Taekook - Inzerát

Inzerát 0.9.

Taehyung POV. 

Udělal jsem přesně to, co mi řekl Jungkook. Zašel jsem do práce a dal výpověď. Bylo mi to docela líto, přeci jen, pracoval jsem v kavárně dlouho, mám v ní hodně přátel, skvěle vycházím s vedoucím, ale pravdou je, že mě netěší stále dělat baristu. Tehdy jsem tu práci vzal jen proto, protože jsem si vždy chtěl vyzkoušet dělat v kavárně, byla to jediná práce, kde mě narychlo vzali, nehledě na to i dobře placená. Budu na svou milovanou kavárnu mít jen dobré vzpomínky. Všichni se domluvili, že pro mě uspořádají rozloučení, kdy se sejdeme v baru, souhlasil jsem a se všemi se rozloučil.

Řekl jsem si, že při cestě domů skočím ještě do obchodu, nakoupit nějaké jídlo a víno, na které jsme minule zapomněli.

,,Sakra!" řekl jsem si, když na opuštěné cestě do obchodu narazím na Eunwoo.

,,Podívejme.." usmívá se na mě. Na obličeji má ještě velkou modřinu od toho, jak ho Jungkook praštil. Snažím se ho ignorovat, jen kolem něho projdu, než mě zastaví jeho slova:

,,Slyšel jsem, že jsi odešel z práce."

,,No a?" otočím se na něho.

,,To kvůli němu?" ptá se cynickým tónem.

,,Ne." jednoduše mu odpovím a chci zase jít.

,,Jaký je v posteli, hm? Lepší, než já?" ušklebuje se, nemůžu si pomoct, ale vře ve mě krev, když ho slyším o Jungkookovi takhle mluvit.

,,Zmlkni, Eunwoo!" trpělivě ho varuji, avšak nedá si říct.

,,Copak? Je tak těžké mi na to odpovědět?" směje se mi do obličeje.

,,Nikdo mě nemůže nahradit a ty to víš.." přistupuje pomalu ke mě, ,,ten tvůj zajíček jen párkrát zavrtí prdelkou, než tě omrzí a pak přilezeš zpátky ke mě, protože jen mě můžeš pořádně šukat, nemýlím se, daddy?" čím je blíž a mluví, tím víc se mi hnusí. Dokud mám trpělivost, otočím se, abych odešel.

,,Nebo se snad ty necháváš šukat od toho malého ubožáčka?" směje se, když poví něco co neměl. Pohár mé trpělivost právě přeteče.

Praštím ho tak, že spadne na zem. Chytne se za tváří a jen na mě nevěřícně zírá. Nikdy jsem ho neuhodil, ani mu ránu neopětoval. Nedokázal jsem někoho praštit, ale tentokrát to přehnal. Neodpustím mu mluvit takhle o Jungkookovi, o někom kdo je tak nevinný.

,,Nenechám tě takhle mluvit o Jungkookovi!" vykřiknu.

Všechno ve mě, to všechno co jsem v sobě potlačoval se teď dere napovrch a už je mi jedno, co se s Eunwoo stane.

,,Víš ty co Eunwoo? Máš pravdu, nikdo nemůže nahradit to, jak jsi mě zmlátil pokaždé, když se na mě někdo podíval! Nikdo nemůže nahradit to, jak jsi mě svázal a zneužíval, dokud jsem neomdlel! Nikdo nemůže nahradit to, jak jsi mě den co den psychicky týral a já kvůli tobě probrečel celé noci! Takže pokud si myslíš, že mi tohle všechno chybí a chci to zpátky, jsi jen naivní hlupák, jako jsem býval já! Nikdy, rozumíš? Nikdy se k tobě nevrátím! Nechci tě ani vidět, ani slyšet! Nenávidím tě! Nepřibližuj se ke mě, ani k Jungkookovi, jinak za to zaplatíš! Hni se dál!"

řekl jsem mu všechno, co jsem nikdy nechtěl vyslovit, abych mu neublížil, ale teď si za to může sám. On mě donutil tohle říct a ranit ho. Nelituji toho. Odešel jsem hned, co jsem domluvil. 

Je to zvláštní. Jsem teď tak šťastný, jako by ze mě všechno spadlo.

Nakoupil jsem a vrátil se domů.