Čistě kamarádsky! |Stein27| //DOKONČENO//

11

Po třech dnech

~Večer~

Slyšel jsem mřik, který mě probudil. ,,Petře! Petře vstávej! Maria!" křičel na mě Martin. ,,Co je?! Co je s Mariou!?" vykřikl jsem a vylétl se z postele. ,,Maria se probouzí!" vyjekl radostně. Tohle mi vykouzlilo úsměv na tváři, je to úžasná novina, jsem tak strašně rád.

Každý den mě totiž probouzeli noční můry, ve kterých Maria zemřela. Okamžitě jsem na sebe hodil oblečení v podobě černého gant trika, bomberu a černých džín. Nasedali jsme si do auta. Já, Martin, David a Calin v jednom a Dejan s Markem
( Psycho Rhyme a Indigo) v dalším.

Asi se ptáte, jak to, že za ní Marek s Dejanem, když se naznají. Omyl, Martin mi řekl že se znají. Pi cestě jsme se stavili v obchodě a květinářství. Já jí koupip plyšového medvídka, který drží srdce na kterém je napsané: I love you. Potom bonboniéru a kytici modrých růží.

Dost jsme si povídali a já zjistil, že miluje modré růže. Díky bohu, že jsem je sehnal. Posedali jsme si a zase jsme jeli. Byl jsem nervózní jak při prvním konzertě. Dojeli jsme před velkou bílou budovu. Vystoupili jsme z auta a ihned šli do nemocnice. Klepal jsem se celkem dost.

Došli jsme k jejímu pokoji, běžel jsem pryč. Musel jsem zvracet. Panebože, vážně mám takovou trému? A jěště aby ne, vždyť já jí málem zabil. Pomalu jsem šel zase k jejímu pokoji, všichni asi byli vevnitř. Zaklepal jsem a vešel jsem.

Z Mariina pohledu

Je to tak. Dneska jsem se probrala, ikdyž jsem hluboce spala, slyšela jsem pár věcí, co mi kdo říkal. Bavila jsem se se všemi. Dokonce jsem odpustila i Davidovi s Calinem. Jediný tu ale nebyl Petr. Objímala jsem Martina, který brečel. Nevydržela jsem to a rozplakala jsem se taky.

Dala jsem mu pusu na tvář. ,,Jsem tady. Vrátila jsem se za tebou. Přece bych tě tu nechala" usmála jsem se, konečně jsem se odtáhla. ,,A co vy dva? Panebože já slela, že už vás nikdy neuvidim" koukla jsem se na Marka a Dejana. ,,Bylo spousty práce, ale taky jsme rádi, že jsi tu" postupně mě oba obejmuli. Můj pokoj byl plný dárku

Mimo jiné tu seděla i plačicí Andy. Někdo zaklepal a následně se dveře začali otevírat. Stál v nich ten, koho jsem očekávala. Ten kluk s blond vlasami, modrými oči, které byli jako moře a tïm nejsladším úsměvem. Petr. Byl to, ale i ten kluk, díky kterému jsem málem umřela.

Byla jsem jako opařená, nevěděla jsem co mám teď dělat. ,,Necháme vás o samotě. Stejně už budeme muset, je po návštěvních hodinách, neboj se. Zítra jsme tu jak na koni" objal mě David. A následně všichni. ,,Děkuju, mám vás ráda" mávla jsem. Miluju ty lidi.

Tak a je to tady. Je tady ta chvilka, které jsem se bála. Jsem tu sama s Petrem. Co mám teď dělat? Já mám strach, nevím co si s ním mám povídat. Nadechla jsem se a když všichni odešli koukla jsem se na Petra. ,,Ahoj.." řekl zlomeně. ,,Ahoj" odpověděla jsem.

Dárky mi položil a podal mi kytku. ,,Ta je pro tebe, máš ráda modré růže viď?" optal se. ,,Pamatuješ si to? Miluju modré růže" kývla jsem. ,,Mario.. Omlouvám se ti, promineš mi to?" koukal se na mě. Tak a co teď? ,,Petře.. Já.."

A je to tady! Maria se probudila! Miluju vás💚

~Jenny❤️