Řekla jsi pojďme se spolu bavit o psaní a já netušil, jestli se mi v tu chvíli srdce rozbušilo strachem nebo nadšením. Možná obojím, protože jsem nakonec souhlasil a netrvalo mi ani moc dlouho se rozhodnout, ale stejně jsem se nemohl ubránit pocitu, že dělám chybu a že toho budu litovat.
Nikdy jsem neměl takovou příležitost. Mluvit s někým o tom, co tvoří mou každodennost. Až natolik osamocený život jsem vedl.
Bylo proto těžké mě zastavit.
Mluvil jsem a mluvil, hodiny a ty jsi poslouchala jako kdyby čas neexistoval.
ČTEŠ
SOULMATE | jjk ✔
FanfictionJungkook trochu tápal, ztrácel se ve své osamělosti a v nikdy nekončícím toku myšlenek. Psal. Snažil se vyplnit onu nevysvětlitelnou prázdnotu. Všechno to tak nějak postrádalo smysl. Ovšem do doby než nastal moment, kdy byl přesvědčen o tom, že potk...
