Taehyung se zrovna rozešel se svým přítelem a byl nucen se nastěhovat zpátky k rodičům, jež jsou jsou těžce homofobní.
Jednoho večera prohlíží inzeráty na byty a na jeden z nich odpoví, mladému studentovi, který už ani nedoufal, že se mu někdo ozve...
Čím víc času trávím s Jungkookem, tím větší mám pocit, že se se mnou něco děje. Každý den s ním je skvělý, bavíme se, smějeme, blbneme, všechno podnikáme společně nebo s hyungama. Dělám přesně to, co jsem s Eunwoo nikdy nemohl. Jsem svobodný a šťastný.
Vzali jsme Jungkooka na několik míst, kde ještě nebyl, šli jsme nakupovat a párkrát cvičit do posilovny, baví ho posilování, což vysvětluje jeho svalnatou postavu, chodíme ještě navštěvovat Hobiho a Jimina do tanečního studia, který vedou, vždy se k nim přidáme. Mám rád tanec, dříve jsem s nimi často nacvičoval sestavy, dokonce i Jungkook je nečekaně dobrý. Zjistil jsem, že cokoliv vyzkouší, je v tom nejlepší, kromě pár her. Je jako golden maknae naší partičky.
Proč na něho musím neustále myslet, když nejsme spolu?
Pokaždé, když fotím a on je ve škole, myslím jen na to, co asi dělá a nemůžu se dočkat, až přijdu domů za ním, zase uvidím ten zářivý bunny úsměv.
Jakmile procházím kolem něčeho co má rád, kde jsme byli spolu, vzpomenu si na něho. Myslím, že z toho šílím. Mám ho rád mnohem víc, než si dokážu přiznat.
Jungkook se mnou mnohdy chodí na focení, pokud nemá školu. Poznal už hodně lidí, což je dobře, protože se přestává ostýchat a udělá si nějaké známosti. Všichni co Jungkooka poznali, ho mají rádi. Musím přiznat, že trochu žárlím, když se směje a baví s někým jiným, ale jelikož vím, že býval pořád sám, jsem za něho šťastný, pokud si udělá nové přátelé. Nehledě na to, že jakmile ho někdo někam pozve, odmítne. Moc nerozumím proč, každopádně z toho pak mám škodolibou radost a neptám se.
Nedávno jsme šli fotit s hyungama ven do parku, čas od času to děláme.
Suga-hyung mě vlastně k focení přivedl, protože z nás všech se zajímal o focení jako první, vždy fotil důležité momenty, aby jsme měli vzpomínky a na střední, když mi ukázal jak na to, zamiloval jsem si focení.
Každopádně, dnes přišel, aby mi ukázal fotky, co udělal v parku.
,,Jak se ti vůbec daří v práci, Taehyung-ah?" ptá se zatímco sedíme na gauči a prohlížím si fotky.
,,Skvěle, vážně mě to baví." odpovím mu s úsměvem.
,,Zdá se, že bydlení s Jungkookem ti vážně prospívá." poznamená zrovna, když narazím na jednu fotku. Je to má první fotka s Jungkookem.
,,Aah.. podívej se Suga-hyung, nemá ten nejroztomilejší úsměv na světě?" ukazuju mu ji, načež se na mě podívá.
,,No dovol.." pozvedne obočí s dotčeným tónem, začnu se smát a zeptám se:
,,Můžu si tuhle nechat? Ještě nemám žádnou fotku s Jungkookem."
,,Jo, nech si ji, jen mi něco pověz, Taehyung-ah."
,,Hm?" podívám se letmo na něho.
,,Máš ho rád?"
zvednu na něho pochybně obočí s posměškem.
,,Jistě že ho mám rád, Suga-hyung. Co je to za otázku?"
,,Dobře, tak jinak.. miluješ ho?" upřesní svou otázku s otráveným povzdechem, kterou mě trochu vyvede z míry.
,,Ehm.. ja-jak to myslíš, hyung?" začínám se červenat jako rajče, když se na mě plný očekávání kouká.
,,Takže ano." prostě řekne.
,,Cože? Nic takového jsem neřekl!" rozčiluji se na něho, že dělá předčasné závěry.
,,Hm, takže ho nemiluješ?" ušklíbne se. Ten oprsklej hyung si se mnou hraje!
,,Proč-proč se mě na to ptáš, sakra?"
,,Vlastně ani nemusím," pokrčí rameny, ,,jsi evidentní stejně jako on."
,,To teda nejs- cože?" vykulím na něho oči, když mě zarazí co řekl.
,,Jak jako on? Suga-hyung, Jungkook-iie není na kluky." informuji ho, aby se příště nedotkl Jungkooka, kdyby náhodou podobnou kravinu zmínil před ním.
,,Pokud si pamatuji, tak jsi taky nebyl, dokud jsi nepoznal Hoseoka."
chytře poznamená, že nevím, co mu mám odpovědět, protože má pravdu.
Nicméně Jungkook je jiný, než já. Vím, že mu na mě hodně záleží, ale nemyslím si, že by do mě byl zamilovaný.
,,Já.. myslím, že sis udělal špatný obraz, Suga-hyung." povím mu stále zamyšlený, načež se jen ušklíbne, pokrčí rameny a kývne k fotce.
,,Důkaz máš před sebou, Taehyung-ah. Neudělal jsem si špatný obraz, jen ty se neumíš pořádně dívat." usměje se na mě, než vstává.
,,Musím jít. Jimin-iie mě bude za chvíli čekat v centru."
,,Jimin?" divím se.
,,Jo, jdeme na oběd." odpoví mi jen tak, když jde ke dveřím.
,,Jdete na oběd?" našpulím dotčeně pusu, ani se mě nezeptá, zda chci jít s nimi.
,,Taehyung-ah, nemusíš všechno co řeknu převést do otázky." otráveně se na mě mračí.
,,Jen mě zajímá, proč jdete na oběd." zkřížím ruce s uraženým pohledem.
,,Protože v tuhle hodinu se běžně obědvá, Taehyung-ah. Kdyby jsi uměl vařit, možná bys to věděl." dělá si ze mě srandu.
,,No a proč jdeš vlastně s Jiminem?" teď mi tak došlo, jelikož Suga většinou jí ve svém studiu jídlo, co si objedná.
,,Napsal mi, zda s ním půjdu na oběd."
,,Proč nenapsal mě?" dotčeně se ptám.
,,Aah.. já jdu, jsi jako malý dítě." nadává mi s tím svým znuděným obličejem a odchází.
,,Pozdravuj ho, hyung!" křičím na něho ze schodů, načež jen zamručí něco jako:
,,Joo."
Vrátím se zpátky na místo. Aah.. Suga je vážně zvláštní člověk, musím se smát. Pořád vypadá otráveně a chladně, ale ve skutečnosti se o člověka stará, jako například právě o Jimina. Normálně spolu moc nemluví, ale Jimin se směje všemu, co Suga poví a pečuje o něho. Myslím si, že připadá Sugovi roztomilý, vzhledem k jeho pohledu, jímž se na Jimina dívá.
Vezmu do ruky společnou fotku mě a Jungkooka. Přemýšlím, co tím vším Suga myslel, že se neumím pořádně dívat, ať si ji prohlížím jakkoliv, nevidím nic jiného, než Jungkook-iieho rozkošný úsměv.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Awww.. není to rozkošná fotka?
Dnes trochu kratší kapitola, ale vzhledem k tomu, že jsem odpoledne už jednu kapitolu sdílela by to nemělo vadit
