Taehyung se zrovna rozešel se svým přítelem a byl nucen se nastěhovat zpátky k rodičům, jež jsou jsou těžce homofobní.
Jednoho večera prohlíží inzeráty na byty a na jeden z nich odpoví, mladému studentovi, který už ani nedoufal, že se mu někdo ozve...
V herně to byla obrovská zábava, nikdy jsem nehrál tolik her! Taehyung je vážně dobrý ve hrách, nicméně něco mi dělalo starosti.
Hráli jsme na konzoli, sledoval jsem Tae-ho jak hraje a všiml si, že má na ruce odřeninu. Jediné v co jsem doufal, že znova nepotkal Eunwoo. Docela by mě mrzelo, kdyby mi o tom neřekl po tom všem, ale vypadá, že jí má už déle.
Nechtěl jsem mu kazit den, proto jsem se radši neptal, přesto jsem měl přešlou náladu. Nechápu, že jsem si nevšiml dřív, že má něco s rukou.
Taehyung a já jsme zašli ještě na večeři, než jsme se vydali domů. Celý den jsem si tolik užil, až mě to unavilo, ale rád bych pokračoval.
Povídali jsme si cestou domů, kdy už přestalo pršet.
Tae si všiml, že mi není zrovna do řeči.
,,Jungkook-ah, stalo se něco?" ptá se mě starostlivě.
,,Ne, jsem jen unavený, hyung. Celý den byla taková zábava!" povzdechnu si s úsměvem, nicméně hned na jeho výrazu poznám, že mi to zrozva nevěří.
,,Dobře.. já.. mám o tebe stále strach." přiznám se mu se sklopeným pohledem.
,,Jungkook-iie.." povzdechne si a zastavíme se u schodů k našemu domu.
,,Ne, hyung. Já.. se opravdu o tebe bojím. Co, když tě Eunwoo zase najde a udělá ti něco, když já nebudu u tebe? Co, když.." zarazím se, jakmile je má tvář v jeho dlaních. Dívá se na mě velice zvláštním pohledem, není smutný ani vyděšený, ale spokojený, tomu nerozumím. Usmívá se a utěšuje mě:
,,Jungkook-iie, jsem si naprosto jistý, že mě už nechá být. Slibuji ti, že se nenechám znova zranit."
Nemohu si pomoct, cítím jak mi opět slzí oči. Vezmu jeho ruku do své a jemně políbím na místě, kde je odřená. Jeho kůže je jemňoučká, je moc příjemné se jí dotýkat.
Co to sakra dělám?
Vytřeštím oči a podívám rychle na Taehyunga, který se maximálně červená, stejně jako právě já. Oba chvíli mlčky stojíme s rozpačitým pocitem, než pustím jeho ruku.
,,Ehm.. půjdeme, hyung?" konečně něco řeknu.
,,Jo." ihned mi odpoví a míří domů.
Aaah, to bylo tak trapné! Proč jsem to udělal?
Doma jsme se oba osprchovali, převlékli a rozdělali jsme si láhev. Pocit rozpačitosti pomalu mizel, po dvou sklenkách jsme se opět smály.
,,Tvůj obličej byl tak legrační, když jsi se soustředil na tu hru! Vypadal jsi přesně takhle.." napodobuje můj výraz, který v herně vypadal, asi takhle;
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
