Čistě kamarádsky! |Stein27| //DOKONČENO//

16

Probudil mě telefon. Zvedla jsem ho, na obrazovce se ukazovalo -neznámé číslo- .
Kluci to zřejmě vzbudilo, vzala jsem to. ,,Prosím Ringová" řekla jsem. ,,Dobrý den tady nemocnice Brno, slečno Ringová byla sem převezena slečna Calmanová (Andrea). Mám tu dopis pro vás, můžete si ho přijet vyzvednout?'' zeptala se sesta.

Trnula jsrm strachy, Andrea nikdy neměla rodinu, jen mě a teď jsme se takro pohádali... ,,Jistě já příjedu, děkuju za ozvání nashledanou'' řekla jsem a hovor jsem vypla. Okamžitě jsem vstala a šla ke svojí skříni, kluci na mě koukali, bylo mi to fuk.....

Sundala jsem se zebe pižamo a vzala jsem si na sebe rifle a mikinu, vážně mi bylo jedno, že jsem před nima stála jen ve spodním prádle. Udělala jsem si neupravený drdol, vzala si ledvinku a hodila do ní klíče, mobil a peněženku. ,,Musím do nemocnice, něco je s Andreou.." řekla jsem rychle.

Petr rychle vstal ,,Já jedu taky!" řekl rázně. ,,Já vás tam hodim" řekl Martin a taky vstal. ,,Kluci vy tu klidně buďte" řekla jsem rychle a vydala jsem se ke dveřím. Vyběhla jsem k autu, sedla jsem si na sedadlo spolujezdce a rozjeli jsme se do nemocnice.

Byli tři ráno. Měla jsem obrovský strach co je s Andy.. I přes to co udělala jí mám ráda, vždyť je něco jako moje sestra. Když jsme dojeli, běžela jsem k recepci. Doběhla jsem tam ,,Dobrý den, Ringová mám tu mít dopis" řekla jsem rychle. ,,Jistě, tady je" podala mi ho sestra.

Začala jsem v něm číst. ,,Moje zlato, promiň mi to co jsem ti udělala. Jsemmocslabá a nedokážu žít bez tebe. Říkala si, z ho strašně, zoufale miluješ a já to přes to udělala. Ty rány jsem si zasloužila. Chci aby jsi věděla, že mě to mrzí. Mám tě strašně ráda, je mi líto že jsem tě dostala na dno. Jsi moje sestřička navždy. Promiň mi to, ale musim to udělat, nedokážu dál žít. Doufam, že mi to někdy odpustíš. Mám tě ráda, tvoje sis Andy💖"

U tohohle jsem začala brečet jako dítě. ,,Sestřičko co udělala?" přešla jsem k sestře. ,,Podřezala se" řekla s lítostí. ,,To ne... Žije?" zeptala jsem se. ,,Našli jí v čas. Nebojte sey bude v pořádku. Jen teď spí.. Zítra by se měla probudit" jak to dořekla, ulevilo se mi.

Viditelně jsem si oddechla. ,,Mohla bych za ní? " zeptala jsem se. ,,Bohužel je po návštevních hodinách. Příjde zítra" řekla sestra. Kývla jsem a šla jsem ke klukům. Vracela jsem dopis do obálky, všimla jsem si že v něm je něco malého stříbrného. Bylo to půlené srdíčko, na kterém bylo napsáno ~Forever~. Dala jsem ho Andree k narozeninám..

Druhou půlku mám doma schovanou. Nosila jsem ho do té doby než se vyspala s Petrem. ,,Honeyy jsi v pořádku?" kouknul na mě Martin. ,,Jo ... Jen.. Udělala to kvůli mě" brečela jsem. Martin si mě přitáhl do objetí a já mu plakala do hrudi. ,,Mario... Mohl bych si to přečíst?" koukl na mě Petr.

Podala jsem mu obálku, týká se ho to tak ať si to přečte. S klukama jsem se vraceli k autu. Martin si už nasedl a zabouchl za sebou. Chtěla jsem si otevřít dveře, ale Petr mě chytl za zápěstí. ,,Ty jsi jí řekla, že mě miluješ?" koukal na mě. ,,Jo, přesně tohle jsem jí řekla. Ale to už je pryč" vyndala jsem svou ruku z jeho zápěstí.

Nasedla jsem do auta a jeli jsme domů. Odemkla jsem si a šla jsem k sobě. Sedla jsem si na postel, bylo mi strašně. Kluci mě celou dobu utěšovali, nakonec se mi v Martinově náručí podařilo usnout.

Ahoooj, ouh tak co? Je vám Andy líto?☹️ A co škola? Jak vám to vyšlo? 💚 Miluju vás💛

~Jenny❤️