PROKLETÝ OBRACEČ : Daniel Jackson

16. Rada nad zlato

Ráno Harryho vzbudilo klepání na dveře.
Když se vyhrabal z postele měl pocit, že nespal minimálně týden. Jak by taky ne, když téměř do rána zkoumal možnosti dopadení zločinců sídlících na konci vesnice.

S mohutným zazíváním otevřel dveře a spatřil hostinského.

„Velice se omlouvám, pane, ale shání vás nějaký starší muž. Říkal, že s vámi musí nutně mluvit ohledně nějaké vaší práce a že vás bohužel nezastihl doma.“

Harry si unaveně promnul obličej a pokusil se na hostinského usmát.

„To je v pořádku. Buďte tak hodný a pošlete ho za mnou.“

„Dobře.“

Harry nechal dveře otevřené a šel si obléknout tričko.

Musel uznat, že Albus Brumbál rozhodně neztrácel čas. Musel se sem přemístit okamžitě, jakmile mu dorazil Harryho dopis, ve kterém ho žádal o radu, případně pomoc.

„Dobré ráno, Danieli.“

Mladý muž si ani nevšiml, že Brumbál je již v jeho pokoji. Tedy doufal, že se jedná o Brumbála, protože vzhledem připomínal spíše milého dědečka z venkova.

„Dobrý den, pane řediteli.“

Brumbál nadzvedl obočí, ale nijak nekomentoval Harryho oslovení.

„Tak co se děje, Danieli? Váš dopis zněl naléhavě a vzhledem ke vzkazu, který jste mi nechal v domě, si dokážu představit o koho se jedná.“

„Přesně tak, jedná se o Voldemorta a zbytek uprchlých vězňů.“

Harry nabídl staršímu muži židli a sám se posadil na postel.

„Jsou zde, v této vesnici. Ovšem má to jisté háčky, ne-li přímo háky.“

Harry se musel uchechtnout nad svým přirovnáním, ale vážnost situace mu nedovolovala se nad tím dlouho bavit.

„Vím, že bych vám neměl sdělovat nic co se stane nebo co by se stát mohlo, ale tohle je opravdu vážná situace. Voldemort měl stoupence, kterým říkal Smrtijedi. Sídlili tady a když je našli bystrozorové, uprchli, ale před tím založili zložár, který celou vesnici spálil na popel. Včetně obyvatel. Včera zde byl Alex West se svým týmem. Podařilo se mi ho přesvědčit, aby odešel, ale určitě to není na dlouho.“

„A máš v plánu přesně co, Danieli?“

„Je důležité, aby je bystrozoři pochytali, ale zároveň chci udržet obyvatele v bezpečí.“

Brumbál sepjal ruce do stříšky, tak jak měl ve zvyku a shovívavě se na Harryho usmíval.

„Chlapče, co přesně je zložár?“

„Prokletý oheň. Zložár vytváří planoucí zvířata a mýtické bytosti, které pronásledují vše živé v dosahu a sežehnou to na prach. Plameny se vůbec nedají například uhasit vodou. Jedná se o ničivý, neovladatelný a neuhasitelný oheň z černé magie.“

„Ve své podstatě máš pravdu. Ovšem zložár nejenže není neuhasitelný, ale také lze kontrolovat, když se správně použije.“

„Eh? A jak nám to pomůže?“

„Copak to nechápeš? Pokud někdo z nich založí zložár, lze ho uhasit nebo minimálně nasměrovat mimo obyvatele.“

„Ale to já přece neumím!“

Harry vyskočil na nohy a začal rozčileně přecházet po místnosti.

„Kdybych něco takového uměl, tak přece nežádám vaši pomoc! Myslel jsem, že mi řeknete jak nějakému zložáru úplně zabránit!“

„Já ti přece řekl co můžeš udělat. Silný kouzelník dokáže zložár vyvolat, ale jen opravdu mocný čaroděj ho ovládne i uhasit. A ty jsi mocný kouzelník, jen nevěříš svým schopnostem.“

Harry nevěřícně sledoval, jak se Brumbál zvedá ze židle a chystá se k odchodu.

„Ale já přece nejsem mocný čaroděj! Ani ve škole mi to nijak zvlášť nešlo, jen jsem ji prolezl!“

„Pochybuji, že by se schopnosti měřily pouze známkami ve škole. Jak jsem už řekl, poznám mocného kouzelníka. Sdělil jsem ti, co je třeba a zbytek je na tobě, Danieli. Nashledanou.“

Brumbál se s hlasitým prásk! přemístil a Harry osaměl. Stále se šokovaně díval na místo, kde bradavický ředitel zmizel a nedokázal pochopit, odkud bere Brumbál jistotu, že zvládne zabránit katastrofě.

„Zatracenej dědek! Jak vidím, byl odjakživa stejný!“

Harry nasupeně přešel zpět k posteli a oblékl se. Hodil si batoh na záda a sešel dolů do za hostinským.

„Chtěl bych si pokoj ještě ponechat. Musím ale na pár dní odcestovat, můžu si ho zaplatit dopředu?“

„To není třeba, mladý pane! Podržím vám ho než se vrátíte. Přece za něj nebudete platit, když v něm nebudete, to dá rozum.“

Harry se vděčně usmál a i přes protesty hostinského mu na stůl položil hrst zlaťáků.

Došel na pláž, odkud se přemístil k domu, který posledních deset let obýval. Doufal, že v některé z knih, které v domě má, najde odpovědi na otázky týkající se zložáru.