Taekook - Inzerát

Inzerát 0.6.

Taehyung POV. 

Jungkook o mě má asi starost. Musím si dávat větší pozor, aby mě neviděl s modřinami, když ho náhodou potkám. Nenávidím to!

Přál bych Jungkook-iiemu všechno říct, ale nemůžu. Myslím, že by o mě měl mnohem větší starost, možná by se to dozvěděli i hyungové. Co bych měl dělat?

Jungkook je tak sladké a nevinné dítě.. dítě..

Zajímalo by mě, co to do mě předtím vjelo. Neviděl jsem ho přece nahého poprvé, normálně mě tyhle věci nerozhodí, ale když jsem se ho dotýkal.. jeho tělo bylo tak pevné, cítil jsem snad každý sval přes jeho jemnou kůži a jak sladce se zachvěl..

Je ode mě špatné zneužívat situace, kdy je zranitelný. Jen stále nechápu, proč jsem ztratil kontrolu. Jungkook je přece můj nejlepší přítel, je jako moje.. dítě, co se o mě stará a já se starám o něho.

Pozdě v noci mě probudilo Jungkook-iieho hrozné kašlání. Rychle jsem vstal a běžel za ním, jestli se nedusí.

Chudáček je zase celý zpocený, musím ho převléct, aby nespal v mokrém.

Svlékl jsem ho a znova otřel mokrým hadrem, pořád se třásl. Lámalo mi to srdce vidět ho v tomhle stavu. Kde se mohl takhle nachladit?

Potom, co jsem ho převlékl, přinesl jsem mu svou deku, která je teplejší. Musel jsem ho však vzbudit, abych mu dal prášek proti tomu kašli a horečce.

,,Hyung.." sípe.

,,Shh.. nemluv, jen to spolkni, Jungkook-iie, dobře?" vsunu mu mezi rty prášek a držím láhev s vodou, abych mu pomohl ho zapít.

,,Hyung.." kňučí, ,,je mi hrozné horko."

,,Musíš být v teple, Jungkook-iie. Teď spi." hladím ho ve vlasech a snažím se ho uspat. Vypadá vážně hrozně, slzy mu stékají po tváři, má popraskané rty, nemluvě o tom, jak je zpocený.

Zavírá oči, když ze spaní začne něco mumlat.

,,Hyung.. mrzí mě, že si tady musel zůstat."

,,Aah.. už jsem ti řekl, že mi to nevadí." snažím se ho ujistit. Nedovedu si představit, že by v tomhle stavu byl doma úplně sám.

,,Určitě bys byl radši se svými přáteli, než se mnou.. vždycky.." zakašle, ,,přidělávám všem jen starosti." pláče.

,,To není pravda." uklidňuji ho a stále hladím ve vlasech.

,,Je, proto jsem pořád sám a nikdo mě nechce, hyung.. ty mě taky brzy opustíš, vím to, protože jsem špatná osoba a.."

,,Jungkook-ah!" okřiknu ho, když je mi do breku z toho, co říká. ,,Přestaň takhle mluvit!" než se naději, je už pozdě a pláču před ním.

,,Vidíš, rozbrečel jsem tě.." začal naříkat, ,,jsem tak zlá osoba, Tae-hyung. Nechtěl jsem tě vidět plakat.. promiň.. hyung, přestaň brečet prosím.."

,,Shh shh.. Jungkook-iie.." obejmu ho, když stále naříká, ,,prosím přestaň tohle říkat. Jsem tu a budu s tebou, rozumíš? Neodejdu, tak neplač."

Pevně mě obejme kolem pasu, zatímco se přivine k mé hrudi. Jsem trochu překvapen, ale pomalu se uklidňuje, tak ho nechám být.

,,Jungkook-iie.. měl bys teď spát." povídám mu, když se tváři otírá o můj krk.

,,Hyung.." povzdechne si, ,,ty moc krásně voníš." přitulí se víc.

Sakra! Taehyungu, teď se musíš ovládat.