PROKLETÝ OBRACEČ : Daniel Jackson

19. Další krok

Bylo k nevíře, že Harryho plán zatím vycházel dle jeho představ a zločinci zjevně nepojali podezření na kohokoliv z vesnice.

West se opravdu postaral o to, aby se informace o lapených zločincích nedostala do tisku, čímž Harrymu dal velkou výhodu.

Skryt pod neviditelným pláštěm se celé dny ukrýval u hranice bariéry a nikým neviděn útočil neverbálními zaklínadly na nicnetušící příchozí uprchlíky.

Po měsíci této každodenní činnosti se začínal cítit značně unaven a proto si v hlavě sumíroval další plán. Potřeboval lapení zločinců urychlit.

Nemohl je pochytat najednou, vždy některé nechal jít a vrátit se, aby nevzbuzoval pozornost, ale i přes úspěšnost svých zásahů měl pocit, že celá situace trvá příliš dlouho.

Nejlepší by bylo dostat se přímo do domu, ale stále byl na vážkách. Netušil jaké schopnosti mají Tomovi osvoboditelé a nerad by se dostal do zbytečného nebezpečí.

Dům nebyl nijak zvlášť zabezpečen, což bylo celkem chytré, protože přílišná magie a zabezpečení by přitahovalo zbytečnou pozornost. Pro mladého muže to byla také možnost, jak by se případně mohl dostat dovnitř. Alespoň na průzkum.

Dlouho si s touhle myšlenkou pohrával, až se rozhodl k její realizaci. Vidět ho Severus, určitě by mu spílal do nezodpovědných nebelvírů a snažil by se ho zastavit.

Jenomže Severus tady nebyl. Ani jeho přátelé. Nebyl zde nikdo, kdo by se ho pokusil zastavit a i když se snažil nad tím nepřemýšlet, roky bez přátel se na něm podepsaly.

Život v izolaci ho zmáhal a poslední dobou si všímal, že je spousta vzpomínek, které se ztrácí v mlze a on si je nedokáže přesně vybavit, jako tomu bývalo dříve.

Představa, že by mohl zapomenout na lidi, kteří mu byli blízcí ho děsila. Možná právě proto se tak zoufale moc snažil ukončit svůj hon na Voldemorta.

Toho rána vstal dříve než obvykle a již za svítání byl na svém obvyklém stanovišti, odkud celou dobu zneškodňoval uprchlíky.

Netrvalo dlouho a ze zadní branky vyšel plešatý hromotluk s malýma prasečíma očkama.

Pokud se Harry nemýlil, jmenoval se Macnair a zřejmě to byl otec nebo spíše dědeček kata, který měl popravit Klofana.

Počkal, až muž zmizel a vydal se v jeho stopách ke starému domu.

Prvním problémem byla branka. Harry si již dříve všiml, že skřípe stářím a ve chvíli, kdy by ji otevřel, jistě by na sebe upozornil obyvatele domu.

Šel kus kolem plotu a když se dostal do stínu velkého stromu, rychlým pohybem ho přelezl.
Opravdu si připadal jako v mudlovských detektivkách, když se plížil těsně kolem zdi až k zadním dveřím, které bohužel byly zavřené.

Riskovat jejich otevření nehodlal, proto postupoval dál až se dostal k nízkému, pootevřenému oknu.

Opatrně nahlédl dovnitř a šokovaně zalapal po dechu. Vše bylo jinak než se domníval a bylo více než jasné, že času opravdu není nazbyt.