Bystrozoři byli pečlivě ukrytí a Harry se s Marcusem a jeho společníky vydal k domu, ve kterém se stále skrýval Raddle s ostatními zločinci.
„Zabije tě hned, jak tě uvidí.“
„Jenomže mě neuvidí.“
Harry se na Marcuse zašklebil a vytáhl z kapsy neviditelný plášť. Před zraky svého průvodce pod ním zmizel a Marcus zalapal po dechu.
„No do prdele!“
„I tak se to dá nazvat. Tak pojď, ať to máme z krku.“
Harry počkal, až se Marcus znovu rozešel a tiše je následoval. Bylo zábavné sledovat jak se muži neustále ošívají, protože vůbec netuší, kde se Harry nachází. Vyvolávalo mu to úsměv na tváři a cítil se jako na nějakém výletě.
Ano, Harry Potter kráčel vstříc smrti s úsměvem na rtech.
Branku obešli a na pozemek se dostali stejně jako Harry přes plot. Jakmile došli k zadním dveřím, mladík s jizvou na čele vyhnal z hlavy veškeré myšlenky a soustředil se jen na jediné. Najít a zabít Voldemorta.
Postupovali rychle a tiše. Zatím se jim dařilo odstraňovat nepřátele aniž by na sebe upozornili. Vše se mohlo změnit ve chvíli, kdy narazili na Patrishu. Marcus ji nedokázal poslat kletbu do zad a nechybělo mnoho a byli by prozrazeni. Naštěstí byl Harry pod pláštěm a pohotově mladou ženu poslal k zemi.
„Teď není čas na rodinné rozhovory.“
Marcus jeho narážku pochopil a pouze přikývl. Zbýval jen poslední Marcusův společník, který však neměl ani pomyšlení na odpor. Nebylo třeba použít omračovací zaklínadlo, protože on sám se k nim přihnal a ihned se bez řečí k Marcusovi připojil.
Teď zůstal Voldemort sám.
Harry si na okamžik sundal plášť, aby ho Marcus viděl.
„Máte pět minut. Vypadněte k Westovi. Měli byste se s ním pak přemístit pro vaše vlastní bezpečí. On slovo dodrží a budete volní.“
Zpět se ukryl a vydal se na průzkum domu. Netušil ve které místnosti bude Raddle, musel tedy procházet jednu vedle druhé.
Nevadilo mu to, alespoň trochu oddálil střet a Marcus měl čas zmizet. Byl rád, že se nemýlil a stejně jako Severus, i O'Reilly si zasloužil druhou šanci.
Pět minut uběhlo a Harry stále netušil, kde se Tom nachází. Začínal mít obavy, jestli jim nezmizel, to by bylo více než zlé. Jeho obavy se však nepotvrdili.
Našel Toma v prvním patře ve staré, zaprášené knihovně. Přesně to mohl od mladého Voldemorta čekat.
Stál mezi dveřmi a nedokázal se odhodlat k akci. Něco ho drželo na místě a nedovolovalo mu se pohnout byť jen o jediný centimetr. Počáteční úsměv vystřídal strach. Strach, že Voldemorta nedokáže zabít. Strach z budoucnosti.
Najednou se přistihl, že by si přál, aby žil život takový, jaký si pamatoval. Přál si být v chladném a přesto mírumilovném sklepení po boku ještě chladnějšího profesora lektvarů. O to vše se svým činem připraví.
Do tvrdé reality Harryho vrátilo zašramocení v přízemí. Nepřítel by to být neměl, takže se zřejmě ještě jedná o Marcusovu skupinu. Doufal jen, že jsou na odchodu.
Zhluboka se nadechl a vstoupil do knihovny. Plášť si nechal na sobě, toužil mít alespoň jednu malou výhodu proti muži, který mu neustále bere to, na čem mu tolik záleží.
Promiň, Severusi. Tohle je to nejlepší, co pro nás můžu udělat.
Pozvedl hůlku a namířil ji na Voldemorta. Ruka se mu nepatrně třásla, v očích ho štípaly slzy a srdce mu téměř vyskočilo z hrudi jak divoce tlouklo.
Tři, dva, jedna…
„Avada Kedavra!“
ČTEŠ
PROKLETÝ OBRACEČ : Daniel Jackson
FanfictionTřetí pokračování ze série PROKLETÝ OBRACEČ James Potter při domovní prohlídce jednoho ze stoupenců Pána zla, zajistí obraceč času, který nese známky prokletí. Vezme ho domů, aby ho mohl řádně prozkoumat, ovšem malý Harry se k němu dostane a obraceč...
