Taehyung se zrovna rozešel se svým přítelem a byl nucen se nastěhovat zpátky k rodičům, jež jsou jsou těžce homofobní.
Jednoho večera prohlíží inzeráty na byty a na jeden z nich odpoví, mladému studentovi, který už ani nedoufal, že se mu někdo ozve...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Začal jsem se pomalu smát sám sobě, jak jsem naletěl. Uplynulo dvacet minut a ten Taehyung stále nikde.
Sakra, začínal jsem vážně věřit tomu, že tady zůstanu s novým spolubydlícím.
Opravdu to není možný, jak jsou lidi zlomyslný.. přemýšlím, jestli mu mám napsat, třeba má důvod proč nepřišel.
Přesto je slušností přeci informovat toho druhého o svém nepříchodu nebo zpoždění.
Takový lidi mě vážně štvou, jediné co mi vrtá hlavou právě teď je, proč tady stále sedím a čekám, jako blbec.
Měl bych to hodit za hlavu. Prostě se přestěhuju jinam no, nedá se nic dělat i když to tady já mám rád, chápu, že nepřišel. Tohle místo je poněkud chudé, narozdíl od ostatních.
Sakra, jenže co já si teď budu moct najít?
Z úspor mi nezbylo dost na nový byt, když jsem musel zaplatit dva celé nájmy.
Nechci na kolej vysoké, opravdu ne, je tam hlučno a nemohl bych si dělat co chci. Jsem vážně naštvaný!
Každopádně, ten chlap za to nemůže. Měl bych být rád, už jen za to, že napsal. Nikdo jiný se neozval.
,,Ehm.. ty jsi Jungkook?" ozve se hluboký hlas za mnou a když jsem se otočím, stojí tam nádherný muž, rovná si kapuci zatímco hledí na mě.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nemohl jsem z něho spustit oči, v té chvíli jsem vůbec nepřemýšlel. Jeho pohled byl tak nevinný a hluboký, nikdy jsem nikoho takového neviděl.
,,Jo." odpovím hned, co se vzpamatuji.
,,Já jsem Kim Taehyung," představí se, ,,moc se omlouvám, že jdu pozdě. Nemohl jsem to tu najít. Zkoušel jsem ti volat, ale nezvedal jsi to, tak mi poradila nějaká stará paní, co tady taky žije." omlouvá se.
,,Volal?" divím se a sahám do kapsy, abych zkontroloval mobil.
,,Oh.." není tam, ,,promiň, nechal jsem si ho doma." omlouvám se hned já.
No páni, to je vážně směšné. Nervuju se, jsem naštvaný, že si ze mě udělal srandu a budu se muset stěhovat, přičemž se sem celou dobu snaží dostat.
,,Aah, jsem vážně blbec." rozpačitě se směju sám sobě.
,,To se stane. V pořádku. Jsem rád, že jsi počkal." usměje se na mě tím nejroztomilejším úsměvem, co jsem kdy viděl. Je přátelský, teď vážně doufám, že se nastěhuje a neodmítne.
Vedu ho dovnitř, když mě upoutá nepatrná modřina na jeho obličeji, jako by ho někdo praštil. Doufám, že to není nějaký rváč, ale upřímně na to vážně nevypadá. Potom, co si všimne, jak se dívám, usměje se.
,,Bydlíš tady dlouho, Jungkook-shi?" ptá se mě zdvořile.
,,Dva měsíc a prosím nemusíš být tak zdvořilý, určitě jsi starší než já." odpovím mu, než mi dojde, že jsem ho právě nejspíš urazil.
,,No jo, ty chodíš vlastně do školy, že?"
,,J-jak to víš?" divím se, když se zeptá.
,,Psal jsi to ve zprávě." začne se psát a má pravdu.
,,Ooh.. no jo." nervózně se pochechtávám také.
Konečně mu ukážu byt, ale popravdě vůbec nevím, co si myslí, jeho výraz je v tuhle chvíli prázdný. Ukázal jsem mu jeho pokoj, koupelnu, kuchyň s jídelnou a obývákem. Teď mohu jen doufat, že to přijme a nebudu ho muset prosit, abych se nemusel stěhovat.
Ještě se rozhlédne kolem, než se na mě rozhodně podívá. Netrpělivě čekám, co poví. Mlčí, jako by schválně napínal situaci.
