PROKLETÝ OBRACEČ : Daniel Jackson

14. Tak chladný...

Harry seděl na pobřeží a pozoroval vzdálený obrys ostrůvku. Snažil se nalézt nejvhodnější způsob jak se dostat právě na onen ostrov.

Netroufal si přemístit se a loďkou by byl příliš nápadný. Plavec sice byl zdatný, ale ani on si nevěřil na takovou vzdálenost.

Zdálo se, že není žádná rozumná možnost jak se tam dostat a zničit viteál. Ale bylo to přece tak důležité!

Zvedl se a rozhodl se projít po pobřeží v naději, že nalezne nějaké řešení svého problému. Bylo jen štěstí, že byl dostatečně ostražitý a proto si všiml dvou postav, které se k němu z dálky blížily.

Rychle zalezl do stínu stromů a přehodil přes sebe plášť. Pak se teprve tiše vydal jejich směrem a když byl dostatečně blízko, poznal, že se jedná o Voldemorta a nějakou ženu.

Udělal ještě několik kroků, aby byl na doslech a tím měl šanci zjistit o čem mluví.

„Jsi tak chladný a nepřístupný, Tome.“

Žena téměř kňučela a Harry se otřásl odporem, když si uvědomil, že se snaží všemožně dostat do Tomovy přízně. I za cenu své hrdosti, otřesné.

„Už jsem ti řekl, že nemám zájem, Patrisho. Chtěla jsi mi něco ukázat.“

Patrisha rukou ukázala dál po pobřeží a tvářila se naprosto nadšeně.

„Vidíš tam ten stín? Je to malá loďka, kterou se dá nepozorovaně dostat na ostrov. Je to tam prý nádherné!“

Tom se tvářil pořád stejně chladně jen s tím rozdílem, že arogantně nadzvedl obočí.

„A?“

„Pojďme se tam podívat!“

Patrisha ho popadla za ruku a Voldemort se jí vyškubl jako kdyby ho spálila. V očích mu nebezpečně blýsklo a udělal prudký krok k vyděšené ženě. Jeho hlas byl chladný a nebezpečný.

„Ještě jednou se mě dotkni a zabiju tě.  Rozumíš?“

Žena se na něj nechápavě dívala a následně přikývla.

„Vrátíme se. Marcus pro nás má úkol.“

Tom se vydal zpět k jejich momentálnímu sídlu a Patrisha ho vystrašeně následovala.

Mladý muž, jenž se skrýval mezi stromy byl zmaten. Nejenže se dozvěděl jak se dostat na ostrov, ale zároveň zjistil, že Voldemort byl už v mládí chladný jako kus ledu.

Přitom, mohl-li to posoudit, ona Patrisha byla velice půvabná dívka. Svým vzhledem by mohla strčit do kapsy všechny dívky, které kdy potkal.

Pravda, jeho nijak neuchvacovala, ovšem on byl zadaný a především měl zcela jiné preference. Ale proč na ni byl Tom tak krutý? Když ho pozoroval, měl na malý okamžik dojem, že v jeho očích vidí naprosté zhnusení, což mu připadalo nelogické.

Harry zavrtěl hlavou a vyhnal z ní hloupé myšlenky. Nebyl zde, aby posuzoval Voldemortovo chování a jeho vztahy se ženami, ale aby mu zabránil ve zničení kouzelnického světa  A k tomu musel zničit deník.

Podíval se směrem, kterým ukazovala Patrisha a vydal se k loďce.

Jeho nadšení bylo nezměrné, když se přesvědčil, že loďka tam nejen je, ale nemá žádné praskliny, které by bylo potřeba opravit.
Jeho šance na úspěch se opět zvýšila a on si dovolil chvíli uvolnění.

Posadil se na břeh a jeho myšlenky se zatoulaly do minulosti. Nebo spíše budoucnosti, poněvadž se ještě ani on ani Severus nenarodili.

Nechal se unášet vzpomínkami na každičkou chvíli, kterou strávil v Severusově přítomnosti.
Stýskalo se mu tak moc, že by se nejraději na vše vykašlal a spal až do chvíle, kdy by ho obraceč vrátil zpět.

Ale nemohl. Musel jít dál a věřit, že štěstí je na dosah.

„Já se za tebou vrátím, Severusi...“