Miluju tě. Hrozně. A děsí mě to. Ničí. Chci tě mít vedle sebe, ale ty jsi pryč a já netuším kde.
Proč jsi musela odejít?
To vždycky byla moje největší noční můra. Tvůj odchod. To, že mě jednou opustíš. Tvrdila jsi mi to samé. Že se bojíš, že jednou přijde moment, kdy se naše cesty rozejdou. Často jsme spolu o tom mluvili. Teď nechápu, proč jsme se tak dobrovolně trápili.
A možná, že jsme si to i přivolali.
Je vůbec naděje, že bychom to mohli napravit?
Nepřeju si nic jiného.
Vždyť k sobě patříme.
ČTEŠ
SOULMATE | jjk ✔
FanfictionJungkook trochu tápal, ztrácel se ve své osamělosti a v nikdy nekončícím toku myšlenek. Psal. Snažil se vyplnit onu nevysvětlitelnou prázdnotu. Všechno to tak nějak postrádalo smysl. Ovšem do doby než nastal moment, kdy byl přesvědčen o tom, že potk...
