Čistě kamarádsky! |Stein27| //DOKONČENO//

9

Nevydržím to. Moje tělo to nezvládá. Tak krásná, milá, hodná a optimistická holka pomalu umírá.. Je to moje vina, já jí zníčil. Proč jsem to dopustil? Vždyť já k ní vážně něco cítím. Moje oči se začali zavírat a pak nic.

Pomalu jsem otevřel oči. Ležel jsem v posteli, kolem mě byli kluci. ,,Proč tu jsem?" koukl jsem na ně. ,,Omdlel si na chodbě" objasnil Calin. ,,Nejradši bych vás zabil všechny tři, vždyť ta holka umírá kvůli vaší debilní sázce" řekl Martin, i jemu stěkali slzy.

Bolelo nás to všechny. Měl pravdu. ,,Zasloužil bych si to, mrzí mě to" řekl jsem tišše a posadil jsem se. ,,Mrzí? Mrzí tě to?! Vždyť umírá jen kvůoi tobě! Zabil si jí" křičel Martin, chápu ho. Do pokoje vešel doktor. ,,Jsem rád, že jste v pořádku pane Adámku" řekl upřímně.

Ihned jsem se na něj koukl ,,Prosím, můžeme za Mariou?" řekl jsem. ,,Slečna Ringová je v těžkém komatu, stejně by vás neslyšela" snažil se namítat. ,,Prosím vás, pusťte nás tam" koukal jsem na něj. Nakonec jemně kývl ,,Jen na chvilku" řekl a už nás vedl za Mariou.

Nakonec jsem se u jejího pokoje zastavil. ,,Doktore? Může se z toho dostat? Můžeme jí nějak pomoct?" zeptal jsem se. ,,Je tu šance, malá ale je. Mluvte s ní, komunikujte, prý to hodně pomáhá. Vždyť poslední co umírá je naděje" řekl a odešel. Pomalu jsem vzal za kliku.

Bál jsem se. Vešel jsem tam a koukl na Mariu, u které už stál Martin. ,,Honey, co mi to děláš? Nemůžeš mě tu nechat? S kým se pak budu smát? Komu se svěřovat, prosimtě vrať se k nám zpátky nenechávej nás tu, je tu i Petr a mrzí ho to" mluvil k ní Martin.

Přistoupil k ní i Calin ,,Mari, sice jsme si nebyli moc blízcí, ale vážně mě to mrzí, kdybych ti mohl jakkoliv pomoct, udělám to, věř mi, tohle jsem nechtěl. Ale já věřím, že o zvládneš" pohladil jí po tváři a odešel pryč, asi potřebuje být sám. Přišel k ní i David.

Vypadal celkem špatně. ,,M (čtěte Em) je mi to moc líto, měl jsem ti to říct, od malinkw si byla ta co mě tahala z průšvihů a pomáhala z holkama, strašně mě to mrzí, prosím odpust nám to a vrať se za námi. Nesmíš nás tu nechat, nezvládneme to tu bez tebe'' povzdychnul si a dal jí pusu na čelo.

Byli jsme tu už jen my dva. Přišel jsem k ní. ,,Mario odpusť mi to, zachoval jsem se zle a neuvěřitelně mě to mrzí, bolí to, celé je to moje vinna, ale omlouvám se. Vrať se mezi nás, bez tebe to tu nezvládneme. Mám tě rád, neměl jsem to dělat, protože k tobě vážně něco cítím" nadechnul jsem se.

Zase jsem pokračoval. ,,Nenechávej nás tu, já a Martin tě milujeme. Dali by jsme za tebe život kdyby to šlo. Odpusť mi to zlatíčko" otřel jsem si slzu co mi stékala po tváři. Dal jsem jí pusu na tvář. A odešel jsem. Vypadnul jsem pryč, musím být chvilinku sám.

Z Martinova pohledu

Jsem stále u Marii. Hladím jí a povídám si s ní, ikdyž mě nevnímá. ,,Honey, pamatuješ jak jsme se seznámili? Když jsi na mě vylila tu kolu? A nebo jak jsme se vždycky tak moc ožrali?" začal jsem brečet. Konečně se můžu vyplakat. ,,Honey já tě prosím" zatřásl jem s její rukou.

Asi jsem doufal, že se probudí. Najednou...

Tak pro dnešek další, co myslíte, že se s Mariou stane? Miluju vás 💛

~Jenny❤️💦