Tobě vadilo, že kouřím, mně zase, že čtyři hrnky kávy u tebe byly něco naprosto běžného. Každý jsme měli své zlozvyky, díky kterým jsme se dokázali pohádat způsobem, že jsme spolu přestali mluvit. Bylo to ubíjející, ale oba dva jsme byli až moc tvrdohlaví na to, abychom ustoupili a řekli promiň.
Někdy to trvalo dny, někdy zase jen pár minut, no kdyby bylo všechno růžové, kdybychom se nehádali kvůli maličkostem, nebylo by nic z toho, co jsme měli, reálné. Byl by to až příliš pěkný sen, ze kterého bych se bál probudit. Takhle jsem počítal naprosto se vším.
ČTEŠ
SOULMATE | jjk ✔
FanfictionJungkook trochu tápal, ztrácel se ve své osamělosti a v nikdy nekončícím toku myšlenek. Psal. Snažil se vyplnit onu nevysvětlitelnou prázdnotu. Všechno to tak nějak postrádalo smysl. Ovšem do doby než nastal moment, kdy byl přesvědčen o tom, že potk...
