PROKLETÝ OBRACEČ : Daniel Jackson

3. Zločinec

Harry se vzbudil časně ráno a vydal se ven. Možná, kdyby počkal na snídani a přečetl si ranní výtisk Denního věštce, věděl by, že ho čeká pěkně nepříjemný den.

Nejprve se prošel po Příčné ulici a prohlédl si ji. Některé krámky zůstávaly stejné na jaké si pamatoval a některé v jeho době už vůbec nebyly.

Když se dostatečně vynadíval, vrátil se do svého pokoje u Děravého kotle. Návštěvníci i sám hostinský se na něj dívali jako na zločince a Harry tomu nerozuměl.

Předpokládal, že bude lepší, když se bude raději zdržovat ve svém pokoji. Stejně si chtěl znovu projít poznámky, které měl od Brumbála, aby si mohl naplánovat další postup.

Zasedl ke stolu a otevřel sešit v černých deskách. Hned na první straně byla vložena obálka s pečetí Albuse Brumbála. Dal mu ji před jeho odchodem pro případ nejvyšší nouze.

Harry netušil, k čemu by mu mohla být, ale předpokládal, že Brumbál myslel i na něco na co on sám zapomněl.

Sotva se začetl do poznámek, ozvalo se zaklepání.

Spěšně se zvedl a šel otevřít. Domníval se , že se jedná o úklid nebo se Marge přišla zeptat, zda bude chtít snídani.

Přede dveřmi však stáli dva kouzelníci a oba na něj mířili svými hůlkami. Harry překvapeně zamrkal a nezmohl se ani na jediné slovo.

„Odevzdejte nám svou hůlku! Půjdete s námi!“

„A vy jste?“

„Smith a Abbott. Bystrozoři.“

Muž mluvil trochu jako robot, ale Harry si byl jist, že si rozhodně nedělá legraci. Nic neprovedl, takže se jistě muselo jednat o omyl. Proto bude rozumnější se podvolit.

Poslušně jim odevzdal hůlku a popadl svůj hábit.

Než se nadál, oba bystrozoři ho popadli mezi sebe a vzápětí ucítil známé trhnutí, značící přemístění.

Objevili se před velkým krbem, který jak si Harry domyslel, je měl dopravit na ministerstvo kouzel.

Zavedli ho do podzemí a zavřeli do cely, která zřejmě měla sloužit pro výslech mimo zasedání Starostolce.

Netrvalo dlouho a oba bystrozoři se opět ukázali a začali mladíka vyslýchat.

„Jméno?“

„Daniel Jackson.“

„Víte, proč jste zde pane Jacksone?“

„Ehm. Ne, nevím.“

„Tak vám trochu osvěžíme paměť!“

Smith před Harryho hodil ranní výtisk Denního věštce, kde na něj z titulní strany koukal jeho vlastní obličej.

VRAŽDA TŘÍ MUDLU V MALÉM VISÁNKU

Dnes v ranních hodinách byli bystrozoři povoláni do Malého Visánku, kde byli nalezeni tři mrtví mudlové, na něž byla použita zakázaná kletba.

Vyšetřování zavedlo bystrozory do nedalekého obydlí Morfina Gaunta, který se nikdy netajil svou nenávisti k mudlům.

K překvapení všech přítomných byl na místě nalezen omráčen a spoután student Bradavic, Tom Rojvol Raddle.

Po důkladném výslechu ministerským nitrozpytcem bylo zjištěno, že právě Raddle spáchal onen ohavný zločin.

Dle jeho vzpomínek však měl komplice, který ho následně omráčil a spoutal.

Žádáme širokou veřejnost o pomoc při pátrání po druhém pachateli.

Harry nasucho polknul a vyděšeně se podíval na oba bystrozory. Tohle byl jeho konec.

„Takže?“

„Já s tím nemám nic společného! Přišel jsem za Morfinem a on byl úplně mimo. Slyšel jsem jak se někdo blíží, tak jsem se skryl a chtěl jsem utéct, hned jak bude možnost!“

„Jak tedy vysvětlíte, že Daniel Jackson neexistuje? Vaše hůlka je přesnou kopii té, která se ještě neprodala a je stále v držení pana Ollivandera a ve vašich věcech byl nalezen prsten, který patřil panu Gauntovi. To jsou jasné důkazy vaší viny.“

Mladík naprázdno otevřel a zase zavřel pusu. Neměl žádnou reálnou možnost tohle vysvětlit.

„Na soudní proces si počkáte v Azkabanu, pane Jacksone. Tady jsme skončili.“

Harry osaměl a zdrceně sklopil hlavu. Tak už změnil budoucnost. Tom je v Azkabanu a on tam skončí taky. Alespoň zbavil svět hrozby, když už tady jeho cesta končí.