Psaní je poměrně dost osamělá záležitost.
Už kolikrát jsem to chtěl celé vzdát, ale s tebou to všechno začalo dávat zase o něco větší smysl.
Stále přemýšlím nad tím, jestli to byla náhoda nebo osud, že jsme se potkali, ale protože mám hlavu v oblacích a jsem tak trochu snílek, který často a rád odmítá realitu, řeknu, že to byl osud, a to i se vším tím špatným, co to přineslo.
I tak děkuju a děkovat nikdy nepřestanu.
I přesto, že v momentě našeho setkání jsem se nemohl ubránit myšlence, že to bude zatraceně moc bolet, až budeš z mého života odcházet.
ČTEŠ
SOULMATE | jjk ✔
FanfictionJungkook trochu tápal, ztrácel se ve své osamělosti a v nikdy nekončícím toku myšlenek. Psal. Snažil se vyplnit onu nevysvětlitelnou prázdnotu. Všechno to tak nějak postrádalo smysl. Ovšem do doby než nastal moment, kdy byl přesvědčen o tom, že potk...
