, protože nezranila dítě. Teď musíme počkat jestli přečkají noc.""Budou v pořádku, Dimitri. Oba.""Nemůžu je ztratit.""Nepříjdeš o ně.""Ale co když...-""Nepříjdeš o ně.""Nepříjdu o ně.""Tak je to správně. Co se stalo s útočníkem?""Byla to Natasha Ozerová. Napadla Rose, když byla ukrytá ve tmě. Rose neměla šanci její útok vidět. Mason ji chytil, ještě u sebe měla dlouhý lovecký nůž.""A co je s ní teď?""Nevím. Soustředil jsem se na Rose.""Pane Mazur..Mason Ashford. Vím, co s ní udělali.""Vím, kdo jsi. Děkuji, že jsi dopadl Ozerovou.""Neděkujte. Rose mi zachránila život. To nejmenší, co jsem pro ni mohl udělat, bylo chytit tu, která usilovala o ten její. Je to moje kamarádka už roky. Ona by pro mě udělala to samé.""Takže ty víš, co s ní udělali?""Ano. Spoutali jí, dostala sedativa, aby nemohla používat magii a teď je zavřená dole v cele než ji převezou k soudu u dvora, kde jí budou soudit za pokus o vraždu.""Měla by se modlit, aby jí zavřely do konce života, protože ve chvíli kdy by měla opustit vrata věznice, padne k zemi mrtvá. I kdybych to měl zařídit ze záhrobí.""Něco podobného řekla Rose....""Cože?"Všichni se překvapeně koukali na Dimitriho, který sledoval ležící dívku."Rozvinulo se u nás pouto...Yeva nás varovala, ale ani jeden z nás tomu nevěřil...""Takže máte i pouto?""Strašně rád jsem s ním Rose provokoval. Posílali jsme si zprávy a škádlili jsme se. Vždycky se, tak roztomile vztekala...""Dimitri, není mrtvá. Jen odpočívá. Bude v pořádku.""Snažila se mi říct, kdo to byl, ale byla moc slabá a tak mi to ukázala. Natasha jí bodla než stihla zareagovat a pak se jí vysmívala. Řekla, že jí zklamala, když nevykřikla...Rose jí řekla, že jí to nikdy neprojde a že i kdyby měla podepsat smlouvu s ďáblem, tak jí potrestá.""To je moje holka.""Můžeme za ní?""Dneska ne, snad zítra. Doktor tam nechce pustit nikoho. Ještě než odešla na zkoušku..bavili jsme se o tom, že to společně oslavíme a pak si cestou ke dvoru uděláme zajížďku...že si půjde vybrat prsten.""Tys jí požádal o ruku?""Jo..měla z toho takovou radost.""To věřím. Nikdy jsem nevěřila, že se to stane a to o tom básnila od svých čtyřech.""Cože?"Všichni se šokovaně podívali na Janine, která pohladila sklo za kterým byla její dcera."Přijela tehdy s Ibrahimem z Ruska, kde byli zase za tvojí matkou Olenou a vámi čtyřma. Rose poskakovala po místnosti a nedařilo se mi jí uklidnit. Pořád nadšeně vyprávěla, co se na jejím výletě dělo. Přišlo mi, že mi vypráví každou minutu. V každé její větě bylo Dimitri. Mami, Dimitri si se mnou hrál na divoký západ. Dimitri byl šerif a zachraňoval mě před banditou. Pak mě Dimitri vzal na ramena a vozil mě po pokoji jako na koníčkovi a teta Olena se zlobila a říkala Dimitrimu ať mě dá dolů, že spadnu a Dimitri řekl, že nikdy nedovolí, abych se zranila a pak mě uložil do svojí postele, když byl čas na odpočinek. Mám ráda, když ležím v Dimitriho posteli, protože vždycky táááák moc hezky voní. A Dimitri mi čte před spaním a pak se mi zdá o divokým západě. To je tak super, mami....No a od té doby to bylo pokaždé, když přijela. Mami, musím ti ukázat, co mě Dimitri naučil. Mami, koukej, co mi Dimitri koupil k narozeninám. Mami, neuvěříš, co holky provedly Dimitrimu. To byla taková legrace. Kdybys viděla, jak se Dimitri tvářil....""To jsem nevěděl.""Už tehdy jsem věděla, že pokud jí v budoucnu neodmítneš, tak udělá všechno proto, aby jste byli spolu."Ráno je doktor váhavě na chvilku pustil k ní na pokoj. Rose byla pořád stejně bledá a kdyby nebyl vidět tlukot jejího srdce na přístroji vedle její postele, tak by vypadala jako mrtvá."Musíš se uzdravit, Rozo. Nezvládnu to tady bez tebe..bez vás....prosím bojuj."