Čistě kamarádsky! |Stein27| //DOKONČENO//

31

Na obrazovce totiž bylo napsané  Mirka. Tiola jsem to a koukla jsem se na zprávy. Bylo tam, že to s ním bylo skvělé a že si to musí zopakovat. To se mi snad jen zdá. Do pokoje přišel Mickey i Petr. Koukla jsem se na Petra a hned jsem po něm hodila jeho telefon.

Vztekle jsem se na něj dívala ,, Tak Mirka?! " zakřičela jsem.

Z Petrova pohledu

Zrovna když jsem se vracel s Mickey do pokoje, jsem viděl jak si čte Maria moje zprávy. Jestli mi psala Mirka, tak je to špatný. To je totiž holka, se kterou jsem Mariu bohužel podvedl. Maria po mě hodila telefon se slovy. ,, Tak Mirka?!" vypadala naštvaně, ale v jejich očích byl vidět smutek.

Už teď vím, že jsem to pořádně posral a neměl jsem to dělat. ,, Mario vysvětlím ti to" řekl jsem. ,, Není co! Všechno je jasný, vezmi si věci a vypadni! " zařval na mě. ,, Mari.." ani mě nenechala domluvit.  ,, Vypadni!!! " zaječela, vzal jsem si věci a odešel jsem za klukama domu, já vím že tohle jsem totálně posral a že jsem kreten, snad mi dá ještě jednu šanci.

Já to totiž bez ní nevydržím, strašně ji miluju a už několikrát jsem ji zradil.

Z Marianina pohledu

Sedla jsem si na postel a začala jsem brecet. On mě podvedl? To si sakra dělá srandu? V tom mě obejmul Mickey. ,, Máájjoo neplakej" zesmutnil. Posadila jsem si ho na sebe a hladila jsem ho po zádech. ,, Trošku mě to bolí víš, Petr mi ublížil. " snažila jsem se mu to vysvětlit.

Ale vysvětlete tří- leté u dítěti, že vás vás přítel podvedl. Povzdychla jsem si a lehla jsem si do postele, zatahla jsem slzy a snažila jsem se pousmat. Musím být silná, ať už kvůli Mickeymu a i kvůli tetě. Nechci aby se teta zase trápila. Ležela jsem ve své posteli, Mickey před chvílí šel s tetou na nákupy takže jsem tu sama.

Rozhodla jsem se vypovídat se někomu, a ten někdo je klasický Martin. Napsala jsem mu, jestli nemůže chvílku volat a on napsal, že jo. Volali jsme asi hodinu. Řekl mi, že ví že je to těžké a že sám by nevěděl co má dělat. Povzdychla jsem si, dovolali jsme a já si zalezla do vany. Vrátili se mi vzpomínky na včerejšek.

Ještě včera jsme tady seděli, seděl tady v klidu se mnou a v klidu se mi koukal do očí a lhal mi. Začala jsem brečet ještě víc, už jsem se i začala klepat. Napadla mě jedna věc... Sáhla jsem pro ziletku. Zase ten pocit.. Ten pocit když ostrá žiletka projíždí moji kůži. Teče mi spousty krve, bolest nevnímám. Vnímám jen tu krev, Která kape do vody.

Neustále brecim a už nevím co dělat, nejradši bych se zabila, ale to nemůžu kvůli tetě. A Thomas by tohle taky nechtěl. Odložila jsem žiletku a umyla jsem se. Vyfebovala jsem si vlasy a navobila jsem se. V pyžamu jsem si zalezla do postele a kukla jsem se na telefon.

Samozřejmě tam bylo několik SMS a zmeškaných hovoru od "Moje láska💓💎" aka Petr. Nehodlám s ním mluvit, už nikdy, je to hajzl co mi ničí život.

Ejouu dneska vám to vyhodím dřív, snad se vam to líbí, jste moje zlatíčka. Miluju vás💓

~Jenny❤️